Page 43 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
P. 43
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
LOUŽNICKÉ TRADICE
TANEČNÍ
V mnoha rodinách, kde jsou nyní středoškoláci a mládež, probíhají přípravy na návštěvy tanečních kurzů.
V naší republice návštěva tanečních kurzů, kolem 16 věku mládeže, neodmyslitelně patří ke střednímu vzdělání.
I když se většině mladým,
do kurzů nechce (jsou i
výjimky), tak v pozdějších
letech jsou rádi, že mají
kurz tance a na plesech
nevypadají jako nemehla a
můžou si zatančit.
A také není nad to, když
nevěsta si může zatančit na
své svatbě a najde se také
spousta jiných rodinných a
společenských příležitostí,
kde tanec neodmyslitelně
patří k zábavě.
Myslím si, že naše republika
na tuto tradici může být
pyšná, v jiných státech
učení tance a kurzy pro
mládež, tak samozřejmé
nejsou. Vzpomínáte na
svoje Taneční? Bílé
rukavičky, dívky v šatech,
chlapci v kvádru a všichni lehce nervózní.
Také v Loužnici se konaly taneční kurzy a to na Malém sále v sokolovně v 70 letech 20 století.
A KDE SE TANEČNÍ U NÁS VZALY?
Umění dobře tančit není každému do vínku
dáno. Postavení učitele tance ve šlechtické
společnosti minulého století bylo značné.
Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu
s pánem a významně se podílel na jeho
společenské prestiži. Šlechtic, který
neuměl tančit, byl poněkud méně
šlechticem.
Zajděme však do posledních století. V naší
unikátní zemi, co do formy a zájmu o
vyučování společenskému tanci, se učitelé
tance začali sdružovat v CECHU
TANEČNÍCH MISTRŮ již v 18. století.
Společenskou prestiž si členové tohoto
cechu samozřejmě udržovali, a to jak ve
vystupování, oblečení, schopnosti
konverzace a samozřejmě znalostí taneční.
Nároky na tanečního mistra byly daleko
větší, než jsou v současné době a
dosáhnout titulu TANEČNÍ MISTR nebylo
nikterak snadné.
Taneční kurzy v masovém měřítku, které
jsou pro generace a generace Čechů nedílnou součástí jejich dospívání je součástí českého kulturního dědictví. Nikde
na světě se to takhle nedělá, ve většině zemí platí, že kdo se chce naučit tančit, zaplatí si lekce v tělocvičně. U nás se
oblast společenského tance propojila se společenskou výchovou a převzala do sebe hodně ze společenské noblesy
první republiky.
Sláva tanečních kurzů začala ve 30. letech 19. století, kdy se těm prvním říkalo taneční salony.
Hromadné kurzy tance jsou však doménou uplynulého století a nerozšířily se po celém světě, jak by se zdálo potřebné.
I takové velmoci jako je Anglie, Norsko a Německo, kde společenský tanec a zejména jeho soutěžní, sportovní forma je
tak oblíbená, neznají hromadné taneční kurzy, jako jsou ty u nás.
43
LOUŽNICKÉ TRADICE
TANEČNÍ
V mnoha rodinách, kde jsou nyní středoškoláci a mládež, probíhají přípravy na návštěvy tanečních kurzů.
V naší republice návštěva tanečních kurzů, kolem 16 věku mládeže, neodmyslitelně patří ke střednímu vzdělání.
I když se většině mladým,
do kurzů nechce (jsou i
výjimky), tak v pozdějších
letech jsou rádi, že mají
kurz tance a na plesech
nevypadají jako nemehla a
můžou si zatančit.
A také není nad to, když
nevěsta si může zatančit na
své svatbě a najde se také
spousta jiných rodinných a
společenských příležitostí,
kde tanec neodmyslitelně
patří k zábavě.
Myslím si, že naše republika
na tuto tradici může být
pyšná, v jiných státech
učení tance a kurzy pro
mládež, tak samozřejmé
nejsou. Vzpomínáte na
svoje Taneční? Bílé
rukavičky, dívky v šatech,
chlapci v kvádru a všichni lehce nervózní.
Také v Loužnici se konaly taneční kurzy a to na Malém sále v sokolovně v 70 letech 20 století.
A KDE SE TANEČNÍ U NÁS VZALY?
Umění dobře tančit není každému do vínku
dáno. Postavení učitele tance ve šlechtické
společnosti minulého století bylo značné.
Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu
s pánem a významně se podílel na jeho
společenské prestiži. Šlechtic, který
neuměl tančit, byl poněkud méně
šlechticem.
Zajděme však do posledních století. V naší
unikátní zemi, co do formy a zájmu o
vyučování společenskému tanci, se učitelé
tance začali sdružovat v CECHU
TANEČNÍCH MISTRŮ již v 18. století.
Společenskou prestiž si členové tohoto
cechu samozřejmě udržovali, a to jak ve
vystupování, oblečení, schopnosti
konverzace a samozřejmě znalostí taneční.
Nároky na tanečního mistra byly daleko
větší, než jsou v současné době a
dosáhnout titulu TANEČNÍ MISTR nebylo
nikterak snadné.
Taneční kurzy v masovém měřítku, které
jsou pro generace a generace Čechů nedílnou součástí jejich dospívání je součástí českého kulturního dědictví. Nikde
na světě se to takhle nedělá, ve většině zemí platí, že kdo se chce naučit tančit, zaplatí si lekce v tělocvičně. U nás se
oblast společenského tance propojila se společenskou výchovou a převzala do sebe hodně ze společenské noblesy
první republiky.
Sláva tanečních kurzů začala ve 30. letech 19. století, kdy se těm prvním říkalo taneční salony.
Hromadné kurzy tance jsou však doménou uplynulého století a nerozšířily se po celém světě, jak by se zdálo potřebné.
I takové velmoci jako je Anglie, Norsko a Německo, kde společenský tanec a zejména jeho soutěžní, sportovní forma je
tak oblíbená, neznají hromadné taneční kurzy, jako jsou ty u nás.
43
