Page 46 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
P. 46
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
HOUBAŘSKÉ OKÉNKO
s Petrem Hamplem
Pravidelně nepravidelně v houbařské sezoně
HRDINSKÉ KOUSKY Z MLÁDÍ…
Houbařská sezóna roku 2003 byla o poznání slabší, než těch několik předešlých. V podstatě čtvrt roku se houbaři těšili,
že „pozítří začne pršet“.
Televizní rosničky ale zarputile trvaly na svém a věštily po celou dobu letní houbařské sezóny nevlídné sucho. Bohužel
se nemýlily a navíc – letos v březnu to bylo osm let, kdy odešel na věčnost náš poslední obchodník s deštěm...
Zkušenější houbaři vyhledávali lokality kolem potoků a v mokřinách vůbec, jenomže ani tam to mnohdy nebylo to
pravé, ořechové.
Přesto jsem v létě 2003 asi dvakrát udělal
tu chybu, že jsem „vzal“ někoho na
houby. Obvykle někoho z kategorie
svátečních houbařů, kteří vycházeli z
domu s velkým košem, suverénně
houpavým krokem a jasnou vizí plného
koše při cestě zpáteční. Zpravidla i
varovali rodinu, co bude práce s čištěním,
ať si na odpoledne nic nechystají.
Pak jsme odjeli na osvědčená místa před
hvozdy, zaparkovali plechovku – no a to
byl asi poslední produktivní čin dne.
Obcházel jsem ty nejzaručenější místa,
voda čvachtala pod nohami v
rašeliništích, mech se jen zelenal, ale
houby nic. Ani ťuk, znáte to. Ani
prašivka, nic, co by houbu byť jen
vzdáleně připomínalo.
A já jsem ujišťoval:
„Pojď, támhle pod tou břízou jsem vloni
našel 14 krásných křemenáčů březových.“
„Podívej se támhle pod ty smrčky, tam
jsem vloni (v roce xy) našel 31 zdravých
hřibů.“
A tak dále. Pořád jsem měl ale pocit, že
mi to vzpomínání cosi připomíná. Až mi to
sepnulo:
Četl jsem před léty knihu „ Manželské
judo“, od dr. Miroslava Plzáka. A v tom
dílečku autor s citlivým nadhledem uvádí
mimo jiné i pasáž s radami pro muže,
který v rozhodujícím okamžiku selhal.
Ta nejdůležitější věta je, pokud si
vzpomínám, uvedena hned jako první,
pokusím se zhruba citovat:
„ Pokud už se to nepovede, je největší pitomost začít vzpomínat na své hrdinské kousky z mládí.
Tím zklamanou partnerku obvykle ještě dorazíte.“
Doktoru Plzákovi jsem v průběhu let musel dát mnohokrát za pravdu i v jiných sférách jeho oboru.
Ale už vím, že výše uvedený výrok se dá aplikovat na celou škálu lidských činností. I na houbaření.
Petr Hampl
46
HOUBAŘSKÉ OKÉNKO
s Petrem Hamplem
Pravidelně nepravidelně v houbařské sezoně
HRDINSKÉ KOUSKY Z MLÁDÍ…
Houbařská sezóna roku 2003 byla o poznání slabší, než těch několik předešlých. V podstatě čtvrt roku se houbaři těšili,
že „pozítří začne pršet“.
Televizní rosničky ale zarputile trvaly na svém a věštily po celou dobu letní houbařské sezóny nevlídné sucho. Bohužel
se nemýlily a navíc – letos v březnu to bylo osm let, kdy odešel na věčnost náš poslední obchodník s deštěm...
Zkušenější houbaři vyhledávali lokality kolem potoků a v mokřinách vůbec, jenomže ani tam to mnohdy nebylo to
pravé, ořechové.
Přesto jsem v létě 2003 asi dvakrát udělal
tu chybu, že jsem „vzal“ někoho na
houby. Obvykle někoho z kategorie
svátečních houbařů, kteří vycházeli z
domu s velkým košem, suverénně
houpavým krokem a jasnou vizí plného
koše při cestě zpáteční. Zpravidla i
varovali rodinu, co bude práce s čištěním,
ať si na odpoledne nic nechystají.
Pak jsme odjeli na osvědčená místa před
hvozdy, zaparkovali plechovku – no a to
byl asi poslední produktivní čin dne.
Obcházel jsem ty nejzaručenější místa,
voda čvachtala pod nohami v
rašeliništích, mech se jen zelenal, ale
houby nic. Ani ťuk, znáte to. Ani
prašivka, nic, co by houbu byť jen
vzdáleně připomínalo.
A já jsem ujišťoval:
„Pojď, támhle pod tou břízou jsem vloni
našel 14 krásných křemenáčů březových.“
„Podívej se támhle pod ty smrčky, tam
jsem vloni (v roce xy) našel 31 zdravých
hřibů.“
A tak dále. Pořád jsem měl ale pocit, že
mi to vzpomínání cosi připomíná. Až mi to
sepnulo:
Četl jsem před léty knihu „ Manželské
judo“, od dr. Miroslava Plzáka. A v tom
dílečku autor s citlivým nadhledem uvádí
mimo jiné i pasáž s radami pro muže,
který v rozhodujícím okamžiku selhal.
Ta nejdůležitější věta je, pokud si
vzpomínám, uvedena hned jako první,
pokusím se zhruba citovat:
„ Pokud už se to nepovede, je největší pitomost začít vzpomínat na své hrdinské kousky z mládí.
Tím zklamanou partnerku obvykle ještě dorazíte.“
Doktoru Plzákovi jsem v průběhu let musel dát mnohokrát za pravdu i v jiných sférách jeho oboru.
Ale už vím, že výše uvedený výrok se dá aplikovat na celou škálu lidských činností. I na houbaření.
Petr Hampl
46
