Page 39 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
P. 39
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 08/2019
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
ALOE
Dlouho před Kleopatrou objevili staří Egypťané léčivou moc aloe a používali i chladivý a zklidňující rosol jejích listů k
ošetřování popálenin a ran. Podle legendy prý dokonce Alexandr Veliký hledal zemi, z níž se tenkrát aloe šířila, a našel
ji v arabské Sokotře. Proslulí lékaři antiky — Dioskurides a Galén z Pergamu - chválí aloe jako obzvláště účinný
projímavý prostředek. I klášterní léčitelství již záhy používalo tuto rostlinu jako prostředek proti žaludečním a střevním
potížím, jak na mnoha místech dokazuje Loršský lékopis z
doby Karla Velikého.
Hildegarda z Bingenu uvádí tuto rostlinu — s jablečníkem a
lékořicí — jako prostředek proti kašli. Nejpozději od doby, kdy
se jí zabývalo standardní farmaceutické dílo středověku Circa
instans, patřila aloe k pevnému jádru léčivých rostlin staré
medicíny. Klášterní léčitelství považovalo aloe za hřejivý a
vysušující ve druhém stupni. Jelikož trávení bylo ve
středověku chápáno jako proces vaření, byl hřejivým
rostlinám připisován projímavý účinek.
Aloe se sice podobá kaktusům, patří však do čeledi liliovitých (Liliaceae). Pochází z Afriky (od mysu Dobré naděje) a z
Madagaskaru a přes Středomoří se dostala Evropy. Aloe se pěstuje i v pobřežních oblastech Venezuely a v
subtropických oblastech USA.
V léčitelství se používá zahuštěná a sušená šťáva z listů aloe. Tento extrakt je jedním z nejsilnějších projímadel
bylinného léčitelství. Nejdůležitějšími obsahovými látkami jsou antranoidy, které mají povzbuzovat střeva. Pro
kosmetický průmysl jsou důležité polysacharidy a kyselina salicylová, které jsou obsaženy v rosolu aloe a tiší bolest a
působí antibakteriálně.
Vědci se stále ještě dohadují o mechanismu působení aloe, přestože mnoho obsahových látek již bylo identifikováno.
Uznáváno je vnitřní užití zahuštěné šťávy při zácpě.
V empirickém léčitelství se aloe používá zevně při kožních problémech a na rány.
Čerstvý rosol z aloe je první pomocí při popáleninách a na malé rány jednoduše nařízneme list aloe a čerstvý rosol -
nejlépe dvakrát denně - v dostatečném množství naneseme na
postižená místa kůže.
Účinky rostliny:
hydratační účinky
podpora hojení - rány, jizvy, modřiny, odřeniny,
popáleniny, kousnutí nebo bodnutí hmyzem
léčba kožních infekcí - bakteriálních, virových i plísně
plíseň nehtu, onychomykóza
podpora trávení
podpora imunitních reakcí v organismu
pálení žáhy
zácpa
průjem
zlepšení stavu střev a jejich detoxikace
překyselení žaludku
nemoci slinivky břišní
vylučování žluči
difuzní záněty kůže (vnitřní užití)
akné
ekzém
lupénka, psoriáza
pásový opar, herpes zoster
rychlá uzdravení po vytržení zubu
nemoci dásní
39
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
ALOE
Dlouho před Kleopatrou objevili staří Egypťané léčivou moc aloe a používali i chladivý a zklidňující rosol jejích listů k
ošetřování popálenin a ran. Podle legendy prý dokonce Alexandr Veliký hledal zemi, z níž se tenkrát aloe šířila, a našel
ji v arabské Sokotře. Proslulí lékaři antiky — Dioskurides a Galén z Pergamu - chválí aloe jako obzvláště účinný
projímavý prostředek. I klášterní léčitelství již záhy používalo tuto rostlinu jako prostředek proti žaludečním a střevním
potížím, jak na mnoha místech dokazuje Loršský lékopis z
doby Karla Velikého.
Hildegarda z Bingenu uvádí tuto rostlinu — s jablečníkem a
lékořicí — jako prostředek proti kašli. Nejpozději od doby, kdy
se jí zabývalo standardní farmaceutické dílo středověku Circa
instans, patřila aloe k pevnému jádru léčivých rostlin staré
medicíny. Klášterní léčitelství považovalo aloe za hřejivý a
vysušující ve druhém stupni. Jelikož trávení bylo ve
středověku chápáno jako proces vaření, byl hřejivým
rostlinám připisován projímavý účinek.
Aloe se sice podobá kaktusům, patří však do čeledi liliovitých (Liliaceae). Pochází z Afriky (od mysu Dobré naděje) a z
Madagaskaru a přes Středomoří se dostala Evropy. Aloe se pěstuje i v pobřežních oblastech Venezuely a v
subtropických oblastech USA.
V léčitelství se používá zahuštěná a sušená šťáva z listů aloe. Tento extrakt je jedním z nejsilnějších projímadel
bylinného léčitelství. Nejdůležitějšími obsahovými látkami jsou antranoidy, které mají povzbuzovat střeva. Pro
kosmetický průmysl jsou důležité polysacharidy a kyselina salicylová, které jsou obsaženy v rosolu aloe a tiší bolest a
působí antibakteriálně.
Vědci se stále ještě dohadují o mechanismu působení aloe, přestože mnoho obsahových látek již bylo identifikováno.
Uznáváno je vnitřní užití zahuštěné šťávy při zácpě.
V empirickém léčitelství se aloe používá zevně při kožních problémech a na rány.
Čerstvý rosol z aloe je první pomocí při popáleninách a na malé rány jednoduše nařízneme list aloe a čerstvý rosol -
nejlépe dvakrát denně - v dostatečném množství naneseme na
postižená místa kůže.
Účinky rostliny:
hydratační účinky
podpora hojení - rány, jizvy, modřiny, odřeniny,
popáleniny, kousnutí nebo bodnutí hmyzem
léčba kožních infekcí - bakteriálních, virových i plísně
plíseň nehtu, onychomykóza
podpora trávení
podpora imunitních reakcí v organismu
pálení žáhy
zácpa
průjem
zlepšení stavu střev a jejich detoxikace
překyselení žaludku
nemoci slinivky břišní
vylučování žluči
difuzní záněty kůže (vnitřní užití)
akné
ekzém
lupénka, psoriáza
pásový opar, herpes zoster
rychlá uzdravení po vytržení zubu
nemoci dásní
39
