Page 17 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 35/2015
P. 17
HISTORIE
Jak popsal obec Loužnici pan učitel Alois Ludvík, ve sborníku, tento sborník byl doplněn fotografiemi
obce, které pořídil pan fotograf Otahal z Držkova:
OBEC LOUŽNICE
Kdo navštíví „Český ráj“ a shlédne i romantiku železnobrodska, jistě nebude litovati po pěkné a zajímavé silnici
dostati se ze Železného brodu za 1 hodinu do Loužnice. Jako „Riegrova stezka“ vedoucí údolím Jizery a
„Palackého stezka“ údolím Kamenice, tak i tato silnice místy úzkým údolím Žernovníka mírně stoupající velmi
zaujme i zkušeného turistu.
Obec Loužnice je neveliká, ale pravá
horská. Domky, chalupy i obchodní
domy jsou rozváty po údolí i stráních,
při potoku a silnicích, čímž dojem
romantičnosti jen zvyšují.
V poválečné době rozvojem sklářství
doznala Loužnice značného vzrůstu.
Bývalé závody sklářské zlepšeny,
zvětšeny a nové zřízeny.
Továrna na skleněné perle V. Linky
řadí se k prvním největším závodům
nejen českého, ale i německého
sklářství.
Všecky práce při výrobě perlí, jsou zde
soustředěny a provádějí se stroji.
Racionalizace výroby jest zde
provedena do důsledků.
Výroba přivábí mnohého návštěvníka, který je překvapen nejen množstvím, ale i jakostí vyrobených perlí a může
lacinými i dražšími dárky potěšiti své nejdražší.
Továrna výrobků galalitových bří Linků upoutá každého množstvím nejrozmanitějších výrobků, bez nichž se
moderní dáma neobejde.
Několik brusíren v Loužnici vyrábí skleněné kroužky všech druhů.
Silnice obcí probíhající je částí hlavní tepny okresu železnobrodského, resp. Silnice Praha – Nový Svět a dále
Prusko. V roce 1923 -24 za pomocí země, okresu a ministerstev sociální péče a veřejných prací postavila obec
silnici, spojující Železnobrodsko s Jabloneckem.
Mimo to postavila tři místní silnice se třemi železobetonovými mosty. Obec se značně zadlužila, neb silnice si
vyžádaly nákladu Kč 550.000,-.
Z obce vedou nyní silnice do šesti okolních obcí. Rozvojem komunikace otevřeno v obci mnoho stavebních míst,
jichž dosud Loužnice postrádala.
Poklesem sklářské výroby další rozvoj obce ustal. Projektovaná dráha Železný Brod – Jablonec by blahodárně
zasáhla v rozvoj sklářství a tím přispěla k rozvoji obce. V roce 1920 projektovaná dráha elektrická Železný Brod –
Jablonec pro značný náklad a snad nedorozumění nedospěla k uskutečnění. Zatím však autobusová státní linka,
jež je na obzoru, přispěje hodně k lepšímu příští obce. K rozvoji by značně přispělo i zřízení pošty v Loužnici, jako
přirozenému středu severního Železnobrodska. Žádosti v té příčině pro nedosti plnou frekvenci nebylo zatím
vyhověno, však budou– li okolní obce míti porozumění pro tuto otázku, jež jest i jejich prospěchem, pak v brzké
době bude pošta v Loužnici zřízena.
Pro značnou vzdálenost od Držkova postavila si obec v roce 1925 místní hřbitov.
K obci bude přiděleno od obce Držkova část zádušních pozemků, jež kdysi byly darovány občany loužnickými jako
výkup ze zádušních povinností a nyní opět byly přiděleny občanům loužnickým jako dlouholetým pachtýřům.
Loužnice má již od dávných dob svoji obchodní tradici. Původně se sice obyvatelstvo zdejší živilo polním
hospodářstvím, to však poskytovalo a podnes poskytuje jen skromný výtěžek. Naše pole na břidličném útvaru po
značném svahu posázená, mohou jen z části uhraditi existenci našeho lidu a náleží na železnobrodsku
k nejchudším. Jejich obdělávatelům místo povinností daňových by měly býti poskytovány premie, že přispívají
k uskutečnění slov hymny: „…. Zemský ráj to na pohled.“ Jen láska k té „drápanině“ je posiluje v jejich obtížné
práci. A je-li drahota na železnobrodsku snad jednou z největších v celé republice, pak by se teprve zvýšila, kdyby
všecky produkty hospodářské sem musely se přivážeti.
17
Jak popsal obec Loužnici pan učitel Alois Ludvík, ve sborníku, tento sborník byl doplněn fotografiemi
obce, které pořídil pan fotograf Otahal z Držkova:
OBEC LOUŽNICE
Kdo navštíví „Český ráj“ a shlédne i romantiku železnobrodska, jistě nebude litovati po pěkné a zajímavé silnici
dostati se ze Železného brodu za 1 hodinu do Loužnice. Jako „Riegrova stezka“ vedoucí údolím Jizery a
„Palackého stezka“ údolím Kamenice, tak i tato silnice místy úzkým údolím Žernovníka mírně stoupající velmi
zaujme i zkušeného turistu.
Obec Loužnice je neveliká, ale pravá
horská. Domky, chalupy i obchodní
domy jsou rozváty po údolí i stráních,
při potoku a silnicích, čímž dojem
romantičnosti jen zvyšují.
V poválečné době rozvojem sklářství
doznala Loužnice značného vzrůstu.
Bývalé závody sklářské zlepšeny,
zvětšeny a nové zřízeny.
Továrna na skleněné perle V. Linky
řadí se k prvním největším závodům
nejen českého, ale i německého
sklářství.
Všecky práce při výrobě perlí, jsou zde
soustředěny a provádějí se stroji.
Racionalizace výroby jest zde
provedena do důsledků.
Výroba přivábí mnohého návštěvníka, který je překvapen nejen množstvím, ale i jakostí vyrobených perlí a může
lacinými i dražšími dárky potěšiti své nejdražší.
Továrna výrobků galalitových bří Linků upoutá každého množstvím nejrozmanitějších výrobků, bez nichž se
moderní dáma neobejde.
Několik brusíren v Loužnici vyrábí skleněné kroužky všech druhů.
Silnice obcí probíhající je částí hlavní tepny okresu železnobrodského, resp. Silnice Praha – Nový Svět a dále
Prusko. V roce 1923 -24 za pomocí země, okresu a ministerstev sociální péče a veřejných prací postavila obec
silnici, spojující Železnobrodsko s Jabloneckem.
Mimo to postavila tři místní silnice se třemi železobetonovými mosty. Obec se značně zadlužila, neb silnice si
vyžádaly nákladu Kč 550.000,-.
Z obce vedou nyní silnice do šesti okolních obcí. Rozvojem komunikace otevřeno v obci mnoho stavebních míst,
jichž dosud Loužnice postrádala.
Poklesem sklářské výroby další rozvoj obce ustal. Projektovaná dráha Železný Brod – Jablonec by blahodárně
zasáhla v rozvoj sklářství a tím přispěla k rozvoji obce. V roce 1920 projektovaná dráha elektrická Železný Brod –
Jablonec pro značný náklad a snad nedorozumění nedospěla k uskutečnění. Zatím však autobusová státní linka,
jež je na obzoru, přispěje hodně k lepšímu příští obce. K rozvoji by značně přispělo i zřízení pošty v Loužnici, jako
přirozenému středu severního Železnobrodska. Žádosti v té příčině pro nedosti plnou frekvenci nebylo zatím
vyhověno, však budou– li okolní obce míti porozumění pro tuto otázku, jež jest i jejich prospěchem, pak v brzké
době bude pošta v Loužnici zřízena.
Pro značnou vzdálenost od Držkova postavila si obec v roce 1925 místní hřbitov.
K obci bude přiděleno od obce Držkova část zádušních pozemků, jež kdysi byly darovány občany loužnickými jako
výkup ze zádušních povinností a nyní opět byly přiděleny občanům loužnickým jako dlouholetým pachtýřům.
Loužnice má již od dávných dob svoji obchodní tradici. Původně se sice obyvatelstvo zdejší živilo polním
hospodářstvím, to však poskytovalo a podnes poskytuje jen skromný výtěžek. Naše pole na břidličném útvaru po
značném svahu posázená, mohou jen z části uhraditi existenci našeho lidu a náleží na železnobrodsku
k nejchudším. Jejich obdělávatelům místo povinností daňových by měly býti poskytovány premie, že přispívají
k uskutečnění slov hymny: „…. Zemský ráj to na pohled.“ Jen láska k té „drápanině“ je posiluje v jejich obtížné
práci. A je-li drahota na železnobrodsku snad jednou z největších v celé republice, pak by se teprve zvýšila, kdyby
všecky produkty hospodářské sem musely se přivážeti.
17
