Page 16 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 35/2015
P. 16
LOUŽNICKÉ TRADICE
SKLIZEŇ OVOCE
TEPLÉ ZÁŘÍ – DOBŘE SE OVOCI DAŘÍ
V Loužnici to bývalo s ovocem všelijaké, kvůli
nadmořské výšce a častým jarním mrazíkům se málo
kdy, urodilo pěkné ovoce. Nicméně již po staletí se
zde úspěšně pěstují švestky, jablka, hrušky a ořechy.
Každým rokem je a byla úroda nejistá, ovoce často
nebylo valné kvality, ale vždy na štědrovečerním
stole byly sušené švestky, křížaly a ořechy.
Ovoce se zužitkovalo vždy skoro všechno, hospodyně
uměly z každého ovoce udělat výborné kompoty,
šťávy, marmelády, či džemy a také jej hojně sušily.
Mezi ovoce bylo považováno také ovoce z „mezí“,
kde rostli hlohy, šípky či bezinky, ty bývaly velkým
zdrojem vitamínů po celou zimu.
Ovocné stromy patřívali mezi velmi uctívané,
neboť se věřilo, že každý plodící strom má duši,
stejně jako člověk. Zřejmě proto se zachovalo
velmi mnoho pověr a zvyků, spojených se
stromy.
Tak například se věřilo, že by strom plakal po
celý rok, pokud by mu někdo při česání ovoce
ulomil větvičku. Proto předci vždy, při sklizni
ovoce všichni dávali velký pozor, aby stromu
neublížili.
Nerodil-li strom žádné ovoce, mohl za to prý
had, který žil v jeho kořenech a ubíral mu vláhu
(jako v pohádce „O třech zlatých vlasech děda
Vševěda“). Aby se hospodář hada zbavil, měl
prý pod strom zakopat uhynulé slepé kotě či
štěně. Vykvetl-li a zároveň odkvetl-li strom ve
stejném měsíci,
čekala se podle jisté
pověry hojná úroda.
Pokud, ale v jednom
měsíci vykvetl a v
jiném odkvetl,
bývala úroda
nevalná či dokonce
žádná.
Při česání ovoce se
mělo zpívat, aby
nebylo stromu
smutno. Smutný
strom by prý
nepřečkal zimu.
Mnoho pověr a
zvyků bylo spojeno s
česáním především
mladých stromků.
První ovoce ze
stromku, měla
utrhnout žena, a to
proto, aby v dalších
letech hodně rodil.
Místy se u mladých stromků nechávalo první ovoce spadnout.
Také se při sklizni nechával jeden plod na stromě. Takový plod se nazýval „zapomnělka“.Zapomnělka se nesměla
sníst. Kdo by jí přece jen snědl, byl by od té doby na vše zapomínal. Tento plod se nechával ptáčkům na zimu.
Po každé sklizni a před každou zimou se ovocné stromy ošetřily a zabalily se jim kmeny, či natřely vápnem, aby jim
zajíci a jiní škůdci přes zimu neubližovali.
(foto: Miloslav Linka čp. 63 na zahradě, při sklizni ovoce)
16
SKLIZEŇ OVOCE
TEPLÉ ZÁŘÍ – DOBŘE SE OVOCI DAŘÍ
V Loužnici to bývalo s ovocem všelijaké, kvůli
nadmořské výšce a častým jarním mrazíkům se málo
kdy, urodilo pěkné ovoce. Nicméně již po staletí se
zde úspěšně pěstují švestky, jablka, hrušky a ořechy.
Každým rokem je a byla úroda nejistá, ovoce často
nebylo valné kvality, ale vždy na štědrovečerním
stole byly sušené švestky, křížaly a ořechy.
Ovoce se zužitkovalo vždy skoro všechno, hospodyně
uměly z každého ovoce udělat výborné kompoty,
šťávy, marmelády, či džemy a také jej hojně sušily.
Mezi ovoce bylo považováno také ovoce z „mezí“,
kde rostli hlohy, šípky či bezinky, ty bývaly velkým
zdrojem vitamínů po celou zimu.
Ovocné stromy patřívali mezi velmi uctívané,
neboť se věřilo, že každý plodící strom má duši,
stejně jako člověk. Zřejmě proto se zachovalo
velmi mnoho pověr a zvyků, spojených se
stromy.
Tak například se věřilo, že by strom plakal po
celý rok, pokud by mu někdo při česání ovoce
ulomil větvičku. Proto předci vždy, při sklizni
ovoce všichni dávali velký pozor, aby stromu
neublížili.
Nerodil-li strom žádné ovoce, mohl za to prý
had, který žil v jeho kořenech a ubíral mu vláhu
(jako v pohádce „O třech zlatých vlasech děda
Vševěda“). Aby se hospodář hada zbavil, měl
prý pod strom zakopat uhynulé slepé kotě či
štěně. Vykvetl-li a zároveň odkvetl-li strom ve
stejném měsíci,
čekala se podle jisté
pověry hojná úroda.
Pokud, ale v jednom
měsíci vykvetl a v
jiném odkvetl,
bývala úroda
nevalná či dokonce
žádná.
Při česání ovoce se
mělo zpívat, aby
nebylo stromu
smutno. Smutný
strom by prý
nepřečkal zimu.
Mnoho pověr a
zvyků bylo spojeno s
česáním především
mladých stromků.
První ovoce ze
stromku, měla
utrhnout žena, a to
proto, aby v dalších
letech hodně rodil.
Místy se u mladých stromků nechávalo první ovoce spadnout.
Také se při sklizni nechával jeden plod na stromě. Takový plod se nazýval „zapomnělka“.Zapomnělka se nesměla
sníst. Kdo by jí přece jen snědl, byl by od té doby na vše zapomínal. Tento plod se nechával ptáčkům na zimu.
Po každé sklizni a před každou zimou se ovocné stromy ošetřily a zabalily se jim kmeny, či natřely vápnem, aby jim
zajíci a jiní škůdci přes zimu neubližovali.
(foto: Miloslav Linka čp. 63 na zahradě, při sklizni ovoce)
16
