Page 18 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 49/2015
P. 18
TÁ LUCIE
Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský
život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby
tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník
jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol jí tam
odvést, nedokázali se svatou Lucií hnout z místa. Nakonec jí podřízly hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304
zemřela.
Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti
krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na
které jsou vidět dvě oči.
V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly „Lucky“ kolem stavení. Věřilo se, že
postavou velká, bíle oděná „Lucka“ chodila s nožem a dětem, které se o adventu
nepostili, chtěla rozpárat břicha.
Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se uměly hezky pomodlit,
obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.
Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím. Na Moravě se proti
čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodili jedno
poleno dříví a takto odhozenými na den Božího narození zatopili.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly,
nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka
přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela
obratem napříst. Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice
na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékali sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které
přistihly při draní, rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly, rozmotaly napředené nitě.
Jak takový svátek Lucie vypadával v dobách, kdy si lidé o tradicích jen nečetli, ale sami je dodržovali? V českých
zemích byly zvyky velice různorodé. Lucii ve všech případech ztělesňovala
obchůzková postava. Zatímco Barbora klepala na okno a ohlašovala tak svůj
příchod, Lucie přicházela znenadání. Někde s ní chodíval po vsi, chalupu od
chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla.
V průvodu byly typické postavy – družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník,
dráteník, krajánek a cikánská rodina. Zatímco postava Barborky byla čistě dívčí
záležitostí, s Luckou to bylo někde i jinak.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce
1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která
zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci –
nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes
přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích,
mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že
po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu – což není v přeneseném
významu zase tak velká odlišnost. V roce 2001 poprvé Lucie v celé své kráse zavítala i mezi členy Severské
společnosti v Praze na Novotného lávce.
Lucie v magických praktikách:
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o
tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá
Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami.
Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny
české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky.
Lucie je patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v
tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný
dlouhý nůž – kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak mohla jí
nožem přádlo pocuchat. Byla však také symbolem čistoty – den jako dělaný pro
vánoční úklid. Lucie je také považována za patronku kočích.
18
Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský
život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby
tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník
jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol jí tam
odvést, nedokázali se svatou Lucií hnout z místa. Nakonec jí podřízly hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304
zemřela.
Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti
krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na
které jsou vidět dvě oči.
V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly „Lucky“ kolem stavení. Věřilo se, že
postavou velká, bíle oděná „Lucka“ chodila s nožem a dětem, které se o adventu
nepostili, chtěla rozpárat břicha.
Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se uměly hezky pomodlit,
obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.
Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím. Na Moravě se proti
čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodili jedno
poleno dříví a takto odhozenými na den Božího narození zatopili.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly,
nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka
přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela
obratem napříst. Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice
na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékali sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které
přistihly při draní, rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly, rozmotaly napředené nitě.
Jak takový svátek Lucie vypadával v dobách, kdy si lidé o tradicích jen nečetli, ale sami je dodržovali? V českých
zemích byly zvyky velice různorodé. Lucii ve všech případech ztělesňovala
obchůzková postava. Zatímco Barbora klepala na okno a ohlašovala tak svůj
příchod, Lucie přicházela znenadání. Někde s ní chodíval po vsi, chalupu od
chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla.
V průvodu byly typické postavy – družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník,
dráteník, krajánek a cikánská rodina. Zatímco postava Barborky byla čistě dívčí
záležitostí, s Luckou to bylo někde i jinak.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce
1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která
zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci –
nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes
přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích,
mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že
po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu – což není v přeneseném
významu zase tak velká odlišnost. V roce 2001 poprvé Lucie v celé své kráse zavítala i mezi členy Severské
společnosti v Praze na Novotného lávce.
Lucie v magických praktikách:
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o
tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá
Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami.
Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny
české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky.
Lucie je patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v
tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný
dlouhý nůž – kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak mohla jí
nožem přádlo pocuchat. Byla však také symbolem čistoty – den jako dělaný pro
vánoční úklid. Lucie je také považována za patronku kočích.
18
