Page 30 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2017
P. 30
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2017
VÁNOČNÍ STROM
Historie zdobení stromů pochází ještě z dob pohanských magií a kouzel
souvisejících s kultem Slunce, jeho matky Asratry (Ašeryú) a kultem zelených
stromů. Slavily se "svaté noci" zasvěcené slunečnímu božstvu, při nichž
nechyběl ani tanec pod stromy, jež byly ozdobeny ovocem, sladkostmi a
světly. Původně se takto zdobily stromy ve volné přírodě, posléze se tento
zvyk přenesl do lidských obydlí. Za stálezelené kultovní stromy považovali
především jedle, ale i cypřiše. Nabízí se ale i jiné vysvětlení, kde se zvyk
zdobení stromů vzal. Lidé byli už od pradávna přesvědčeni, že mrtví mohou v
určité dny vstupovat do světa živých a zaujmout jejich místo. Na základě
těchto tezí vznikl vánoční zvyk věšení stromečků špičkou dolů a zdobení
stromku pamlsky jako lest na mrtvé duše. Mrtví sní všechny sladkosti a
nasycení již nikomu neublíží. K tomuto rituálu patří i vánoční nevstávání od
stolu, aby duše uvolněné místo nezasedla.
Dalším známým faktem je, že jedličku uctívali již staří Římané, pro něž byla
symbolem Saturnálií - slavností slunovratu.
Při keltských oslavách byly stromy symboly života, světla na nich symboly
Slunce a mimoto staří Keltové věřili, že větvičky chvojí přinášejí štěstí, zdraví
a úspěch.
Dá se říci, že i v našich krajích se zdobil stromeček již hodně dávno, jen se
mu říkalo chvojka a nebyl to vždy stromeček v pravém slova smyslu. Jednalo
se o rozsochatou větev nebo špičku jedle, jež se věšela ke stropu špičkou
dolů. Ozdobený stromeček germánských kmenů sice způsobil menší revoluci
ve vánočních zvycích, ale podle všeho nebyl takovou novinkou. Zmíněná
chvojka ozdobená ovocem a to především jablky, vejci a červenou barvou
(stuhy, papírky) a později dalšími lidovými ozdobami, byla základem
zvykoslovných předmětů dotvářejících vánoční období. Není mezi nimi až
takový rozdíl. Spíše než ve fyzické podobě, byl rozdíl v pojetí a symbolice. O
tradici chvojky v Čechách jsou dochovány zprávy ještě z poloviny 19. století.
Zdobila se sušeným ovocem, rozinkami, perníčky a pestrými šátky a věšela
se nad stůl špičkou dolů, později se připevňovala opačně - za špičku.
Strojení vánočního stromku bylo ještě v 16. století považováno za pohanský
zvyk. Koncem 16. Století ho přijali i církev, ale vtiskla mu částečnou
náboženskou symboliku. Ponechala pohanský symbol zelených větví
jehličnanů jako podobenství věčného života, ale mimoto připodobnila
vánoční stromeček k rajskému stromu Adama a Evy, na jejichž svátek se
Štědrý den slaví.
Strojení zimních májů neboli vánočních stromečků se k nám protlačil až
začátkem 19. Století a chvojky a rozměrné betlémy mu dlouho odolávaly.
První vánoční stromeček v Čechách se rozzářil v Praze u domu ředitele,
režiséra a herce Stavovského divadla Jana Karla Leibicha, jež chtěl ukázat
krásu "Tannenbaumu", jak jej poznal v rodné Mohuči a zároveň připravit
svým přátelům na každoročně pořádaném vánočním večírku hezké
překvapení. Jako poděkování dostal od přátel vánoční dar - jeho splacené
směnky.
Stromečku trvalo 30 let, než se stal běžnou tradicí mezi panstvem a měšťanstvem. Ovšem na vesnice pronikal jen
pomalu a stěží. Nejlépe se nové zvyky ujímaly na vesnicích obklopujících velká města, nejdéle vzdorovalo na tradicích
bazírující Slovácko a Valašsko se silným vlasteneckým cítěním. I přes to, že zvyk nešel tradiční cestou, ale od panstva k
prostému lidu, přeci jen jej do konce 19. století přijala celá naše zem jako vánoční tradici.
Kolem 60. let 19. století již byl přijat vánoční stromeček na milost i na venkově, ovšem podle venkovských tradic.
Stromeček byl chápán jako náboženský symbol a jeho ozdoby taktéž - nic překvapujícího, vzhledem k tomu, že náš
venkov byl silně nábožensky založen a zároveň to poukazuje na neústupnost venkovanů v jejich víře. Byli ochotni
převzít nový symbol, ale starou symboliku chtěli mít zachovanou - takový menší kompromis, když už bylo zdobení
vánočního stromku posvěceno církví.
V domácnostech se stromeček zdobil velmi skromně – malovanými perníčky a jiným pečivem, sušeným ovocem, jablky,
ořechy a fábory podle symboliky ořechů jako přivolávačů lásky a štěstí a jablek jako atributu zdraví. Zavěšoval se za
špičku nad štědrovečerní stůl, stavěl do středu stolu nebo na okno.
30
VÁNOČNÍ STROM
Historie zdobení stromů pochází ještě z dob pohanských magií a kouzel
souvisejících s kultem Slunce, jeho matky Asratry (Ašeryú) a kultem zelených
stromů. Slavily se "svaté noci" zasvěcené slunečnímu božstvu, při nichž
nechyběl ani tanec pod stromy, jež byly ozdobeny ovocem, sladkostmi a
světly. Původně se takto zdobily stromy ve volné přírodě, posléze se tento
zvyk přenesl do lidských obydlí. Za stálezelené kultovní stromy považovali
především jedle, ale i cypřiše. Nabízí se ale i jiné vysvětlení, kde se zvyk
zdobení stromů vzal. Lidé byli už od pradávna přesvědčeni, že mrtví mohou v
určité dny vstupovat do světa živých a zaujmout jejich místo. Na základě
těchto tezí vznikl vánoční zvyk věšení stromečků špičkou dolů a zdobení
stromku pamlsky jako lest na mrtvé duše. Mrtví sní všechny sladkosti a
nasycení již nikomu neublíží. K tomuto rituálu patří i vánoční nevstávání od
stolu, aby duše uvolněné místo nezasedla.
Dalším známým faktem je, že jedličku uctívali již staří Římané, pro něž byla
symbolem Saturnálií - slavností slunovratu.
Při keltských oslavách byly stromy symboly života, světla na nich symboly
Slunce a mimoto staří Keltové věřili, že větvičky chvojí přinášejí štěstí, zdraví
a úspěch.
Dá se říci, že i v našich krajích se zdobil stromeček již hodně dávno, jen se
mu říkalo chvojka a nebyl to vždy stromeček v pravém slova smyslu. Jednalo
se o rozsochatou větev nebo špičku jedle, jež se věšela ke stropu špičkou
dolů. Ozdobený stromeček germánských kmenů sice způsobil menší revoluci
ve vánočních zvycích, ale podle všeho nebyl takovou novinkou. Zmíněná
chvojka ozdobená ovocem a to především jablky, vejci a červenou barvou
(stuhy, papírky) a později dalšími lidovými ozdobami, byla základem
zvykoslovných předmětů dotvářejících vánoční období. Není mezi nimi až
takový rozdíl. Spíše než ve fyzické podobě, byl rozdíl v pojetí a symbolice. O
tradici chvojky v Čechách jsou dochovány zprávy ještě z poloviny 19. století.
Zdobila se sušeným ovocem, rozinkami, perníčky a pestrými šátky a věšela
se nad stůl špičkou dolů, později se připevňovala opačně - za špičku.
Strojení vánočního stromku bylo ještě v 16. století považováno za pohanský
zvyk. Koncem 16. Století ho přijali i církev, ale vtiskla mu částečnou
náboženskou symboliku. Ponechala pohanský symbol zelených větví
jehličnanů jako podobenství věčného života, ale mimoto připodobnila
vánoční stromeček k rajskému stromu Adama a Evy, na jejichž svátek se
Štědrý den slaví.
Strojení zimních májů neboli vánočních stromečků se k nám protlačil až
začátkem 19. Století a chvojky a rozměrné betlémy mu dlouho odolávaly.
První vánoční stromeček v Čechách se rozzářil v Praze u domu ředitele,
režiséra a herce Stavovského divadla Jana Karla Leibicha, jež chtěl ukázat
krásu "Tannenbaumu", jak jej poznal v rodné Mohuči a zároveň připravit
svým přátelům na každoročně pořádaném vánočním večírku hezké
překvapení. Jako poděkování dostal od přátel vánoční dar - jeho splacené
směnky.
Stromečku trvalo 30 let, než se stal běžnou tradicí mezi panstvem a měšťanstvem. Ovšem na vesnice pronikal jen
pomalu a stěží. Nejlépe se nové zvyky ujímaly na vesnicích obklopujících velká města, nejdéle vzdorovalo na tradicích
bazírující Slovácko a Valašsko se silným vlasteneckým cítěním. I přes to, že zvyk nešel tradiční cestou, ale od panstva k
prostému lidu, přeci jen jej do konce 19. století přijala celá naše zem jako vánoční tradici.
Kolem 60. let 19. století již byl přijat vánoční stromeček na milost i na venkově, ovšem podle venkovských tradic.
Stromeček byl chápán jako náboženský symbol a jeho ozdoby taktéž - nic překvapujícího, vzhledem k tomu, že náš
venkov byl silně nábožensky založen a zároveň to poukazuje na neústupnost venkovanů v jejich víře. Byli ochotni
převzít nový symbol, ale starou symboliku chtěli mít zachovanou - takový menší kompromis, když už bylo zdobení
vánočního stromku posvěceno církví.
V domácnostech se stromeček zdobil velmi skromně – malovanými perníčky a jiným pečivem, sušeným ovocem, jablky,
ořechy a fábory podle symboliky ořechů jako přivolávačů lásky a štěstí a jablek jako atributu zdraví. Zavěšoval se za
špičku nad štědrovečerní stůl, stavěl do středu stolu nebo na okno.
30
