Page 29 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2017
P. 29
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
JMELÍ
Bez jmelí si Vánoce nedovedeme představit. Tradice pochází od Keltů, v druidismu je jmelí jednou z nejposvátnějších
bylin. Se jmelím do svého domova přinášíte i požehnání a zrovna tak ho s darovaným jmelím předáváte přátelům.
Jmelí, posvátná rostlina keltských druidů, do domu přináší štěstí,
odvahu a lásku.
Ti ho prý ze stromu sekali pouze zlatými, případně stříbrnými srpy. I
když žádné pozůstatky těchto nástrojů se ve skutečnosti nikdy nenašli,
tak to zkrátka k jejich mytologii patří. Keltové považovali jmelí za
posvátnou rostlinu. Snad proto, že celou zimu dokázalo držet zelenou
barvu. Dokonce věřili, že jmelí funguje i jako protijed a že vyléčí každou
chorobu. A dokonce se jím ve starověku vykuřovaly domy podobně jako
s kadidlem. Zvyk česat jmelí ze stromů tedy pochází z dob dávných a
předkřesťanských.
Nejmocnější je jmelí darované. Jeho bílé bobule dozrávají právě v
prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu
přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu před
ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že jmelí splní
jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první zapálené svíčky
na vánočním stromečku.
Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a
plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání: Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli ženu. Po
každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až do příštích
Vánoc.
Magická užití: Ani bylina, ani strom, neklasifikovatelné běžný-mi schématy, připomínající hvězdokupu vstřelenou do
nebe lukem posvátného stromu - taková je přirozenost jmelí. Pa-tří do doby mezi světlem a tmou, a mezi dvěma
ročními ob-dobími. Je bránou k „jinému“.
Starý italský příběh vypráví o překrásné víle, která se zjevi-la jistému rytíři s obrazem zářící Luny a Svatého Grálu u
nohou. V ruce držela snítku jmelí. Řekla rytíři, že díky tomuto jmelí zůstává věčně mladá a krásná.
Skandinávská Edda traduje legendu o Baldurovi „zářícím“ bohu, sužovaném sny o přicházející smrti. Frigg, matka bohů,
všechny živé bytosti zavázala přísahou, že ho nezabijí. Ale zapomněla na jmelí. Loki, jeden z prvních bohů, tradičně
pokládaný za ručitele pořádku, se pokusil narušit Frigginy snahy. Dal snítku jmelí do ruky slepému Hodurovi v době,
kdy se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kterému, jak věřili, nemohlo nic ublížit. Hodur po něm hodil I snítku
jmelí a zabil ho. Země propadla zármutku, protože Baldur měl vhled do krásy zářící duchovní říše.
Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, „tem-né zimy duše“. (Z hlediska homeopatie a zásady „podobné
léčit podobným“, či „to, co nemoc způsobuje, je schopno ji vyléčit. Po naléhavých prosbách bohyň a bohů byl Baldurovi
navrácen život a světlo duchovního Slunce znovu ozářilo Zemi.
Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navždy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jmelí sbíráme
šestý den po novoluní, nebo o letním slunovratu. Pro ochranu se nosí nebo ukládá na náležité místo. Jmelí zavěšené
nad kolébkou zabrání skřítkům v únosu dítěte. Z jeho dřeva se vyrábějí
amulety a šperky, ochranné talismany a záruky uzdravení. Pomáhá při
lovu a oplodnění. Zavěšené v ložnici jmelí přinese krásné sny a
prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti. Do rituální
zásnubní číše se přidává pár bobulí a snítka v domě slouží k získání přízně
bohyně lásky.
A jak se jmelí dostalo do křesťanských svátků? Zcela určitě je to
přenesený předkřesťanský zvyk, kterému se podařilo i jako jiným
obyčejům přenést i do novějších křesťanských tradic. Ale existuje
například i legenda o tom, že Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška
právě z větví jmelí.
A tak se odedávna věří, že je to právě jmelí, které, pokud se zavěsí na
vánoce ke stropu, zajišťuje štěstí a ochranu pro celé obydlí. Kromě toho
je to i hezká dekorace. Používá se buď původně zelené a nebo pozlacené.
Takže, až si ho o vánocích doma zavěsíte, vzpomeňte si, že právě děláte
zvyk, který je z vánočních obyčejů jeden z vůbec těch nejstarších.
29
LOUŽNICKÉ TRADICE
JMELÍ
Bez jmelí si Vánoce nedovedeme představit. Tradice pochází od Keltů, v druidismu je jmelí jednou z nejposvátnějších
bylin. Se jmelím do svého domova přinášíte i požehnání a zrovna tak ho s darovaným jmelím předáváte přátelům.
Jmelí, posvátná rostlina keltských druidů, do domu přináší štěstí,
odvahu a lásku.
Ti ho prý ze stromu sekali pouze zlatými, případně stříbrnými srpy. I
když žádné pozůstatky těchto nástrojů se ve skutečnosti nikdy nenašli,
tak to zkrátka k jejich mytologii patří. Keltové považovali jmelí za
posvátnou rostlinu. Snad proto, že celou zimu dokázalo držet zelenou
barvu. Dokonce věřili, že jmelí funguje i jako protijed a že vyléčí každou
chorobu. A dokonce se jím ve starověku vykuřovaly domy podobně jako
s kadidlem. Zvyk česat jmelí ze stromů tedy pochází z dob dávných a
předkřesťanských.
Nejmocnější je jmelí darované. Jeho bílé bobule dozrávají právě v
prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu
přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu před
ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že jmelí splní
jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první zapálené svíčky
na vánočním stromečku.
Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a
plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání: Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli ženu. Po
každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až do příštích
Vánoc.
Magická užití: Ani bylina, ani strom, neklasifikovatelné běžný-mi schématy, připomínající hvězdokupu vstřelenou do
nebe lukem posvátného stromu - taková je přirozenost jmelí. Pa-tří do doby mezi světlem a tmou, a mezi dvěma
ročními ob-dobími. Je bránou k „jinému“.
Starý italský příběh vypráví o překrásné víle, která se zjevi-la jistému rytíři s obrazem zářící Luny a Svatého Grálu u
nohou. V ruce držela snítku jmelí. Řekla rytíři, že díky tomuto jmelí zůstává věčně mladá a krásná.
Skandinávská Edda traduje legendu o Baldurovi „zářícím“ bohu, sužovaném sny o přicházející smrti. Frigg, matka bohů,
všechny živé bytosti zavázala přísahou, že ho nezabijí. Ale zapomněla na jmelí. Loki, jeden z prvních bohů, tradičně
pokládaný za ručitele pořádku, se pokusil narušit Frigginy snahy. Dal snítku jmelí do ruky slepému Hodurovi v době,
kdy se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kterému, jak věřili, nemohlo nic ublížit. Hodur po něm hodil I snítku
jmelí a zabil ho. Země propadla zármutku, protože Baldur měl vhled do krásy zářící duchovní říše.
Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, „tem-né zimy duše“. (Z hlediska homeopatie a zásady „podobné
léčit podobným“, či „to, co nemoc způsobuje, je schopno ji vyléčit. Po naléhavých prosbách bohyň a bohů byl Baldurovi
navrácen život a světlo duchovního Slunce znovu ozářilo Zemi.
Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navždy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jmelí sbíráme
šestý den po novoluní, nebo o letním slunovratu. Pro ochranu se nosí nebo ukládá na náležité místo. Jmelí zavěšené
nad kolébkou zabrání skřítkům v únosu dítěte. Z jeho dřeva se vyrábějí
amulety a šperky, ochranné talismany a záruky uzdravení. Pomáhá při
lovu a oplodnění. Zavěšené v ložnici jmelí přinese krásné sny a
prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti. Do rituální
zásnubní číše se přidává pár bobulí a snítka v domě slouží k získání přízně
bohyně lásky.
A jak se jmelí dostalo do křesťanských svátků? Zcela určitě je to
přenesený předkřesťanský zvyk, kterému se podařilo i jako jiným
obyčejům přenést i do novějších křesťanských tradic. Ale existuje
například i legenda o tom, že Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška
právě z větví jmelí.
A tak se odedávna věří, že je to právě jmelí, které, pokud se zavěsí na
vánoce ke stropu, zajišťuje štěstí a ochranu pro celé obydlí. Kromě toho
je to i hezká dekorace. Používá se buď původně zelené a nebo pozlacené.
Takže, až si ho o vánocích doma zavěsíte, vzpomeňte si, že právě děláte
zvyk, který je z vánočních obyčejů jeden z vůbec těch nejstarších.
29
