Page 28 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 46/2017
P. 28
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 46/2017
BARBORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině bohatého kupce. Otec byl
zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. U domu nechal vybudovat
luxusně zařízenou věž, do které svou velice
krásnou dceru zavřel údajně proto, aby jí
uchránil od všech svodů. Jeden ze sloužících
sv. Barboru obrátil na křesťanskou víru.
Jednoho dne u ní otec nalezl kříž a poté, co
se sv. Barbora přiznala, že je křesťankou, se
jí snažil otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře se ale podařilo
uprchnout, ale zanedlouho ji otec vypátral a odevzdal do rukou
soudce. Ten ji nechal mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství.
Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která
předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu
chvíli se Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí
nechal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí
setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora, ale i její otec, kterého vzápětí usmrtil blesk a také sv.
Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n.l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a přes obličej mají bílý závoj. Bílá
barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka černá, která trestá zlobivé děti.
Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým podarovává malé děti a druhá košík
s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A třetí má v ruce lucerničku, aby
posvítila všem pocestným na cestu. Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s námi
modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele větvičky tím
šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se
stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička
ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková
větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy,
což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup
Mikuláš se narodil někdy
kolem roku 250 ve
městě Petře, v rodině
zbožných a bohatých
křesťanů. Po smrti
rodičů rozdal velkou část
svého majetku chudým a
potřebným lidem. Aby
unikl projevům
vděčnosti, vydal se na
pouť do Palestiny. V
maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým
biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do
chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který když se zpočátku
vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Svůj biskupský
úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy kolem roku
345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem
převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách pečoval o
mosty a chránil před povodněmi až do 18.století, kdy úlohu
patrona mostů a vody v českých zemích převzal sv. Jan
Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý pohled
čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s čertem
a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
28
BARBORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině bohatého kupce. Otec byl
zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. U domu nechal vybudovat
luxusně zařízenou věž, do které svou velice
krásnou dceru zavřel údajně proto, aby jí
uchránil od všech svodů. Jeden ze sloužících
sv. Barboru obrátil na křesťanskou víru.
Jednoho dne u ní otec nalezl kříž a poté, co
se sv. Barbora přiznala, že je křesťankou, se
jí snažil otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře se ale podařilo
uprchnout, ale zanedlouho ji otec vypátral a odevzdal do rukou
soudce. Ten ji nechal mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství.
Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která
předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu
chvíli se Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí
nechal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí
setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora, ale i její otec, kterého vzápětí usmrtil blesk a také sv.
Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n.l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a přes obličej mají bílý závoj. Bílá
barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka černá, která trestá zlobivé děti.
Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým podarovává malé děti a druhá košík
s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A třetí má v ruce lucerničku, aby
posvítila všem pocestným na cestu. Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s námi
modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele větvičky tím
šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se
stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička
ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková
větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy,
což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup
Mikuláš se narodil někdy
kolem roku 250 ve
městě Petře, v rodině
zbožných a bohatých
křesťanů. Po smrti
rodičů rozdal velkou část
svého majetku chudým a
potřebným lidem. Aby
unikl projevům
vděčnosti, vydal se na
pouť do Palestiny. V
maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým
biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do
chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který když se zpočátku
vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Svůj biskupský
úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy kolem roku
345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem
převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách pečoval o
mosty a chránil před povodněmi až do 18.století, kdy úlohu
patrona mostů a vody v českých zemích převzal sv. Jan
Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý pohled
čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s čertem
a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
28
