Page 27 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 42/2017
P. 27
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 42/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATEK SVATEHO MARTINA
Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři
čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky
nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Na svatomartinský den čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového
hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi
obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či
výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní.
Hojně se pořádala martinská posvícení. Tradici, zvláště ve vinařských oblastech neb je
Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína.
Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských, měšťanských i
panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: “Na
den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce,
štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci
a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Pranostiky starodávné zmiňují se o
tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina
vábí pečená husička k rodinnému obědu: “Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého
Martina kouřívá se z komína. - O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.- Radost Martina je
hus a džbán vína.”
Legenda o husách - Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal
se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl
biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním
prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje
provinění na pekáči.
V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se
žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a
případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním
kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy
uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda.
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a
proto tento den spojili s pranostikami:
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina (11.11.), Na svatého Martina kouřívá se z komína, Martinův
led, bude vodou hned, Svatý Martin přijel na bílém koni, Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na
svatého Mikuláš mě tu najisto máš (6.12), Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na
značnou nestabilitu trvání tohoto období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů.
Je to čas výrazně chladný, pochmurný a mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v
tomto období objevuje první sněžení.
MARTINSKÉ ROHLÍČKY
Na svátek sv. Martina se v rodinách pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též
martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Bylo to pečivo z kynutého buchtového nebo
rohlíkového těsta, ve tvaru zahnutého válečku, nadívané mákem, tvarohem, švestkovými,
hruškovými nebo jablkovými povidly. Protože sv. Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď
opouštěla sjednanou službu a hledala si nového hospodáře, dostávala toto pečivo na
odchodnou (proto vandrovnice). Martinské rohlíčky také dostávali koledníci, kteří na tento
svátek chodili na martinskou koledu.
RECEPT na MARTINSKÉ ROHLÍČKY:
150g másla 60g cukru 2 žloutky citrónová kůra půl kg hladké mouky 30g droždí 250ml vlažného mléka náplň ořechová,
maková, tvarohová, povidlová... lžička cukru, špetka soli.
V míse utřeme změklé máslo s cukrem do světlé pěny, nebo do doby, kdy se krystalky cukru v másle rozmělní a vytvoří
hladkou hmotu. Přidáme žloutky a trochu citrónové kůry. Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, zasypeme troškou
cukru a špetkou soli a necháme vzejít. Mouku nasypeme do mísy a přilijeme vzkynuté droždí. Vypracujeme středně
tuhé těsto, které nakonec posypeme trochou mouky a necháme na teplém místě hodinku kynout. Po uplynutí doby
kynutí těsto svůj objem zdvojnásobí. Těsto rozdělíme na osm částí, z každé vyválíme placku, kterou nařežeme na
čtvrtiny. Pokud to vezmeme vědecky, tak by nám měl vzniknout tvar rovnoramenného trojúhelníku, na přeponu (tedy
nejkratší část) naneseme nádivku a zavineme do válečku. Ohneme a vytvarujeme rohlíček. Naskládáme na plech
vyložený pečícím papírem, potřeme rozkvedlaným vajíčkem a necháme ještě nakynout, cca 15min. Pečeme ve vyhřáté
troubě na 180 stupňů cca 15min nebo do doby, kdy jsou rohlíčky zlaté. Po upečení přesuneme na talíř a pocukrujeme.
27
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATEK SVATEHO MARTINA
Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři
čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky
nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Na svatomartinský den čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového
hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi
obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či
výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní.
Hojně se pořádala martinská posvícení. Tradici, zvláště ve vinařských oblastech neb je
Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína.
Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských, měšťanských i
panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: “Na
den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce,
štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci
a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Pranostiky starodávné zmiňují se o
tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina
vábí pečená husička k rodinnému obědu: “Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého
Martina kouřívá se z komína. - O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.- Radost Martina je
hus a džbán vína.”
Legenda o husách - Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal
se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl
biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním
prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje
provinění na pekáči.
V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se
žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a
případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním
kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy
uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda.
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a
proto tento den spojili s pranostikami:
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina (11.11.), Na svatého Martina kouřívá se z komína, Martinův
led, bude vodou hned, Svatý Martin přijel na bílém koni, Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na
svatého Mikuláš mě tu najisto máš (6.12), Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na
značnou nestabilitu trvání tohoto období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů.
Je to čas výrazně chladný, pochmurný a mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v
tomto období objevuje první sněžení.
MARTINSKÉ ROHLÍČKY
Na svátek sv. Martina se v rodinách pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též
martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Bylo to pečivo z kynutého buchtového nebo
rohlíkového těsta, ve tvaru zahnutého válečku, nadívané mákem, tvarohem, švestkovými,
hruškovými nebo jablkovými povidly. Protože sv. Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď
opouštěla sjednanou službu a hledala si nového hospodáře, dostávala toto pečivo na
odchodnou (proto vandrovnice). Martinské rohlíčky také dostávali koledníci, kteří na tento
svátek chodili na martinskou koledu.
RECEPT na MARTINSKÉ ROHLÍČKY:
150g másla 60g cukru 2 žloutky citrónová kůra půl kg hladké mouky 30g droždí 250ml vlažného mléka náplň ořechová,
maková, tvarohová, povidlová... lžička cukru, špetka soli.
V míse utřeme změklé máslo s cukrem do světlé pěny, nebo do doby, kdy se krystalky cukru v másle rozmělní a vytvoří
hladkou hmotu. Přidáme žloutky a trochu citrónové kůry. Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, zasypeme troškou
cukru a špetkou soli a necháme vzejít. Mouku nasypeme do mísy a přilijeme vzkynuté droždí. Vypracujeme středně
tuhé těsto, které nakonec posypeme trochou mouky a necháme na teplém místě hodinku kynout. Po uplynutí doby
kynutí těsto svůj objem zdvojnásobí. Těsto rozdělíme na osm částí, z každé vyválíme placku, kterou nařežeme na
čtvrtiny. Pokud to vezmeme vědecky, tak by nám měl vzniknout tvar rovnoramenného trojúhelníku, na přeponu (tedy
nejkratší část) naneseme nádivku a zavineme do válečku. Ohneme a vytvarujeme rohlíček. Naskládáme na plech
vyložený pečícím papírem, potřeme rozkvedlaným vajíčkem a necháme ještě nakynout, cca 15min. Pečeme ve vyhřáté
troubě na 180 stupňů cca 15min nebo do doby, kdy jsou rohlíčky zlaté. Po upečení přesuneme na talíř a pocukrujeme.
27
