Page 16 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 26/2016
P. 16
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 26/2016
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
KETAŠOVÁNÍ
U nás byla bída o potraviny, v kraji sedláci těchto měli dostatek, tak naši lidé jezdili, jak se říkalo, „do Kraje“ a
tam kupovali, žito, pšenici, mouku, ječmen, brambory, ovoce a jiné, ovšem že né za ceny maximální, ale o hodně
vyšší a přinášeli si tyto domů. Část těchto potravin ponechali si pro svoji potřebu a ostatní donesli do okolních
německých obcí, kde tyto prodali za ceny zase o hodně vyšší, jak sami nakoupili (až 200% zisk). Tomuto obchodu
se říkalo „Ketašování“ a kdo ho prováděl, byl „Keťas“. Někdo Ketašoval ve velkém, jiný zas v malém měřítku,
v některých rodinách
účastnili se všichni
členové tohoto obchodu,
takže nebyla v takové
rodině žádná nouze ani o
potraviny ani o peníze!
Mnozí takto domohli se
slušného jmění, zvláště
kteří měli lacinější nákup
a jistá místa, jak říkali u
těch rolníků, kde měli
vždy obilí neb mouku
k dispozici. Úřady se
snažili zabrániti tomuto
obchodování. Četníci,
vojsko i financi se členy
okresních a obecních
zásobovacích komisí,
chytali tyto keťasy ve
vesnicích na nádražích i
ve vlaku. Koho dopadli
s nakoupeným obilím neb
moukou, prostě mu vše
zabavili. Tito keťasové
však byli velmi ostražití a
ve většině případech
dovedli vždy uniknout
těmto prohlídkám.
Většinou při takové
prohlídce to odnesli ti,
kteří jednou za čas si
dojeli do kraje pro nějaké
obilí by měli toto pro
svou potřebu. Že takové
zabavování neodehrálo
se bez různých
pohnutelných scén jest
domyslitelné. Tohoto
obchodu účastnila se i
sotva škole odrostlá
mládež, což mělo i
zhoubný účinek na jejich mravy. Ještě po převratu se keťasovalo, až teprve pravidelné zásobování učinilo konec
této „živnosti“ k nemalému zármutku mnohého „Keťasa“.
Foto: silnice pod Loužnicí, odbočka na Bratříkov
Pokračování příště……
16
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
KETAŠOVÁNÍ
U nás byla bída o potraviny, v kraji sedláci těchto měli dostatek, tak naši lidé jezdili, jak se říkalo, „do Kraje“ a
tam kupovali, žito, pšenici, mouku, ječmen, brambory, ovoce a jiné, ovšem že né za ceny maximální, ale o hodně
vyšší a přinášeli si tyto domů. Část těchto potravin ponechali si pro svoji potřebu a ostatní donesli do okolních
německých obcí, kde tyto prodali za ceny zase o hodně vyšší, jak sami nakoupili (až 200% zisk). Tomuto obchodu
se říkalo „Ketašování“ a kdo ho prováděl, byl „Keťas“. Někdo Ketašoval ve velkém, jiný zas v malém měřítku,
v některých rodinách
účastnili se všichni
členové tohoto obchodu,
takže nebyla v takové
rodině žádná nouze ani o
potraviny ani o peníze!
Mnozí takto domohli se
slušného jmění, zvláště
kteří měli lacinější nákup
a jistá místa, jak říkali u
těch rolníků, kde měli
vždy obilí neb mouku
k dispozici. Úřady se
snažili zabrániti tomuto
obchodování. Četníci,
vojsko i financi se členy
okresních a obecních
zásobovacích komisí,
chytali tyto keťasy ve
vesnicích na nádražích i
ve vlaku. Koho dopadli
s nakoupeným obilím neb
moukou, prostě mu vše
zabavili. Tito keťasové
však byli velmi ostražití a
ve většině případech
dovedli vždy uniknout
těmto prohlídkám.
Většinou při takové
prohlídce to odnesli ti,
kteří jednou za čas si
dojeli do kraje pro nějaké
obilí by měli toto pro
svou potřebu. Že takové
zabavování neodehrálo
se bez různých
pohnutelných scén jest
domyslitelné. Tohoto
obchodu účastnila se i
sotva škole odrostlá
mládež, což mělo i
zhoubný účinek na jejich mravy. Ještě po převratu se keťasovalo, až teprve pravidelné zásobování učinilo konec
této „živnosti“ k nemalému zármutku mnohého „Keťasa“.
Foto: silnice pod Loužnicí, odbočka na Bratříkov
Pokračování příště……
16
