Page 28 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2018
P. 28
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2018
LOUŽNICKÁ HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
VÁLKA
Dne 1. září 1939 začala Druhá světová válka. Tato válka byla nejstrašnější ze všech dosud vedených válek. Nebudu tu
líčit její průběh, neb od toho jsou dějiny, ale zmíním se jen o událostech dotýkajících se naší obce.
Když 1. ho září t. r. válka začala, přijelo odpoledne do obce nákladní auto, kryté a osobní s německou policií a hledali
starostu Sokola.
GESTAPO
Tehdy jím byl Linka Miloslav z čp. 63. Dotyčný však nebyl doma a tím ušel zatčení, neb v okolí zatkli velmi mnoho
sokolských a politických (hlavně ze strany národně socialistické) osobnosti.
To bylo asi tak první seznámení naše s německým Gestapem, jak se zkrátka jmenovala německá tajná policie.
Potom však během války přijíždělo, aneb jen projíždělo naší obcí častěji a vždy jeho objevení se v obci působilo na nás
všechny deprimujícím dojmem, neb jeden každý v duchu se tázal: „Pro koho zase přijeli?“
VLAJKA
Dne 20. dubna t. r. byl den narozenin Adolfa Hitlera, byly to jeho 50. narozeniny. Tento den byl prohlášen jako den
sváteční. Četníci chodili po dílnách se přesvědčovat, zda se opravdu nepracuje. Ráno poprvé objevila se na zdejším
poštovním úřadě protektorátní vlajka a vedle ní ta nenáviděná vlajka s hákovým křížem. Od té doby byla tato vlajka
častým hostem naší pošty a školy. Naposled byla vztyčena v měsíci dubnu roku 1945, kdy bylo oznámeno světu, že
Hitler zemřel –či-padl-při hájení Berlína, ale to už byla vytažena jen do půl žerdě na znamení smutku a naší radosti neb
za málo jen dní byl konec války
Když v červnu v roce 1940 kapitulovala Francie, bylo tehdy nařízeno, po 14 dní vyvěsit vlajky. Kdo tak neučiní, že bude
potrestán. A teď nastal shon, každý se snažil nějakou tu vlajku opatřit. V obchodech však žádných vlajek nebylo a tak
na konec se to obešlo jen s těmi několika vlajkami, co se přešili ze starých praporů.
DĚLNÍCI V ŘÍŠI
Už v roce 1939 začalo se s najímáním našich dělníků do Německa na práci. Z naší obce
několik dělníků dalo se dobrovolně najmout a odjeli do Německa. U nás bylo málo
práce a pak špatně placená. Ku příkladu zde dělník na stavbě silnice měl plat 2,80 K ā 1
hod, kdežto v Říši dostal až 8 ba i 10 K za tutéž práci.
Tito dělníci posílali značné sumy peněz svým rodinám, a když pak přijeli na dovolenou
tu si mohli v hospodách dovoliti (a také i dovolili). A to bylo příčinou, že se stále hlásili
nový a nový dělníci na práci. Tak tomu bylo ještě začátkem roku 1940. Poněvadž, ale
válka přináší různá nebezpečenství bylo těchto dobrovolníků stále méně a na druhé
straně pak dělníků bylo potřebí stále více.
A tu v červenci roku 1940 bylo přikročeno k nuceným odvodům dělníků. Nejprve to
postihlo stavební dělníky a pak následovali všichni ostatní. Zprostředkovatelka práce
byla povýšena na Úřad práce, či jak se mu krátce říkalo „Pracák“.
Tento úřad stal se vedle Gestapa nejobávanějším a také nejnenáviděnějším úřadem u
našich lidí. Každý žák vycházející školu už podléhal pracáku a tato povinnost trvala do
65 let u mužů a do 50 ti let u žen.
Naši lidé z obce pracovali v Braunschweigu, Hannoveru, Brandenburgu v Seftenbergu
v briketárně v Drážďanech, v Tanvaldě, Smržovce, Jablonci, Hrádku nad Nisou, v Mostě
a v mnoha jiných městech Německa.
Budiž tu však řečeno ke cti našich občanů, že většina z nich včas dovedla se z Německa
„ulejt“ ať cestou legální či nelegální. Kdo prostě utekl, ten pak nebyl si doma jist ani hodinu, že pro něho přijde
Gestapo. Nejvíce starostí jim pracáku nadělal v tomhle Josef Daníček z čp. 31.
Ten, když už bylo nejhůře a zdálo se, že do Mostu, kam byl komandován na práci, musí nastoupiti, tak si usekl malíček
u ruky a šel do nemocnice místo do Mostu.
V roce 1944, když mladší učitelé byli totálně odvedeni a rukovali do Jičína, tu Ladislav Novotný syn řezníka Bohumila
Novotného z čp. 79 spolu s učitelem Motejlkem ze Zásady z transportu utekli a až do konce války se ukrývali a byli
nezvěstní. Dost málo se našlo takových odvážlivců z řad učitelů.
Foto: Železný Brod
Pokračování příště……
28
LOUŽNICKÁ HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
VÁLKA
Dne 1. září 1939 začala Druhá světová válka. Tato válka byla nejstrašnější ze všech dosud vedených válek. Nebudu tu
líčit její průběh, neb od toho jsou dějiny, ale zmíním se jen o událostech dotýkajících se naší obce.
Když 1. ho září t. r. válka začala, přijelo odpoledne do obce nákladní auto, kryté a osobní s německou policií a hledali
starostu Sokola.
GESTAPO
Tehdy jím byl Linka Miloslav z čp. 63. Dotyčný však nebyl doma a tím ušel zatčení, neb v okolí zatkli velmi mnoho
sokolských a politických (hlavně ze strany národně socialistické) osobnosti.
To bylo asi tak první seznámení naše s německým Gestapem, jak se zkrátka jmenovala německá tajná policie.
Potom však během války přijíždělo, aneb jen projíždělo naší obcí častěji a vždy jeho objevení se v obci působilo na nás
všechny deprimujícím dojmem, neb jeden každý v duchu se tázal: „Pro koho zase přijeli?“
VLAJKA
Dne 20. dubna t. r. byl den narozenin Adolfa Hitlera, byly to jeho 50. narozeniny. Tento den byl prohlášen jako den
sváteční. Četníci chodili po dílnách se přesvědčovat, zda se opravdu nepracuje. Ráno poprvé objevila se na zdejším
poštovním úřadě protektorátní vlajka a vedle ní ta nenáviděná vlajka s hákovým křížem. Od té doby byla tato vlajka
častým hostem naší pošty a školy. Naposled byla vztyčena v měsíci dubnu roku 1945, kdy bylo oznámeno světu, že
Hitler zemřel –či-padl-při hájení Berlína, ale to už byla vytažena jen do půl žerdě na znamení smutku a naší radosti neb
za málo jen dní byl konec války
Když v červnu v roce 1940 kapitulovala Francie, bylo tehdy nařízeno, po 14 dní vyvěsit vlajky. Kdo tak neučiní, že bude
potrestán. A teď nastal shon, každý se snažil nějakou tu vlajku opatřit. V obchodech však žádných vlajek nebylo a tak
na konec se to obešlo jen s těmi několika vlajkami, co se přešili ze starých praporů.
DĚLNÍCI V ŘÍŠI
Už v roce 1939 začalo se s najímáním našich dělníků do Německa na práci. Z naší obce
několik dělníků dalo se dobrovolně najmout a odjeli do Německa. U nás bylo málo
práce a pak špatně placená. Ku příkladu zde dělník na stavbě silnice měl plat 2,80 K ā 1
hod, kdežto v Říši dostal až 8 ba i 10 K za tutéž práci.
Tito dělníci posílali značné sumy peněz svým rodinám, a když pak přijeli na dovolenou
tu si mohli v hospodách dovoliti (a také i dovolili). A to bylo příčinou, že se stále hlásili
nový a nový dělníci na práci. Tak tomu bylo ještě začátkem roku 1940. Poněvadž, ale
válka přináší různá nebezpečenství bylo těchto dobrovolníků stále méně a na druhé
straně pak dělníků bylo potřebí stále více.
A tu v červenci roku 1940 bylo přikročeno k nuceným odvodům dělníků. Nejprve to
postihlo stavební dělníky a pak následovali všichni ostatní. Zprostředkovatelka práce
byla povýšena na Úřad práce, či jak se mu krátce říkalo „Pracák“.
Tento úřad stal se vedle Gestapa nejobávanějším a také nejnenáviděnějším úřadem u
našich lidí. Každý žák vycházející školu už podléhal pracáku a tato povinnost trvala do
65 let u mužů a do 50 ti let u žen.
Naši lidé z obce pracovali v Braunschweigu, Hannoveru, Brandenburgu v Seftenbergu
v briketárně v Drážďanech, v Tanvaldě, Smržovce, Jablonci, Hrádku nad Nisou, v Mostě
a v mnoha jiných městech Německa.
Budiž tu však řečeno ke cti našich občanů, že většina z nich včas dovedla se z Německa
„ulejt“ ať cestou legální či nelegální. Kdo prostě utekl, ten pak nebyl si doma jist ani hodinu, že pro něho přijde
Gestapo. Nejvíce starostí jim pracáku nadělal v tomhle Josef Daníček z čp. 31.
Ten, když už bylo nejhůře a zdálo se, že do Mostu, kam byl komandován na práci, musí nastoupiti, tak si usekl malíček
u ruky a šel do nemocnice místo do Mostu.
V roce 1944, když mladší učitelé byli totálně odvedeni a rukovali do Jičína, tu Ladislav Novotný syn řezníka Bohumila
Novotného z čp. 79 spolu s učitelem Motejlkem ze Zásady z transportu utekli a až do konce války se ukrývali a byli
nezvěstní. Dost málo se našlo takových odvážlivců z řad učitelů.
Foto: Železný Brod
Pokračování příště……
28
