Page 27 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2018
P. 27
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA
Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu
svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.
Lidé, kteří šli na Boží tělo do kostela, z Loužnice se chodilo do
Držkova nebo až do Bzí, měli sebou na
posvěcení věnečky a věnce, zhotovené z
různých lučních bylin. Hospodyně pak
takový věnec dávala dobytku a to
především kravám při telení. Posvěcené
věnečky chránily celé hospodářství před
bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se
četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které
zdobily oltáře, prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrost
pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky. Před
každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí
pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny
stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
LETNICE - 20. května 2018 - Ve starověku slavila tento svátek církev již
poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v
křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a
nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských
slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a
po ní se slavil oktáv Seslání Ducha Svatého. Liturgická barva letnic byla vždy
červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl
barven purpurem. V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství,
avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť
naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku
1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a
pohanské hadače. Kníže vykořenil podle Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou
pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a
zlým duchům obětovali“.
PRVNÍ SEKÁNÍ TRÁVY
Bývalo zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé
v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby
nebyla lenivá. Sena sečeného koncem května si
hospodyně nesmírně vážily a dávaly je dobytku
jako lék. Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky, tomu
by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel. Utrhl-li
hospodář na svátek svatého Jana Křtitele (24.6.) tři
hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo louky a poté
vešel po kolena do vody a trávu hodil za sebe,
přetáhl tím veškerý užitek sousedova domu a
hospodářství k sobě.
27
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA
Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu
svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.
Lidé, kteří šli na Boží tělo do kostela, z Loužnice se chodilo do
Držkova nebo až do Bzí, měli sebou na
posvěcení věnečky a věnce, zhotovené z
různých lučních bylin. Hospodyně pak
takový věnec dávala dobytku a to
především kravám při telení. Posvěcené
věnečky chránily celé hospodářství před
bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se
četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které
zdobily oltáře, prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrost
pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky. Před
každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí
pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny
stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
LETNICE - 20. května 2018 - Ve starověku slavila tento svátek církev již
poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v
křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a
nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských
slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a
po ní se slavil oktáv Seslání Ducha Svatého. Liturgická barva letnic byla vždy
červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl
barven purpurem. V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství,
avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť
naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku
1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a
pohanské hadače. Kníže vykořenil podle Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou
pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a
zlým duchům obětovali“.
PRVNÍ SEKÁNÍ TRÁVY
Bývalo zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé
v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby
nebyla lenivá. Sena sečeného koncem května si
hospodyně nesmírně vážily a dávaly je dobytku
jako lék. Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky, tomu
by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel. Utrhl-li
hospodář na svátek svatého Jana Křtitele (24.6.) tři
hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo louky a poté
vešel po kolena do vody a trávu hodil za sebe,
přetáhl tím veškerý užitek sousedova domu a
hospodářství k sobě.
27
