Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 17/2015
P. 15
LOUŽNICKÉ TRADICE
ČARODĚJNICE
V Loužnici je tradice pálení čarodějnic stále oblíbené.
Celá vesnice se sejde na koupališti, kde je již od dubna připraveno místo na vatru – sem
dávají všichni přírodní materiál ze svých zahrad. Rodiče s dětmi se schází u Hasičárny,
odkud se vyráží na lampionový průvod v doprovodu hasičského auta, když průvod dorazí
na koupaliště, je zapálena vatra s čarodějnicí. Ta letos nebude, ale oheń bude a budou
také čarodějnice
Na koupališti je pro všechny připraveno občerstvení a hudba.
Upalování či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům. Magická
filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé síly vládly
větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly
moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně
bránit, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta
čarodějnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi,
s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková
košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva,
vrbových a březových proutků. Při reji byla volena
královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci -
"čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla
vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad.
Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako
nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou
proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého
se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v
pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím
lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často
podezřívány, ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované
bránili rozmanitými praktikami:
před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla
čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí
trvalo až do rána, kdy její moc pominula, stavení se kropilo svěcenou
vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi
se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi
biči a také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé
věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. Na ochranu před čarodějnicemi se na
vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích velmi starého původu. Postupem doby se z
výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli
čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.
Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti
čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na
ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň
dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto
lidového svátku.
Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si
lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se
vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní.
Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará
"přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a
jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto
hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice".
Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na
hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.
Ti, kteří touží po miminku, by měli vědět, že Filipojakubská noc je považována za plodnou. Dokonce se říká, že děti
počaté v tuto noc jsou celý život šťastné.
Přemýšlíte, proč se noci říká Filipojakubská, když Filip a Jakub mají svátek jindy? Je to proto, že dříve byl 1. květen
dnem svatého Filipa a Jakuba (apoštolové). Tento den také nastával přechod mezi studeným (tmavým) a teplým
(světlým) obdobím roku.
15
ČARODĚJNICE
V Loužnici je tradice pálení čarodějnic stále oblíbené.
Celá vesnice se sejde na koupališti, kde je již od dubna připraveno místo na vatru – sem
dávají všichni přírodní materiál ze svých zahrad. Rodiče s dětmi se schází u Hasičárny,
odkud se vyráží na lampionový průvod v doprovodu hasičského auta, když průvod dorazí
na koupaliště, je zapálena vatra s čarodějnicí. Ta letos nebude, ale oheń bude a budou
také čarodějnice
Na koupališti je pro všechny připraveno občerstvení a hudba.
Upalování či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům. Magická
filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé síly vládly
větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly
moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně
bránit, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta
čarodějnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi,
s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková
košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva,
vrbových a březových proutků. Při reji byla volena
královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci -
"čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla
vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad.
Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako
nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou
proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého
se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v
pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím
lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často
podezřívány, ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované
bránili rozmanitými praktikami:
před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla
čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí
trvalo až do rána, kdy její moc pominula, stavení se kropilo svěcenou
vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi
se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi
biči a také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé
věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. Na ochranu před čarodějnicemi se na
vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích velmi starého původu. Postupem doby se z
výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli
čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.
Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti
čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na
ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň
dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto
lidového svátku.
Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si
lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se
vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní.
Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará
"přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a
jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto
hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice".
Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na
hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.
Ti, kteří touží po miminku, by měli vědět, že Filipojakubská noc je považována za plodnou. Dokonce se říká, že děti
počaté v tuto noc jsou celý život šťastné.
Přemýšlíte, proč se noci říká Filipojakubská, když Filip a Jakub mají svátek jindy? Je to proto, že dříve byl 1. květen
dnem svatého Filipa a Jakuba (apoštolové). Tento den také nastával přechod mezi studeným (tmavým) a teplým
(světlým) obdobím roku.
15
