Page 14 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 09/2015
P. 14
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
Z Loužnické kroniky:
1967
ZAMYŠLENÍ NAD NAŠÍ DOBOU
Osudy Evropy jejího uspořádání mírového soužití dvou společenských
soustav, které zde existují, staly se předmětem úvah mnoha politických
komentátorů celého světa.
Snad každý občan někdy přemýšlí o svém vlastním životě, své vlasti o její
historii o úspěších i nedostatcích dnešní doby. Osobní život nelze oddělit
od života své vlasti, své země.
Na slavnou tradici minulosti naši vlasti můžeme vždy býti hrdi. Ve
světovém pojmu mocí naší vyspělou kulturou jsme byly v předních řadách,
z našeho národa vycházeli lidé které měl v úctě celý svět.
Pak přišla pohroma 300 let v držení Rakousko – Uherskem, po osvobození
rozpadnutím Rakouska samostatni, jako malý stát, hledali jsme záštitu u
světových států západních, výsledkem byl Mnichov.
Nyní jsme ve svazku socialistických států varšavské smlouvy za vedení
dnes velkého Ruska. Jak naše národní budoucnost se bude vyvíjet to
ukáže zase jenom budoucnost. Věříme, že již nikdy nepříjde Mnichov. To
utrpení za německé okupace, kdy celý národ český svržen do nejhlubšího
utrpení, jak duševního tak fyzického. Poslední naše generace jež může se
dočíst co bylo před ¼ stoletím. My pamětníci vratně si zpět pár
listů našeho života a v tiché vzpomínce jenom malý úsek si
připomeneme z utrpení našeho národa „Lidice“.
V letošním roce 1967 uplynulo čtvrt století najhrůznějšího aktu
lidické tragédie, která zůstává stále pro celý svět aktuální. Zde
zastřelili němečtí fašisté 10.června 192 mužů a 7 žen, 190 žen
poslali do koncentračních táborů, kde jich 53 zahynulo a odvlekli
95 dětí z nichž se vrátilo jen 17. Ve dnech 9 -11 června letošního
roku odbývala se v Lidicích velká manifestace, kde byly delegace a
významné osoby z 30 zemí celého světa.
Lidice 1942. To jméno se stalo symbolem pro celý svět. Poutním
místem dějin našeho národa. To co učinili v Lidicích, provedli
nacisté neméně barbarským způsobem ve stovkách obcí v Polsku,
Jugoslávii, v Bělorusku na Ukrajině atd.
Co však navíc šokovalo svět, byla skutečnost, že zkázu Lidic
Hitlerem stát vybubnoval veřejně, dokonce s jistotou arogantní
pýchou jako něco, nač má nárok, co tedy je podle práva.
V prvním výročí této tragédie u prostého pomníčku postaveného
příslušníky gardové jednotky plukovníka Pankova, se sešlo na sto
tisíc občanů snad z celé republiky. Ani jediný nemohl dojetím
promluvit, když přijel autobus, který vezl domů Lidické ženy, které
přežily koncentrační tábor. Ještě netušily jaký pohled je čeká.
Zaslechly sice něco v koncentráku, nikdo však po celou tu dobu
neměl odvahu jim říct pravdu. Až na místě. A jejich pláč promluvil
do svědomí celého světa. Nastalo zoufalé hledání dětí.
Do Německa se rozjíždějí desítky pátrajících skupin. Kolikrát šly za falešnou stopou, vždyť v rozvráceném
poválečném Německu se nacházely tisíce dětí, odvleklých v útlém věku ze všech koutů Evropy. Když přivezli
patnácté dítě, byla to Mařenka Haufová, učesaná dle německého vzoru, navlečená do německé halenky, zamlklá,
plachá. Takových výjevů bylo víc. Vzpomínku na lidickou tragedii uzavřeme několika poznámkami ze závěrečného
aktu, z přelíčení, s těmi kteří je měli přímo na svědomí….
Foto: poštovní známka a denní tisk z roku 1967
Pokračování příště……
14
Z Loužnické kroniky:
1967
ZAMYŠLENÍ NAD NAŠÍ DOBOU
Osudy Evropy jejího uspořádání mírového soužití dvou společenských
soustav, které zde existují, staly se předmětem úvah mnoha politických
komentátorů celého světa.
Snad každý občan někdy přemýšlí o svém vlastním životě, své vlasti o její
historii o úspěších i nedostatcích dnešní doby. Osobní život nelze oddělit
od života své vlasti, své země.
Na slavnou tradici minulosti naši vlasti můžeme vždy býti hrdi. Ve
světovém pojmu mocí naší vyspělou kulturou jsme byly v předních řadách,
z našeho národa vycházeli lidé které měl v úctě celý svět.
Pak přišla pohroma 300 let v držení Rakousko – Uherskem, po osvobození
rozpadnutím Rakouska samostatni, jako malý stát, hledali jsme záštitu u
světových států západních, výsledkem byl Mnichov.
Nyní jsme ve svazku socialistických států varšavské smlouvy za vedení
dnes velkého Ruska. Jak naše národní budoucnost se bude vyvíjet to
ukáže zase jenom budoucnost. Věříme, že již nikdy nepříjde Mnichov. To
utrpení za německé okupace, kdy celý národ český svržen do nejhlubšího
utrpení, jak duševního tak fyzického. Poslední naše generace jež může se
dočíst co bylo před ¼ stoletím. My pamětníci vratně si zpět pár
listů našeho života a v tiché vzpomínce jenom malý úsek si
připomeneme z utrpení našeho národa „Lidice“.
V letošním roce 1967 uplynulo čtvrt století najhrůznějšího aktu
lidické tragédie, která zůstává stále pro celý svět aktuální. Zde
zastřelili němečtí fašisté 10.června 192 mužů a 7 žen, 190 žen
poslali do koncentračních táborů, kde jich 53 zahynulo a odvlekli
95 dětí z nichž se vrátilo jen 17. Ve dnech 9 -11 června letošního
roku odbývala se v Lidicích velká manifestace, kde byly delegace a
významné osoby z 30 zemí celého světa.
Lidice 1942. To jméno se stalo symbolem pro celý svět. Poutním
místem dějin našeho národa. To co učinili v Lidicích, provedli
nacisté neméně barbarským způsobem ve stovkách obcí v Polsku,
Jugoslávii, v Bělorusku na Ukrajině atd.
Co však navíc šokovalo svět, byla skutečnost, že zkázu Lidic
Hitlerem stát vybubnoval veřejně, dokonce s jistotou arogantní
pýchou jako něco, nač má nárok, co tedy je podle práva.
V prvním výročí této tragédie u prostého pomníčku postaveného
příslušníky gardové jednotky plukovníka Pankova, se sešlo na sto
tisíc občanů snad z celé republiky. Ani jediný nemohl dojetím
promluvit, když přijel autobus, který vezl domů Lidické ženy, které
přežily koncentrační tábor. Ještě netušily jaký pohled je čeká.
Zaslechly sice něco v koncentráku, nikdo však po celou tu dobu
neměl odvahu jim říct pravdu. Až na místě. A jejich pláč promluvil
do svědomí celého světa. Nastalo zoufalé hledání dětí.
Do Německa se rozjíždějí desítky pátrajících skupin. Kolikrát šly za falešnou stopou, vždyť v rozvráceném
poválečném Německu se nacházely tisíce dětí, odvleklých v útlém věku ze všech koutů Evropy. Když přivezli
patnácté dítě, byla to Mařenka Haufová, učesaná dle německého vzoru, navlečená do německé halenky, zamlklá,
plachá. Takových výjevů bylo víc. Vzpomínku na lidickou tragedii uzavřeme několika poznámkami ze závěrečného
aktu, z přelíčení, s těmi kteří je měli přímo na svědomí….
Foto: poštovní známka a denní tisk z roku 1967
Pokračování příště……
14
