Page 13 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 09/2015
P. 13
LOUŽNICKÉ TRADICE
„TANEČNÍ“
V mnoha rodinách, kde jsou nyní středoškoláci a mládež, probíhají přípravy na návštěvy tanečních kurzů.
V naší republice návštěva tanečních kurzů, kolem 16 věku mládeže, neodmyslitelně patří ke střednímu vzdělání.
I když se většině mladým, do kurzů nechce (jsou i výjimky), tak v pozdějších letech jsou rádi, že mají kurz tance a
na plesech nevypadají jako nemehla a můžou si
zatančit.
A také není nad to, když nevěsta si může zatančit
na své svatbě a najde se také spousta jiných
rodinných a společenských příležitostí, kde tanec
neodmyslitelně patří k zábavě.
Myslím si, že naše republika na tuto tradici může
být pyšná, v jiných státech učení tance a kurzy
pro mládež, tak samozřejmé nejsou.
V našem kraji, již léta patří ke špičce ve výuce
tance dvě taneční školy. Jsou to TOPDANCE
STUDIO JÄGEROVI S.R.O. a TANEČNÍ ŠKOLA J.
SVOBODA.
Vzpomínáte na svoje Taneční? Bílé rukavičky,
dívky v šatech, chlapci v kvádru a všichni lehce
nervózní.
A KDE SE TANEČNÍ U NÁS VZALY?
Tanec v rozličných podobách člověka provázel celým
jeho bytím. Tančili lidé ve společnosti prvobytně
pospolné. Tanec patří mezi nejstarší projevy člověka.
Důkazem toho jsou archeologické objevy, malby a
rytiny na stěnách jeskyň, ve kterých pravěký člověk žil
a primitivními nástroji ryl či maloval na stěny události
ze svého života - lov, boj, kmenové obřady.
Nevysvětlitelné a nepoznané přírodní jevy byly
pramenem k tancům s maskami, zaklínacím tancům
démonů a tanců plodnosti, které se tančily ve
významných momentech člověka. Později připojil
člověk k těmto tancům, které zaměstnávají hlavně
nohy, pohyby - otáčení a švihy - horní částí těla a
paží. Při tancích většinou tančily ženy samostatně a
muži též.
Lidové tance se tancovaly především na venkově. Přenášely se spolu se zvyky a pověstmi z pokolení na pokolení
a ovlivnily i vznik společenských dvorních tanců, které sloužily pro zábavu vyšších společenských vrstev.
Přirozenost a nevázanost lidového tanečního projevu však nevyhovovala vznešenému postavení šlechty, proto si
šlechta tyto tance přizpůsobovala svojí noblese a vkusu.
Umění dobře tančit není každému do vínku dáno. Postavení učitele tance ve šlechtické společnosti minulého
století bylo značné. Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu s pánem a významně se podílel na jeho
společenské prestiži. Šlechtic, který neuměl tančit, byl poněkud méně šlechticem.
Zajděme však do posledních století. V naší unikátní zemi, co do formy a zájmu o vyučování společenskému tanci,
se učitelé tance začali sdružovat v CECHU TANEČNÍCH MISTRŮ již v 18. století. Společenskou prestiž si členové
tohoto cechu samozřejmě udržovali, a to jak ve vystupování, oblečení, schopnosti konverzace a samozřejmě
znalostí taneční. Nároky na tanečního mistra byly daleko větší, než jsou v současné době a dosáhnout titulu
TANEČNÍ MISTR nebylo nikterak snadné.
Taneční kurzy v masovém měřítku, které jsou pro generace a generace Čechů nedílnou součástí jejich dospívání
je součástí českého kulturního dědictví. Nikde na světě se to takhle nedělá, ve většině zemí platí, že kdo se chce
naučit tančit, zaplatí si lekce v tělocvičně. U nás se oblast společenského tance propojila se společenskou
výchovou a převzala do sebe hodně ze společenské noblesy první republiky.
Sláva tanečních kurzů začala ve 30. letech 19. století, kdy se těm prvním říkalo taneční salony.
Hromadné kurzy tance jsou však doménou uplynulého století a nerozšířily se po celém světě, jak by se zdálo
potřebné.
I takové velmoci jako je Anglie, Norsko a Německo, kde společenský tanec a zejména jeho soutěžní, sportovní
forma je tak oblíbená, neznají hromadné taneční kurzy, jako jsou ty u nás.
I v letošním roce je nabídka tanečních bohatá a vyberou si mladí i starší.
13
„TANEČNÍ“
V mnoha rodinách, kde jsou nyní středoškoláci a mládež, probíhají přípravy na návštěvy tanečních kurzů.
V naší republice návštěva tanečních kurzů, kolem 16 věku mládeže, neodmyslitelně patří ke střednímu vzdělání.
I když se většině mladým, do kurzů nechce (jsou i výjimky), tak v pozdějších letech jsou rádi, že mají kurz tance a
na plesech nevypadají jako nemehla a můžou si
zatančit.
A také není nad to, když nevěsta si může zatančit
na své svatbě a najde se také spousta jiných
rodinných a společenských příležitostí, kde tanec
neodmyslitelně patří k zábavě.
Myslím si, že naše republika na tuto tradici může
být pyšná, v jiných státech učení tance a kurzy
pro mládež, tak samozřejmé nejsou.
V našem kraji, již léta patří ke špičce ve výuce
tance dvě taneční školy. Jsou to TOPDANCE
STUDIO JÄGEROVI S.R.O. a TANEČNÍ ŠKOLA J.
SVOBODA.
Vzpomínáte na svoje Taneční? Bílé rukavičky,
dívky v šatech, chlapci v kvádru a všichni lehce
nervózní.
A KDE SE TANEČNÍ U NÁS VZALY?
Tanec v rozličných podobách člověka provázel celým
jeho bytím. Tančili lidé ve společnosti prvobytně
pospolné. Tanec patří mezi nejstarší projevy člověka.
Důkazem toho jsou archeologické objevy, malby a
rytiny na stěnách jeskyň, ve kterých pravěký člověk žil
a primitivními nástroji ryl či maloval na stěny události
ze svého života - lov, boj, kmenové obřady.
Nevysvětlitelné a nepoznané přírodní jevy byly
pramenem k tancům s maskami, zaklínacím tancům
démonů a tanců plodnosti, které se tančily ve
významných momentech člověka. Později připojil
člověk k těmto tancům, které zaměstnávají hlavně
nohy, pohyby - otáčení a švihy - horní částí těla a
paží. Při tancích většinou tančily ženy samostatně a
muži též.
Lidové tance se tancovaly především na venkově. Přenášely se spolu se zvyky a pověstmi z pokolení na pokolení
a ovlivnily i vznik společenských dvorních tanců, které sloužily pro zábavu vyšších společenských vrstev.
Přirozenost a nevázanost lidového tanečního projevu však nevyhovovala vznešenému postavení šlechty, proto si
šlechta tyto tance přizpůsobovala svojí noblese a vkusu.
Umění dobře tančit není každému do vínku dáno. Postavení učitele tance ve šlechtické společnosti minulého
století bylo značné. Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu s pánem a významně se podílel na jeho
společenské prestiži. Šlechtic, který neuměl tančit, byl poněkud méně šlechticem.
Zajděme však do posledních století. V naší unikátní zemi, co do formy a zájmu o vyučování společenskému tanci,
se učitelé tance začali sdružovat v CECHU TANEČNÍCH MISTRŮ již v 18. století. Společenskou prestiž si členové
tohoto cechu samozřejmě udržovali, a to jak ve vystupování, oblečení, schopnosti konverzace a samozřejmě
znalostí taneční. Nároky na tanečního mistra byly daleko větší, než jsou v současné době a dosáhnout titulu
TANEČNÍ MISTR nebylo nikterak snadné.
Taneční kurzy v masovém měřítku, které jsou pro generace a generace Čechů nedílnou součástí jejich dospívání
je součástí českého kulturního dědictví. Nikde na světě se to takhle nedělá, ve většině zemí platí, že kdo se chce
naučit tančit, zaplatí si lekce v tělocvičně. U nás se oblast společenského tance propojila se společenskou
výchovou a převzala do sebe hodně ze společenské noblesy první republiky.
Sláva tanečních kurzů začala ve 30. letech 19. století, kdy se těm prvním říkalo taneční salony.
Hromadné kurzy tance jsou však doménou uplynulého století a nerozšířily se po celém světě, jak by se zdálo
potřebné.
I takové velmoci jako je Anglie, Norsko a Německo, kde společenský tanec a zejména jeho soutěžní, sportovní
forma je tak oblíbená, neznají hromadné taneční kurzy, jako jsou ty u nás.
I v letošním roce je nabídka tanečních bohatá a vyberou si mladí i starší.
13
