Page 11 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 04/2015
P. 11
LOUŽNICKÉ TRADICE
HROMNICE
Na Hromnice - zimy polovice
Dne 2. února slaví podle občanského kalendáře jmeniny Nela. Křesťané však v
tento den uctívají svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice.
Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Už od
předkřesťanských dob byl tento den v celé Evropě považován za velmi důležitý.
Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce
považována 40 dní za nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí
této doby musela přinést jako dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo
holoubě. Událost setkání svaté rodiny s prorokem Simeonem a prorokyní
Annou v chrámu líčí evangelista Lukáš:
V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle
některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny
pohanské slavnosti. Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny Marie a to až do úpravy
liturgického kalendáře po 2. vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na Uvedení Páně do
chrámu.
V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů, tedy Krista. Před hlavní
Mší svatou se světí svíce a to nejen pro světelný průvod, který bude symbolizovat setkání Simeona s Jéžíšem, ale
pro liturgické potřeby a také k soukromému použití věřících. Název svící - Hromničky, a od toho odvozený název
svátku Hromnice - pochází od toho, že se rozsvěcovaly zvlášť při bouřce a lidé se při nich modlitby, aby Bůh
uchránil jejich dům i úrodu před hromem. Lidé věřili, že jejich světlo je ochrání od všeho špatného. Báby
kořenářky jimi léčily - dávaly je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují
očistu, se obcházely i včelí úly. Také umírajícím se tato posvěcená svíce kladla do rukou. Když někdo v domě
zemřel světlo svíce jej mělo provázet na cestě do věčnosti... Na Hromnice hospodyně neměla šít, neboť se věřilo,
že by špička jehly mohla přitáhnout blesk. Nemělo se ani klít či mluvit nevážně. Na Chodsku lidé věřili, že kdo
bude toho dne tancovat, zemře. Ve středověku se o Hromnicích hrály hry zvané "žalostné". Hromnicemi končí
vánoční období - pokud jste do této doby ještě neodstrojili stromeček, učiňte tak v tento den.
Sabat Imbolc a dnešní Hromnice
Kosti dávných druidů se obrátily v prach, nicméně jejich tradice stále žijí a
naopak se zdá, že mají současným lidem čím dál tím více co říci. Blíží se začátek
února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli Imbolc. Imbolc,
Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen? Svátek Oimelc (čte se ímelk) je v
současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na Féile Bríde (což
je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se mu říká Bridget's
Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou konečně
dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle moderního jména
Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.
Název svátku Candlemas je spjatý se 2. únorem, svátkem zavedeným římskokatolickou církví jako Očištění
požehnané panny Marie. Podobně jako o Vánocích i zde se jedná o další umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti
novou tradicí. V tento den kněz při mši žehná svíce (ano, jsou to ony známé hromničky); ty se pak druhý den
používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest svatého Blaise.
Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný
oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné
bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se
znovuzrozením. Začátkem února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím
symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní
stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je
pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve
svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k
oslavě. Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.
Součástí svátku Oimelc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky.
Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely
ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni
Brighid.
Vraťme se ale k 1. únoru, kdy wiccané slaví Imbolc. Nadchází Slavnost svící, která oslavuje první záchvěvy jara,
klíčení neviditelných semen pod zemí. Wiccané v tento den zapalují všechny druhy ohňů - od bílých svící až po
velké hranice.
11
HROMNICE
Na Hromnice - zimy polovice
Dne 2. února slaví podle občanského kalendáře jmeniny Nela. Křesťané však v
tento den uctívají svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice.
Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Už od
předkřesťanských dob byl tento den v celé Evropě považován za velmi důležitý.
Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce
považována 40 dní za nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí
této doby musela přinést jako dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo
holoubě. Událost setkání svaté rodiny s prorokem Simeonem a prorokyní
Annou v chrámu líčí evangelista Lukáš:
V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle
některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny
pohanské slavnosti. Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny Marie a to až do úpravy
liturgického kalendáře po 2. vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na Uvedení Páně do
chrámu.
V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů, tedy Krista. Před hlavní
Mší svatou se světí svíce a to nejen pro světelný průvod, který bude symbolizovat setkání Simeona s Jéžíšem, ale
pro liturgické potřeby a také k soukromému použití věřících. Název svící - Hromničky, a od toho odvozený název
svátku Hromnice - pochází od toho, že se rozsvěcovaly zvlášť při bouřce a lidé se při nich modlitby, aby Bůh
uchránil jejich dům i úrodu před hromem. Lidé věřili, že jejich světlo je ochrání od všeho špatného. Báby
kořenářky jimi léčily - dávaly je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují
očistu, se obcházely i včelí úly. Také umírajícím se tato posvěcená svíce kladla do rukou. Když někdo v domě
zemřel světlo svíce jej mělo provázet na cestě do věčnosti... Na Hromnice hospodyně neměla šít, neboť se věřilo,
že by špička jehly mohla přitáhnout blesk. Nemělo se ani klít či mluvit nevážně. Na Chodsku lidé věřili, že kdo
bude toho dne tancovat, zemře. Ve středověku se o Hromnicích hrály hry zvané "žalostné". Hromnicemi končí
vánoční období - pokud jste do této doby ještě neodstrojili stromeček, učiňte tak v tento den.
Sabat Imbolc a dnešní Hromnice
Kosti dávných druidů se obrátily v prach, nicméně jejich tradice stále žijí a
naopak se zdá, že mají současným lidem čím dál tím více co říci. Blíží se začátek
února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli Imbolc. Imbolc,
Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen? Svátek Oimelc (čte se ímelk) je v
současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na Féile Bríde (což
je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se mu říká Bridget's
Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou konečně
dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle moderního jména
Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.
Název svátku Candlemas je spjatý se 2. únorem, svátkem zavedeným římskokatolickou církví jako Očištění
požehnané panny Marie. Podobně jako o Vánocích i zde se jedná o další umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti
novou tradicí. V tento den kněz při mši žehná svíce (ano, jsou to ony známé hromničky); ty se pak druhý den
používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest svatého Blaise.
Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný
oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné
bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se
znovuzrozením. Začátkem února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím
symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní
stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je
pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve
svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k
oslavě. Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.
Součástí svátku Oimelc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky.
Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely
ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni
Brighid.
Vraťme se ale k 1. únoru, kdy wiccané slaví Imbolc. Nadchází Slavnost svící, která oslavuje první záchvěvy jara,
klíčení neviditelných semen pod zemí. Wiccané v tento den zapalují všechny druhy ohňů - od bílých svící až po
velké hranice.
11
