Page 14 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 50/2014
P. 14
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
Z Loužnické kroniky:
…Pánem severních Čech se stal v důsledku
pobělohorských konfiskací Albrecht
z Valdštejna, který dovedl rozhlehlé državy
spojit na konec pod svým vévodským titulem
a vládou. Valdštejn usiloval ze všech sil o
maximální využití hospodářské kapacity svého
vévodství a proto také podporoval na jedné
straně rozvoj všech hospodářských odvětví,
na druhé straně však dovedl také stupňovat
své požadavky vůči obyvatelstvu. V té době
vrcholila konjuktura raspenavského hamru,
dařilo se dolování, rozkvět výroby skla, cechy
soukeníků a pláteníků měly plné ruce práce,
aby stačily požadavkům Valdštějnových
armád.
Jinak však po dobu existence frýdlantského
vévodství zůstal náš kraj ušetřen útrap a
nepřátelských nájezdů s vyjímkou krátkého
saského vpádu v roce 1631.
Od smrti Valdštejnovy v roce 1634 se poměry
zcela změnily. Jeho vévodství se rozpadlo.
Frýdlantsko získal hrabě Gallas, na Grabštejn
se dočasně vrátili dřívější majitelé.
Příštích patnáct let až do míru vestfálského a
vyklizení našeho kraje švédskými oddíly se po
další vývoj projevilo svými důsledky až
osudově.
Zhoubně působilo několik činitelů: neustálé
vojenské průtahy a nájezdy švédských,
saských i císařských jednotek, které se tu
střídaly a nedopřály obyvatelstvu klidu.
V roce 1635 tu byli Švédové, 1636 protáhli
našim krajem Poláci, 1637 plenily zde
jednotky rozkládající se císařské armády,
která se vracela z Německa. V roce 1639 drželi celou oblast Švédové, kteří sem vpadli 1640 znova přes
Chrastavu, Liberec, Jablonec a Hodkovice až ke Svijenům a plenili kam přišli.
Kromě toho vynucovali i placení kontribici stejně jako císařské jednotky, kdykoliv se jim podařilo Švédy zatlačit.
Do roku 1645 ovládali náš kraj Švédové, pak už se udržela švédská posádka na Frýdlantě až do října 1649, kdy od
tud odtáhl poslední Švédský voják.
Dalším nepříznivým činitelem, který se dlouho projevoval, naprostý úpadek zemědělské výroby, pole zůstávala
dlouho neobdělávaná, mrtvý i živý inventář selských usedlostí byl zničen a rozvrácen. Největší pohromou však
byly ztráty na lidech.
Byly způsobeny jednak průvodními zjevy každé války, hladem, nemocemi, jednak a to v největší míře masovým
odchodem obyvatelstva z celého našeho kraje do sousední Lužice.
Foto: Albrecht Eusebius z Valdštejna
Pokračování příště……
14
Z Loužnické kroniky:
…Pánem severních Čech se stal v důsledku
pobělohorských konfiskací Albrecht
z Valdštejna, který dovedl rozhlehlé državy
spojit na konec pod svým vévodským titulem
a vládou. Valdštejn usiloval ze všech sil o
maximální využití hospodářské kapacity svého
vévodství a proto také podporoval na jedné
straně rozvoj všech hospodářských odvětví,
na druhé straně však dovedl také stupňovat
své požadavky vůči obyvatelstvu. V té době
vrcholila konjuktura raspenavského hamru,
dařilo se dolování, rozkvět výroby skla, cechy
soukeníků a pláteníků měly plné ruce práce,
aby stačily požadavkům Valdštějnových
armád.
Jinak však po dobu existence frýdlantského
vévodství zůstal náš kraj ušetřen útrap a
nepřátelských nájezdů s vyjímkou krátkého
saského vpádu v roce 1631.
Od smrti Valdštejnovy v roce 1634 se poměry
zcela změnily. Jeho vévodství se rozpadlo.
Frýdlantsko získal hrabě Gallas, na Grabštejn
se dočasně vrátili dřívější majitelé.
Příštích patnáct let až do míru vestfálského a
vyklizení našeho kraje švédskými oddíly se po
další vývoj projevilo svými důsledky až
osudově.
Zhoubně působilo několik činitelů: neustálé
vojenské průtahy a nájezdy švédských,
saských i císařských jednotek, které se tu
střídaly a nedopřály obyvatelstvu klidu.
V roce 1635 tu byli Švédové, 1636 protáhli
našim krajem Poláci, 1637 plenily zde
jednotky rozkládající se císařské armády,
která se vracela z Německa. V roce 1639 drželi celou oblast Švédové, kteří sem vpadli 1640 znova přes
Chrastavu, Liberec, Jablonec a Hodkovice až ke Svijenům a plenili kam přišli.
Kromě toho vynucovali i placení kontribici stejně jako císařské jednotky, kdykoliv se jim podařilo Švédy zatlačit.
Do roku 1645 ovládali náš kraj Švédové, pak už se udržela švédská posádka na Frýdlantě až do října 1649, kdy od
tud odtáhl poslední Švédský voják.
Dalším nepříznivým činitelem, který se dlouho projevoval, naprostý úpadek zemědělské výroby, pole zůstávala
dlouho neobdělávaná, mrtvý i živý inventář selských usedlostí byl zničen a rozvrácen. Největší pohromou však
byly ztráty na lidech.
Byly způsobeny jednak průvodními zjevy každé války, hladem, nemocemi, jednak a to v největší míře masovým
odchodem obyvatelstva z celého našeho kraje do sousední Lužice.
Foto: Albrecht Eusebius z Valdštejna
Pokračování příště……
14
