Page 17 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 49/2016
P. 17
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 49/2016
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
VONNÝ VÁNOČNÍ FRANTIŠEK
Vonný františek je starý asi 300 let a jeho tradice pochází z česko-německého pohraničí. Na přelomu
starého a nového roku se jím vykuřovaly a očišťovaly příbytky.
Tradice pálení vonných františků pochází z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří, a je
stará cca 300 let. Její kořeny ovšem sahají podstatně hlouběji až do archaických dob, kdy se
vykuřovaly a očišťovaly příbytky na přelomu starého a nového roku
Z pohraničí se zvyk rozšířil po celé republice a drží se tu do dnes. Své jméno získal od zakladatele
novodobých pojetí Vánoc, Františka z Assisi.
František je vyrobený z páleného dřevěného uhlí, nejčastěji se používá lípa. Toto uhlí se namele a
přidá se k němu kadidlo – žlutá pryskyřice získávaná dvakrát za rok z kmene kadidlovníku pravého.
Někdo nemůže vůni františka vystát, někomu krásně voní. Jeho vůně má uklidňující účinky a odstraňuje stres,
kterého bude před Vánocemi mnoho. Zbaví vás i nervového napětí a pomáhá regenerovat přetížený organismus.
Při jeho pálení je nutná opatrnost. Kužel položte na nehořlavou podložku a pečlivě zapalte. Po dohoření jej
vysypte do odpadu až po úplném uhasnutí, aby vám nepropálil koš. Rozhodně ho nenechávejte bez dozoru a ani
k němu nepouštějte malé děti, které by se mohly popálit. Jeho cena je ale téměř zanedbatelná. Pohybuje se
podle počtu kusů a vůně mezi 15 a 40 korunami.
Chcete vědět, jak se, vyrábí „František“, podívejte se reportáž z Toulavé kamery:
http://toulavakamera.ceskatelevize.cz/article.asp?id=3893
POT-POURRI
pot-pourrí je označení nádoby obsahující směs sušených vonných rostlin a koření, která má
za cíl vytvářet příjemné ovzduší v obytných prostorech.
Výraz pot-pourri pochází z francouzštiny a znamená doslova shnilý hrnec; jeho původ je však
španělský.
Pot-pourri je doslovný překlad španělského výrazu "olla podrida" se stejným významem, který
označuje španělský pokrm se širokou variabilitou ingrediencí, specialitu v severošpanělském
městě Burgos. Výraz byl převzat a do francouzštiny převeden francouzskými vojáky během napoleonské okupace
Burgosu (1808-1813) a je užíván také pro označení směsice různých předmětů či ingrediencí bez zjevných
souvislostí, podobně i v angličtině. Již ve středověku se ve Francii sušily vonné byliny a další ingredience k výrobě
aromatických směsí k zlepšení ovzduší v obytných místnostech; tento zvyk se rozšířil i do Anglie. V 18. a 19.
století byly pot-pourri typickou luxusní součástí měšťanské bytové kultury. Šlo o baňaté vázovité nádoby, většinou
z fajánse, kameniny nebo porcelánu, často nákladně zdobené, které byly opatřeny prolamovaným krytem a
vnitřním neprolamovaným víkem. Při odstranění obou krytů se tak nádoby na pot-pourri nelišily od ostatních váz.
Nádoby se umísťovaly většinou v blízkosti kamen, vzduch pak mohl díky teplu rychleji proudit prolamovaným
krytem a šířit do místnosti aroma, které se (také působením tepla) uvolnilo po předchozím odkrytí vnitřního
neprolamovaného krytu.
V současné době se aromatické směsi pro pot-pourri ukládají většinou volně v dřevěné či proutěné nádobě nebo v
textilním sáčku. Jako součást směsí se používají nejčastěji následující ingredience: hobliny ze dřeva cedru, hobliny
ze dřeva cypřiše, hobliny ze dřeva jalovce, listy a květy levandule, listy a květy rezedy, šišky a semena konifer,
květy růže, šípky nebo růžový olej, skořice, hřebíček, oregano, květy a/nebo olej jasmínu, řezy z citrusů, éterické
oleje a řada dalších. Suroviny se smíchají a nechají se v hermeticky uzavřené nádobě několik týdnů. Během
procesu je aroma nepříjemné, proto není třeba klesat na mysli, otevře-li se nádoba příliš brzy - stačí vyčkat a
směs "dozraje".
PURPURA
Jde o naší tradiční vánoční vůni, kterou znaly a používaly už naše prababičky, o purpuře,
která dokáže úžasně dokreslit atmosféru pohody, klidu a tepla domova. Její původ je podle
všeho keltsko-germánsko-slovanský. Přes léto naši předkové sbírali léčivé a aromatické byliny
a vázali je do svazků. Tato vonička vždy visela v domácnosti. Jak schla, vydávala trvale
přítomnou jemnou vůni. O vánocích se její působení zvýšilo tím, že se svazek umístil na tály
plotny nebo zvolna s třískami smolného dřeva pálil na uhlících v misce. V drcené směsi by neměla chybět z koření
skořice a hřebíček. Je to směs bylin a koření s přidáním vonných esencí, to znamená, že je to vlastně takové
vánoční pot pourri, jen s tím rozdílem, že purpura se zahřívá či nechává pomalu doutnat, čímž je zážitek z vůně
ještě intenzivnější. Dnes má doma kamna opravdu jen málokdo, purpuru ale můžeme opatrně pálit i například na
sklokeramické desce vařiče nastaveného na nízkou teplotu, nebo na železném plátu sporáku, raději však s
použitím alobalu, jako podkladu pod bylinnou směs. I tak ji samozřejmě raději nenecháváme bez dozoru. Purpura
se ale dá pálit i v nádobce aromalampy, kam normálně kapeme vonný olej do vody. Místnost nám provoní i pokud
ji jen zahříváme na podložce na topení, navíc je to asi nejbezpečnější varianta. Purpura by neměla doslova hořet
plamenem, ale jen mírně doutnat. Zahříváme a "pálíme" ji proto, že působením tepla se aromatické látky
mnohem lépe uvolňují do vzduchu, efekt je proto mnohem výraznější.
17
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
VONNÝ VÁNOČNÍ FRANTIŠEK
Vonný františek je starý asi 300 let a jeho tradice pochází z česko-německého pohraničí. Na přelomu
starého a nového roku se jím vykuřovaly a očišťovaly příbytky.
Tradice pálení vonných františků pochází z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří, a je
stará cca 300 let. Její kořeny ovšem sahají podstatně hlouběji až do archaických dob, kdy se
vykuřovaly a očišťovaly příbytky na přelomu starého a nového roku
Z pohraničí se zvyk rozšířil po celé republice a drží se tu do dnes. Své jméno získal od zakladatele
novodobých pojetí Vánoc, Františka z Assisi.
František je vyrobený z páleného dřevěného uhlí, nejčastěji se používá lípa. Toto uhlí se namele a
přidá se k němu kadidlo – žlutá pryskyřice získávaná dvakrát za rok z kmene kadidlovníku pravého.
Někdo nemůže vůni františka vystát, někomu krásně voní. Jeho vůně má uklidňující účinky a odstraňuje stres,
kterého bude před Vánocemi mnoho. Zbaví vás i nervového napětí a pomáhá regenerovat přetížený organismus.
Při jeho pálení je nutná opatrnost. Kužel položte na nehořlavou podložku a pečlivě zapalte. Po dohoření jej
vysypte do odpadu až po úplném uhasnutí, aby vám nepropálil koš. Rozhodně ho nenechávejte bez dozoru a ani
k němu nepouštějte malé děti, které by se mohly popálit. Jeho cena je ale téměř zanedbatelná. Pohybuje se
podle počtu kusů a vůně mezi 15 a 40 korunami.
Chcete vědět, jak se, vyrábí „František“, podívejte se reportáž z Toulavé kamery:
http://toulavakamera.ceskatelevize.cz/article.asp?id=3893
POT-POURRI
pot-pourrí je označení nádoby obsahující směs sušených vonných rostlin a koření, která má
za cíl vytvářet příjemné ovzduší v obytných prostorech.
Výraz pot-pourri pochází z francouzštiny a znamená doslova shnilý hrnec; jeho původ je však
španělský.
Pot-pourri je doslovný překlad španělského výrazu "olla podrida" se stejným významem, který
označuje španělský pokrm se širokou variabilitou ingrediencí, specialitu v severošpanělském
městě Burgos. Výraz byl převzat a do francouzštiny převeden francouzskými vojáky během napoleonské okupace
Burgosu (1808-1813) a je užíván také pro označení směsice různých předmětů či ingrediencí bez zjevných
souvislostí, podobně i v angličtině. Již ve středověku se ve Francii sušily vonné byliny a další ingredience k výrobě
aromatických směsí k zlepšení ovzduší v obytných místnostech; tento zvyk se rozšířil i do Anglie. V 18. a 19.
století byly pot-pourri typickou luxusní součástí měšťanské bytové kultury. Šlo o baňaté vázovité nádoby, většinou
z fajánse, kameniny nebo porcelánu, často nákladně zdobené, které byly opatřeny prolamovaným krytem a
vnitřním neprolamovaným víkem. Při odstranění obou krytů se tak nádoby na pot-pourri nelišily od ostatních váz.
Nádoby se umísťovaly většinou v blízkosti kamen, vzduch pak mohl díky teplu rychleji proudit prolamovaným
krytem a šířit do místnosti aroma, které se (také působením tepla) uvolnilo po předchozím odkrytí vnitřního
neprolamovaného krytu.
V současné době se aromatické směsi pro pot-pourri ukládají většinou volně v dřevěné či proutěné nádobě nebo v
textilním sáčku. Jako součást směsí se používají nejčastěji následující ingredience: hobliny ze dřeva cedru, hobliny
ze dřeva cypřiše, hobliny ze dřeva jalovce, listy a květy levandule, listy a květy rezedy, šišky a semena konifer,
květy růže, šípky nebo růžový olej, skořice, hřebíček, oregano, květy a/nebo olej jasmínu, řezy z citrusů, éterické
oleje a řada dalších. Suroviny se smíchají a nechají se v hermeticky uzavřené nádobě několik týdnů. Během
procesu je aroma nepříjemné, proto není třeba klesat na mysli, otevře-li se nádoba příliš brzy - stačí vyčkat a
směs "dozraje".
PURPURA
Jde o naší tradiční vánoční vůni, kterou znaly a používaly už naše prababičky, o purpuře,
která dokáže úžasně dokreslit atmosféru pohody, klidu a tepla domova. Její původ je podle
všeho keltsko-germánsko-slovanský. Přes léto naši předkové sbírali léčivé a aromatické byliny
a vázali je do svazků. Tato vonička vždy visela v domácnosti. Jak schla, vydávala trvale
přítomnou jemnou vůni. O vánocích se její působení zvýšilo tím, že se svazek umístil na tály
plotny nebo zvolna s třískami smolného dřeva pálil na uhlících v misce. V drcené směsi by neměla chybět z koření
skořice a hřebíček. Je to směs bylin a koření s přidáním vonných esencí, to znamená, že je to vlastně takové
vánoční pot pourri, jen s tím rozdílem, že purpura se zahřívá či nechává pomalu doutnat, čímž je zážitek z vůně
ještě intenzivnější. Dnes má doma kamna opravdu jen málokdo, purpuru ale můžeme opatrně pálit i například na
sklokeramické desce vařiče nastaveného na nízkou teplotu, nebo na železném plátu sporáku, raději však s
použitím alobalu, jako podkladu pod bylinnou směs. I tak ji samozřejmě raději nenecháváme bez dozoru. Purpura
se ale dá pálit i v nádobce aromalampy, kam normálně kapeme vonný olej do vody. Místnost nám provoní i pokud
ji jen zahříváme na podložce na topení, navíc je to asi nejbezpečnější varianta. Purpura by neměla doslova hořet
plamenem, ale jen mírně doutnat. Zahříváme a "pálíme" ji proto, že působením tepla se aromatické látky
mnohem lépe uvolňují do vzduchu, efekt je proto mnohem výraznější.
17
