Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2015
P. 15
BORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině bohatého kupce. Otec byl
zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. U domu nechal vybudovat
luxusně zařízenou věž, do které svou velice
krásnou dceru zavřel údajně proto, aby jí
uchránil od všech svodů. Jeden ze sloužících sv.
Barboru obrátil na křesťanskou víru. Jednoho
dne u ní otec nalezl kříž a poté, co se sv.
Barbora přiznala, že je křesťankou, se jí snažil
otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře se ale podařilo uprchnout, ale
zanedlouho ji otec vypátral a odevzdal do rukou soudce. Ten ji
nechal mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství. Mučení
Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která předstoupila
před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se
Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal
mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy.
Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora,
ale i její otec, kterého vzápětí usmrtil blesk a také sv. Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n.l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a přes obličej mají bílý závoj.
Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka černá, která trestá zlobivé
děti. Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým podarovává malé děti a
druhá košík s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A třetí má v ruce
lucerničku, aby posvítila všem pocestným na cestu. Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s
námi modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele
větvičky tím šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly
sympatičtí. Věřili, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové
víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru
objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se,
zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup Mikuláš
se narodil někdy kolem
roku 250 ve městě Petře, v
rodině zbožných a
bohatých křesťanů. Po
smrti rodičů rozdal velkou
část svého majetku chudým
a potřebným lidem. Aby
unikl projevům vděčnosti,
vydal se na pouť do
Palestiny. V maloasijském městě Myra zemřel v té době
biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde
následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv.
Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec
biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě
vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů,
ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách
pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do
18.století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých
zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý
pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským
zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s
čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
15
zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. U domu nechal vybudovat
luxusně zařízenou věž, do které svou velice
krásnou dceru zavřel údajně proto, aby jí
uchránil od všech svodů. Jeden ze sloužících sv.
Barboru obrátil na křesťanskou víru. Jednoho
dne u ní otec nalezl kříž a poté, co se sv.
Barbora přiznala, že je křesťankou, se jí snažil
otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře se ale podařilo uprchnout, ale
zanedlouho ji otec vypátral a odevzdal do rukou soudce. Ten ji
nechal mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství. Mučení
Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která předstoupila
před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se
Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal
mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy.
Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora,
ale i její otec, kterého vzápětí usmrtil blesk a také sv. Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n.l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a přes obličej mají bílý závoj.
Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka černá, která trestá zlobivé
děti. Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým podarovává malé děti a
druhá košík s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A třetí má v ruce
lucerničku, aby posvítila všem pocestným na cestu. Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s
námi modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele
větvičky tím šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly
sympatičtí. Věřili, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové
víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru
objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se,
zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup Mikuláš
se narodil někdy kolem
roku 250 ve městě Petře, v
rodině zbožných a
bohatých křesťanů. Po
smrti rodičů rozdal velkou
část svého majetku chudým
a potřebným lidem. Aby
unikl projevům vděčnosti,
vydal se na pouť do
Palestiny. V maloasijském městě Myra zemřel v té době
biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde
následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv.
Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec
biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě
vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů,
ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách
pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do
18.století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých
zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý
pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským
zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s
čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
15
