Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 46/2017
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 46/2017
POSTŘEHY ČTENÁŘŮ
SLADKÝ ADVENT
Ať už je venku teplo nebo zima, děti jsou a na vždy zůstanou, be-
zednou studnicí inspirace a mnohdy nevšedních zážitků. Daleko
před tím, než se narodí, nás nutí měnit zaběhlé rituály. Doposud
klidný, vyrovnaný a dobře fungující vztah bezdětných partnerů za-
žije Tsunami změn. Holky sedí u internetu a vyhledávají 3D foto-
grafie či videa svých rostoucích plůdků. A budoucí tatínek je zasy-
páván množstvím detailních informací, které není schopen vstře-
bat, natož pochopit. Už tak je pro chlapy dost náročné uvědomit si
fakt, že se o svou milovanou, starostlivou a věčně usměvavou
lásku, budou dělit s nově příchozím mrnětem. A to ještě netuší,
že o žádné dělení se nejedná. Z té rozzářené bytůstky, která mu
připravuje svačinku do práce, a vychutnávají si společně odpolední
kávičku, jásá v jeho společnosti na koncertě, nebo si společně uží-
vají romantickou večeři, se záhy stane matka na plný úvazek ve
dne i v noci a na zábavu nezbyde žádná energie.
Ale i tatínkové podléhají dětem a jejich kouzlu. Lochtají je, dělají
na ně blé, ble, blééé a nejvíc je rozdovádí před spaním. Olizují ja-
blkovou přesnídávku a pomalu si oživují všechny díly Krtečka. Ta
krásná světlá sedačka je zakrytá květovanou dekou, protože fleky
od mrkve nezvládne vyprat ani Vanisch, navíc každý den jich při-
bývá a deka po babičce je stylová. Děti nám mění život a přinášejí
do něj kromě lásky, taky hodně chaosu, legrace a převážně zjištění jak moc máme, nebo nemáme, pevné
nervy.
Moje maminka mi vždy říkala, že jsme nejkrásnější, když spíme. Myslela jsem si, že žertuje, protože jsme
zlobivý. Ale opak je pravdou, je to přesně vystihující stav, který cítím ke svým dcerám, když spí. Nehýbou
se, mají ten klidný výraz a já si je konečně můžu prohlídnout, aniž by visely hlavu dolů ze zábradlí, nebo
skákali jak šílený gumídek na trampolíně. Můžu je pohladit, aniž by mi u toho vyrazily zuby, nebo rozlili hr-
nek s čajem. Mám dcery dvě a mnohdy je jich plný dům.
Začíná advent a k tomu patří příprava cukroví. Holky rády pečou, teda jestli se to tak dá nazvat. Jsou dva
způsoby, jak se to dá zvládnout s dětmi. Buď vyklidíte kuchyň, tím uděláte dostatek prostou a ochráníte
mnoho spotřebičů od nánosů mouky, cukru či zbytků těsta, které ulpěly na dětských prstíkách. Nebo dětem
nabídnete jinou dostatečně lákavou zábavu a upečete cukroví „tajně“. Pak je ale riziko, že vás načapou a
budou chtít pomáhat v okamžiku, kdy na to nebudete připraveni. No, jsem přeci moderní maminka a pe-
čení s dvěma dceruškami mě nemůže zaskočit. Užijeme si to společně. Přece je o to neošidím, bude zá-
bava. Když pečeme, holky toho celkem dost ochutnají. Milují obalování vanilkových rohlíčků, často není po-
znat, jestli obalují rohlíčky, nebo sebe. Neustále se ráchají v cukru a svou neobratností hodně rohlíčků roz-
bijí. Takže nepodarky je potřeba uklidit….do pusy. Už peču asi čtvrtou dávku, jsem zpocená a vlasy mám
jak cukrovou vatu. Holky září blahem, cukr od ucha k uchu a pak to nekonečné olizování prstíků. „Maminko
upeč ještě, ať máme zásoby na tuhou zimu“ No tak to je trefný, v kuchyni by se v závějích moučkového
cukru dalo sáňkovat. Já už ty vanilkový mrchy nemůžu ani vidět. Klika cvakla, táta vchází do dveří….. „Jéé
tady to ale krásně voní“ hrne se k lince a užírá přímo z krabice, drobí a hamtá v té cukrové závěji. Každá
dostaneme pusu a pochvalu jak si krásně hrajeme. Odchází si sundat kabát a zanechává za sebou bílé
stopy…..jako Yety. Šílim…, budu to všechno uklízet minimálně hodinu. Holky odběhnou na večerníček a já
se tu plácám s posledními kousky vanilkový rohlíčků.
Děti spí, celým domem voní vanilka. Bolí mě nohy a mám popálené prsty od plechu. Jsem naslazená jak
cumel, ale v krabici máme první druh cukroví……ty ostatní asi zkusím upéct „tajně“.
Veronika Vebrová
Máte také zajímavé postřehy a vyprávění? Budeme rádi, když se o ně s námi podělíte.
Jana.mateaskova@gmail.com
21
POSTŘEHY ČTENÁŘŮ
SLADKÝ ADVENT
Ať už je venku teplo nebo zima, děti jsou a na vždy zůstanou, be-
zednou studnicí inspirace a mnohdy nevšedních zážitků. Daleko
před tím, než se narodí, nás nutí měnit zaběhlé rituály. Doposud
klidný, vyrovnaný a dobře fungující vztah bezdětných partnerů za-
žije Tsunami změn. Holky sedí u internetu a vyhledávají 3D foto-
grafie či videa svých rostoucích plůdků. A budoucí tatínek je zasy-
páván množstvím detailních informací, které není schopen vstře-
bat, natož pochopit. Už tak je pro chlapy dost náročné uvědomit si
fakt, že se o svou milovanou, starostlivou a věčně usměvavou
lásku, budou dělit s nově příchozím mrnětem. A to ještě netuší,
že o žádné dělení se nejedná. Z té rozzářené bytůstky, která mu
připravuje svačinku do práce, a vychutnávají si společně odpolední
kávičku, jásá v jeho společnosti na koncertě, nebo si společně uží-
vají romantickou večeři, se záhy stane matka na plný úvazek ve
dne i v noci a na zábavu nezbyde žádná energie.
Ale i tatínkové podléhají dětem a jejich kouzlu. Lochtají je, dělají
na ně blé, ble, blééé a nejvíc je rozdovádí před spaním. Olizují ja-
blkovou přesnídávku a pomalu si oživují všechny díly Krtečka. Ta
krásná světlá sedačka je zakrytá květovanou dekou, protože fleky
od mrkve nezvládne vyprat ani Vanisch, navíc každý den jich při-
bývá a deka po babičce je stylová. Děti nám mění život a přinášejí
do něj kromě lásky, taky hodně chaosu, legrace a převážně zjištění jak moc máme, nebo nemáme, pevné
nervy.
Moje maminka mi vždy říkala, že jsme nejkrásnější, když spíme. Myslela jsem si, že žertuje, protože jsme
zlobivý. Ale opak je pravdou, je to přesně vystihující stav, který cítím ke svým dcerám, když spí. Nehýbou
se, mají ten klidný výraz a já si je konečně můžu prohlídnout, aniž by visely hlavu dolů ze zábradlí, nebo
skákali jak šílený gumídek na trampolíně. Můžu je pohladit, aniž by mi u toho vyrazily zuby, nebo rozlili hr-
nek s čajem. Mám dcery dvě a mnohdy je jich plný dům.
Začíná advent a k tomu patří příprava cukroví. Holky rády pečou, teda jestli se to tak dá nazvat. Jsou dva
způsoby, jak se to dá zvládnout s dětmi. Buď vyklidíte kuchyň, tím uděláte dostatek prostou a ochráníte
mnoho spotřebičů od nánosů mouky, cukru či zbytků těsta, které ulpěly na dětských prstíkách. Nebo dětem
nabídnete jinou dostatečně lákavou zábavu a upečete cukroví „tajně“. Pak je ale riziko, že vás načapou a
budou chtít pomáhat v okamžiku, kdy na to nebudete připraveni. No, jsem přeci moderní maminka a pe-
čení s dvěma dceruškami mě nemůže zaskočit. Užijeme si to společně. Přece je o to neošidím, bude zá-
bava. Když pečeme, holky toho celkem dost ochutnají. Milují obalování vanilkových rohlíčků, často není po-
znat, jestli obalují rohlíčky, nebo sebe. Neustále se ráchají v cukru a svou neobratností hodně rohlíčků roz-
bijí. Takže nepodarky je potřeba uklidit….do pusy. Už peču asi čtvrtou dávku, jsem zpocená a vlasy mám
jak cukrovou vatu. Holky září blahem, cukr od ucha k uchu a pak to nekonečné olizování prstíků. „Maminko
upeč ještě, ať máme zásoby na tuhou zimu“ No tak to je trefný, v kuchyni by se v závějích moučkového
cukru dalo sáňkovat. Já už ty vanilkový mrchy nemůžu ani vidět. Klika cvakla, táta vchází do dveří….. „Jéé
tady to ale krásně voní“ hrne se k lince a užírá přímo z krabice, drobí a hamtá v té cukrové závěji. Každá
dostaneme pusu a pochvalu jak si krásně hrajeme. Odchází si sundat kabát a zanechává za sebou bílé
stopy…..jako Yety. Šílim…, budu to všechno uklízet minimálně hodinu. Holky odběhnou na večerníček a já
se tu plácám s posledními kousky vanilkový rohlíčků.
Děti spí, celým domem voní vanilka. Bolí mě nohy a mám popálené prsty od plechu. Jsem naslazená jak
cumel, ale v krabici máme první druh cukroví……ty ostatní asi zkusím upéct „tajně“.
Veronika Vebrová
Máte také zajímavé postřehy a vyprávění? Budeme rádi, když se o ně s námi podělíte.
Jana.mateaskova@gmail.com
21
