Page 19 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 44/2015
P. 19
LOUŽNICKÉ TRADICE
DUŠIČKY - SVATEK VSECH SVATÝCH
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Oba tyto dny
vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni
přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny
a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých
prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V
Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci
probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již
ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“.
Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází
na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po
chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli
velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to
jsou všechno sousedé po smrti. V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá
sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše
roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra
poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni
vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky. Hodně hospodyň
dělalo dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro
čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila
jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky.
Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu
noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil
hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené
očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do
ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo
také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely
se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo - housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo
„kosti svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo,
zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u
kostela či hřbitova. Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In
commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi
dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou
tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či
položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem
nekončí. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným
dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“.Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na
mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo
(† 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po
celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež
Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915
Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev. Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak
někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto
důsledná: Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Noc z 31.10 na 1.11 je v anglosaských zemích zasvěcena svátku Halloween.
Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním
pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti.
Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké
Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav
svátku Všech svatých a pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku
Samhain – obdoby našeho Nového roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-
Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o'-
lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou
černá a oranžová.
19
DUŠIČKY - SVATEK VSECH SVATÝCH
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Oba tyto dny
vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni
přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny
a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých
prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V
Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci
probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již
ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“.
Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází
na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po
chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli
velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to
jsou všechno sousedé po smrti. V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá
sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše
roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra
poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni
vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky. Hodně hospodyň
dělalo dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro
čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila
jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky.
Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu
noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil
hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené
očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do
ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo
také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely
se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo - housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo
„kosti svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo,
zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u
kostela či hřbitova. Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In
commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi
dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou
tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či
položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem
nekončí. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným
dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“.Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na
mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo
(† 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po
celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež
Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915
Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev. Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak
někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto
důsledná: Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Noc z 31.10 na 1.11 je v anglosaských zemích zasvěcena svátku Halloween.
Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním
pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti.
Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké
Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav
svátku Všech svatých a pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku
Samhain – obdoby našeho Nového roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-
Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o'-
lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou
černá a oranžová.
19
