Page 25 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 43/2016
P. 25
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 43/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATEK SVATEHO MARTINA
Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři
čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské
rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Na svatomartinský den čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala
nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly
smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly
se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl
patronem koní. Hojně se pořádala martinská posvícení. Tradici, zvláště ve vinařských
oblastech neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového
vína.
Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských, měšťanských i
panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků:
“Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce,
štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Pranostiky starodávné zmiňují se o tom, že v
době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina vábí pečená husička k
rodinnému obědu: “Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého Martina kouřívá se z komína. - O svatém
Martině husa nejpěkněji zpívá.- Radost Martina je hus a džbán vína.”
Legenda o husách - Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal
křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela
tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se
před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho
památky pykaly za svoje provinění na pekáči.
V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se
žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a
případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním
kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy
uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda.
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a proto tento
den spojili s pranostikami:
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina (11.11.), Na svatého Martina kouřívá se z komína, Martinův led, bude
vodou hned, Svatý Martin přijel na bílém koni, Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu
najisto máš (6.12), Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na značnou nestabilitu trvání tohoto
období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů. Je to čas výrazně chladný, pochmurný a
mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v tomto období objevuje první sněžení.
MARTINSKÉ ROHLÍČKY
Na svátek sv. Martina se v rodinách pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též
martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Bylo to pečivo z kynutého buchtového nebo
rohlíkového těsta, ve tvaru zahnutého válečku, nadívané mákem, tvarohem,
švestkovými, hruškovými nebo jablkovými povidly. Protože sv. Martina bylo tradiční
datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu a hledala si nového hospodáře, dostávala
toto pečivo na odchodnou (proto vandrovnice). Martinské rohlíčky také dostávali koledníci,
kteří na tento svátek chodili na martinskou koledu.
RECEPT na MARTINSKÉ ROHLÍČKY:
150g másla 60g cukru 2 žloutky citrónová kůra půl kg hladké mouky 30g droždí 250ml vlažného mléka náplň
ořechová, maková, tvarohová, povidlová... lžička cukru, špetka soli.
V míse utřeme změklé máslo s cukrem do světlé pěny, nebo do doby, kdy se krystalky cukru v másle rozmělní a
vytvoří hladkou hmotu. Přidáme žloutky a trochu citrónové kůry. Do vlažného mléka rozdrobíme droždí,
zasypeme troškou cukru a špetkou soli a necháme vzejít. Mouku nasypeme do mísy a přilijeme vzkynuté droždí.
Vypracujeme středně tuhé těsto, které nakonec posypeme trochou mouky a necháme na teplém místě hodinku
kynout. Po uplynutí doby kynutí těsto svůj objem zdvojnásobí. Těsto rozdělíme na osm částí, z každé vyválíme
placku, kterou nařežeme na čtvrtiny. Pokud to vezmeme vědecky, tak by nám měl vzniknout tvar
rovnoramenného trojúhelníku, na přeponu (tedy nejkratší část) naneseme nádivku a zavineme do válečku.
Ohneme a vytvarujeme rohlíček. Naskládáme na plech vyložený pečícím papírem, potřeme rozkvedlaným
vajíčkem a necháme ještě nakynout, cca 15min. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů cca 15min nebo do
doby, kdy jsou rohlíčky zlaté. Po upečení přesuneme na talíř a pocukrujeme.
25
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATEK SVATEHO MARTINA
Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři
čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské
rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Na svatomartinský den čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala
nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly
smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly
se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl
patronem koní. Hojně se pořádala martinská posvícení. Tradici, zvláště ve vinařských
oblastech neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového
vína.
Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských, měšťanských i
panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků:
“Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce,
štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Pranostiky starodávné zmiňují se o tom, že v
době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina vábí pečená husička k
rodinnému obědu: “Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého Martina kouřívá se z komína. - O svatém
Martině husa nejpěkněji zpívá.- Radost Martina je hus a džbán vína.”
Legenda o husách - Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal
křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela
tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se
před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho
památky pykaly za svoje provinění na pekáči.
V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se
žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a
případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním
kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy
uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda.
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a proto tento
den spojili s pranostikami:
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina (11.11.), Na svatého Martina kouřívá se z komína, Martinův led, bude
vodou hned, Svatý Martin přijel na bílém koni, Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu
najisto máš (6.12), Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na značnou nestabilitu trvání tohoto
období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů. Je to čas výrazně chladný, pochmurný a
mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v tomto období objevuje první sněžení.
MARTINSKÉ ROHLÍČKY
Na svátek sv. Martina se v rodinách pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též
martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Bylo to pečivo z kynutého buchtového nebo
rohlíkového těsta, ve tvaru zahnutého válečku, nadívané mákem, tvarohem,
švestkovými, hruškovými nebo jablkovými povidly. Protože sv. Martina bylo tradiční
datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu a hledala si nového hospodáře, dostávala
toto pečivo na odchodnou (proto vandrovnice). Martinské rohlíčky také dostávali koledníci,
kteří na tento svátek chodili na martinskou koledu.
RECEPT na MARTINSKÉ ROHLÍČKY:
150g másla 60g cukru 2 žloutky citrónová kůra půl kg hladké mouky 30g droždí 250ml vlažného mléka náplň
ořechová, maková, tvarohová, povidlová... lžička cukru, špetka soli.
V míse utřeme změklé máslo s cukrem do světlé pěny, nebo do doby, kdy se krystalky cukru v másle rozmělní a
vytvoří hladkou hmotu. Přidáme žloutky a trochu citrónové kůry. Do vlažného mléka rozdrobíme droždí,
zasypeme troškou cukru a špetkou soli a necháme vzejít. Mouku nasypeme do mísy a přilijeme vzkynuté droždí.
Vypracujeme středně tuhé těsto, které nakonec posypeme trochou mouky a necháme na teplém místě hodinku
kynout. Po uplynutí doby kynutí těsto svůj objem zdvojnásobí. Těsto rozdělíme na osm částí, z každé vyválíme
placku, kterou nařežeme na čtvrtiny. Pokud to vezmeme vědecky, tak by nám měl vzniknout tvar
rovnoramenného trojúhelníku, na přeponu (tedy nejkratší část) naneseme nádivku a zavineme do válečku.
Ohneme a vytvarujeme rohlíček. Naskládáme na plech vyložený pečícím papírem, potřeme rozkvedlaným
vajíčkem a necháme ještě nakynout, cca 15min. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů cca 15min nebo do
doby, kdy jsou rohlíčky zlaté. Po upečení přesuneme na talíř a pocukrujeme.
25
