Page 23 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 43/2016
P. 23
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 43/2016
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této rubrice Vám přinášíme zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o faunu, floru či
geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát naši krajinu a
obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Při procházce lesem bylo setkání s veverkou vždy velmi příjemné, její skákání na strom jsme všechny děti
s nadšením sledovali. Ladik Šourek vždy říkal: „Veverka, to je opička našich lesů“. V dnešní době je setkání
s veverkou vzácností a obzvláště s tou rezavou.
VEVERKA
Tohoto roztomilého hlodavce asi nikomu moc
představovat nemusím, takže jenom krátce.
Zbarvení srsti bývá různé, od rezavé, přes
šedou až černou. Spodní část těla je bílá.
Barva srsti má určitou souvislost s tím, kde
veverka žije. Rezavých veverek je více v
nižších oblastech a těch tmavých na horách.
Nepřehlédnutelný je její dlouhý chlupatý
ocas, který používá i jako kormidlo při
skákání z větve na větev. Ocas bývá stejně
dlouhý jako tělo samotné. Na zimu veverkám
narůstají na ušních boltcích štětičky. Známé
třeba u rysa.
Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti. Zdá se, že se z volné přírody
stahují stále častěji do městských parků, kde mají dostatek potravy nejen přirozené, ale můžeme vidět i
veverky loudící u laviček s lidmi, kteří právě konzumují svoji svačinu.
Tento ve dne aktivní hlodavec tráví většinu života v korunách stromů. Při skoku ze stromu na strom může
překonat vzdálenost až 4 metry. I na zemi si však počíná velmi obratně. Jak zemi tak na stromech sbírá
semena a pupeny jehličnatých i listnatých stromů. Nepohrdne ani hmyzem, houbami nebo ptačími vejci.
Patří mezi hlodavce, kteří si na zimu ukládají potravu. Žije většinou v páru.
Právě díky své velmi dobré rozmnožovací schopnosti se veverkám podařilo přežít i období, kdy byly loveny
pro svoji kožešinu a jemné maso. Ve svém revíru, který může mít až 50 hektarů má několik hnízd vysoko
ve větvích, která střídavě využívá. Ke stavbě využívá listí a větvičky. Nepohrdne ani dutinou stromu, či ptačí
budkou s dostatečně velikým otvorem. Mláďatům ustele na kůže rozcupované tak, že je mněkonká jako
vata. Veverčí páreček dokáže třikrát ročně přivést na svět 3 - 4 mláďata. Mláďata se rodí holá a slepá. Oči
se jim otvírají po čtrnácti dnech života. Jakmile zhruba po měsíci vystrčí mláďata své čumáčky, a nejen ty,
z hnízda a začnou dovádět na větvích je to opravdu krásná podívaná. Mohou se dožít až 7 let.
Podle vyhlášky 395/1992 Sb. patří veverka obecná mezi ohrožené. Tím pádem je zvlášť chráněná.
23
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této rubrice Vám přinášíme zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o faunu, floru či
geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát naši krajinu a
obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Při procházce lesem bylo setkání s veverkou vždy velmi příjemné, její skákání na strom jsme všechny děti
s nadšením sledovali. Ladik Šourek vždy říkal: „Veverka, to je opička našich lesů“. V dnešní době je setkání
s veverkou vzácností a obzvláště s tou rezavou.
VEVERKA
Tohoto roztomilého hlodavce asi nikomu moc
představovat nemusím, takže jenom krátce.
Zbarvení srsti bývá různé, od rezavé, přes
šedou až černou. Spodní část těla je bílá.
Barva srsti má určitou souvislost s tím, kde
veverka žije. Rezavých veverek je více v
nižších oblastech a těch tmavých na horách.
Nepřehlédnutelný je její dlouhý chlupatý
ocas, který používá i jako kormidlo při
skákání z větve na větev. Ocas bývá stejně
dlouhý jako tělo samotné. Na zimu veverkám
narůstají na ušních boltcích štětičky. Známé
třeba u rysa.
Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti. Zdá se, že se z volné přírody
stahují stále častěji do městských parků, kde mají dostatek potravy nejen přirozené, ale můžeme vidět i
veverky loudící u laviček s lidmi, kteří právě konzumují svoji svačinu.
Tento ve dne aktivní hlodavec tráví většinu života v korunách stromů. Při skoku ze stromu na strom může
překonat vzdálenost až 4 metry. I na zemi si však počíná velmi obratně. Jak zemi tak na stromech sbírá
semena a pupeny jehličnatých i listnatých stromů. Nepohrdne ani hmyzem, houbami nebo ptačími vejci.
Patří mezi hlodavce, kteří si na zimu ukládají potravu. Žije většinou v páru.
Právě díky své velmi dobré rozmnožovací schopnosti se veverkám podařilo přežít i období, kdy byly loveny
pro svoji kožešinu a jemné maso. Ve svém revíru, který může mít až 50 hektarů má několik hnízd vysoko
ve větvích, která střídavě využívá. Ke stavbě využívá listí a větvičky. Nepohrdne ani dutinou stromu, či ptačí
budkou s dostatečně velikým otvorem. Mláďatům ustele na kůže rozcupované tak, že je mněkonká jako
vata. Veverčí páreček dokáže třikrát ročně přivést na svět 3 - 4 mláďata. Mláďata se rodí holá a slepá. Oči
se jim otvírají po čtrnácti dnech života. Jakmile zhruba po měsíci vystrčí mláďata své čumáčky, a nejen ty,
z hnízda a začnou dovádět na větvích je to opravdu krásná podívaná. Mohou se dožít až 7 let.
Podle vyhlášky 395/1992 Sb. patří veverka obecná mezi ohrožené. Tím pádem je zvlášť chráněná.
23
