Page 25 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 40/2018
P. 25
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 40/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
DUŠIČKY - SVÁTEK VŠECH SVATÝCH
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech
zemřelých – dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé
příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili
okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v
tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám
očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.
V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci
probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již
ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“.
Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází
na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po
chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli
velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to
jsou všechno sousedé po smrti. V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá
sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po
skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a
rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z
předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli
kožíšek roztrhaný na malé kousíčky. Hodně hospodyň dělalo dušičky z
dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z
mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila
čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky. Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše
zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu
máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro
dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také
něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo - housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti
svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané
mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione
omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se
církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či
období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve
věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. V České republice je vzpomínka na všechny naše
zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“.Modlitba za zemřelé patří k
nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých
zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13.
století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk
potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce
1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev. Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak někde
byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná:
Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Noc z 31.10 na 1.11 je v anglosaských zemích zasvěcena svátku Halloween.
Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem
Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví
většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku,
Austrálii, Novém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav svátku Všech svatých a
pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku Samhain – obdoby našeho Nového
roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o'-lantern,
dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými
barvami jsou černá a oranžová.
25
LOUŽNICKÉ TRADICE
DUŠIČKY - SVÁTEK VŠECH SVATÝCH
Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech
zemřelých – dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé
příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili
okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v
tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám
očistit jejich hříchy.
Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.
V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci
probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již
ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“.
Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází
na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po
chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli
velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to
jsou všechno sousedé po smrti. V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá
sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po
skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a
rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z
předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli
kožíšek roztrhaný na malé kousíčky. Hodně hospodyň dělalo dušičky z
dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z
mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila
čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky. Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše
zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu
máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro
dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také
něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo - housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti
svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané
mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione
omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se
církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či
období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve
věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. V České republice je vzpomínka na všechny naše
zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“.Modlitba za zemřelé patří k
nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých
zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13.
století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk
potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce
1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev. Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak někde
byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná:
Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Noc z 31.10 na 1.11 je v anglosaských zemích zasvěcena svátku Halloween.
Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem
Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví
většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku,
Austrálii, Novém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav svátku Všech svatých a
pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku Samhain – obdoby našeho Nového
roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o'-lantern,
dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými
barvami jsou černá a oranžová.
25
