Page 14 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 39/2015
P. 14
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou
Ludmilou, která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se
jeho otec Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde
se učil latině. Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská
vláda Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za
nezletilého Václava přejala Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922.
Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt
Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je slavnostně pohřbil.
Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve.
V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi,
který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil Václav na Pražském
hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí Václavův a
Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení
kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav
se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt
Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho
ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a
světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století.
Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí
přemyslovského a zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla
václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v
baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky
však není známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik oblíben, že jej slavila doslova
celá země. V tento slavný den se konávaly slavnostní mše, poutě,
svatováclavské posvícení a lidové veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k
hrobu svatého Václava, se každým rokem se
zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství.
Toho dne se pasáci vraceli se stádem ze salaší
zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava se
scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili
chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného
krále vyzdobili korunou z pozlaceného papíru s
pestrobarevnými stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod,
který pak procházel celou vsí a prosil po staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod několika vejci,
chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci průvodu
hezky poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k
jinému stavení. Večer se všichni sešli v místním hostinci, kde
se z výslužky konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy se platila
poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala
vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo
drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů
pod sochou svatého Václava v Praze.
14
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou
Ludmilou, která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se
jeho otec Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde
se učil latině. Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská
vláda Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za
nezletilého Václava přejala Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922.
Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt
Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je slavnostně pohřbil.
Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve.
V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi,
který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil Václav na Pražském
hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí Václavův a
Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení
kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav
se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt
Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho
ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a
světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století.
Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí
přemyslovského a zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla
václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v
baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky
však není známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik oblíben, že jej slavila doslova
celá země. V tento slavný den se konávaly slavnostní mše, poutě,
svatováclavské posvícení a lidové veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k
hrobu svatého Václava, se každým rokem se
zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství.
Toho dne se pasáci vraceli se stádem ze salaší
zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava se
scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili
chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného
krále vyzdobili korunou z pozlaceného papíru s
pestrobarevnými stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod,
který pak procházel celou vsí a prosil po staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod několika vejci,
chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci průvodu
hezky poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k
jinému stavení. Večer se všichni sešli v místním hostinci, kde
se z výslužky konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy se platila
poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala
vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo
drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů
pod sochou svatého Václava v Praze.
14
