Page 24 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 37/2017
P. 24
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 37/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
VINOBRANÍ
I když v Loužnici nemáme vinice, několik „hlav révy vinné“ by se tu našlo.
Slavení vinobraní, zde mělo velkou tradici. V Loužnici se do roku 1989 slavívávalo
vinobraní, které pořádali Loužničtí hasiči a dobré hrozny kupovali v Tanvaldě u pana Havla
a později jim víno obstarával pan Lufinka. Sokolovna se vyzdobila listím a celými liány z
vinné révy od Dobrouše Hnídka z Kopaně. Z nich se pak vázaly svazky s celými hrozny vína
a přidělávaly se na zdi a na dveře jako girlandy.
Také byl vínem bohatě ozdoben velký kruh, který visel pod stropem, ten se o půlnoci otrhal.
Myšlenka pořádat v Loužnici vinobraní napadla pana Františka Blažka a Ladika Šourka, kteří
měli také celou akci na starosti.
O Loužnické vinobraní byl veliký zájem a vždy přišla spousta lidí, sokolovna byla úplně plná.
Také se při této příležitosti loučilo s chlapci, kteří odcházeli na povinnou základní vojenskou službu.
Pokud máte na tato vinobraní nějakou
vzpomínku, či fotografii, budu ráda, když se o něj
s námi podělíte.
Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a
podzimní setbou. V krajích, kde byly vinohrady, patřilo
vinobraní k největším svátkům v roce – zejména pokud
byla úroda vína zvláště dobrá. Ženy sbíraly hrozny vína
do košů a ty pak odnášely do kádí. Tomu ale předcházel
jeden prastarý zvyk. V předvečer svátku narození Panny
Marie se především v krajích na jižní Moravě „zarážela
hora“. Hlídač - hotař vinohradu
nechal ráno v kostele u
zpovědi posvětit kytici polních
květů. Poté se odebral k
vinohradu, kde nabodl na
dlouhé bidlo na jeden konec
jablko a k němu přivázal kytici.
Pak vykopal jámu, položil přes
ni takto ozdobené bidlo a
rozdělal oheň, na kterém spálil
posvěcenou kytici z loňského
roku. Na to přišel starosta s
hospodářem, třikráte obešli
jámu, pokropili jí svěcenou
vodou a pomodlili se. Modlitby
byli směřované hlavně ke sv.
Urbanovi – patronovi všech
vinařů. Po motlitbě každý, kdo
pracoval na vinici, hodil do jámy tři hrozny vína. V jámě vztyčili ozdobené bidlo a zaházeli jí. Vztyčení
bidla značilo, že je vinohrad uzavřen a nikdo do něj nesměl až do vinobraní vstoupit.
24
LOUŽNICKÉ TRADICE
VINOBRANÍ
I když v Loužnici nemáme vinice, několik „hlav révy vinné“ by se tu našlo.
Slavení vinobraní, zde mělo velkou tradici. V Loužnici se do roku 1989 slavívávalo
vinobraní, které pořádali Loužničtí hasiči a dobré hrozny kupovali v Tanvaldě u pana Havla
a později jim víno obstarával pan Lufinka. Sokolovna se vyzdobila listím a celými liány z
vinné révy od Dobrouše Hnídka z Kopaně. Z nich se pak vázaly svazky s celými hrozny vína
a přidělávaly se na zdi a na dveře jako girlandy.
Také byl vínem bohatě ozdoben velký kruh, který visel pod stropem, ten se o půlnoci otrhal.
Myšlenka pořádat v Loužnici vinobraní napadla pana Františka Blažka a Ladika Šourka, kteří
měli také celou akci na starosti.
O Loužnické vinobraní byl veliký zájem a vždy přišla spousta lidí, sokolovna byla úplně plná.
Také se při této příležitosti loučilo s chlapci, kteří odcházeli na povinnou základní vojenskou službu.
Pokud máte na tato vinobraní nějakou
vzpomínku, či fotografii, budu ráda, když se o něj
s námi podělíte.
Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a
podzimní setbou. V krajích, kde byly vinohrady, patřilo
vinobraní k největším svátkům v roce – zejména pokud
byla úroda vína zvláště dobrá. Ženy sbíraly hrozny vína
do košů a ty pak odnášely do kádí. Tomu ale předcházel
jeden prastarý zvyk. V předvečer svátku narození Panny
Marie se především v krajích na jižní Moravě „zarážela
hora“. Hlídač - hotař vinohradu
nechal ráno v kostele u
zpovědi posvětit kytici polních
květů. Poté se odebral k
vinohradu, kde nabodl na
dlouhé bidlo na jeden konec
jablko a k němu přivázal kytici.
Pak vykopal jámu, položil přes
ni takto ozdobené bidlo a
rozdělal oheň, na kterém spálil
posvěcenou kytici z loňského
roku. Na to přišel starosta s
hospodářem, třikráte obešli
jámu, pokropili jí svěcenou
vodou a pomodlili se. Modlitby
byli směřované hlavně ke sv.
Urbanovi – patronovi všech
vinařů. Po motlitbě každý, kdo
pracoval na vinici, hodil do jámy tři hrozny vína. V jámě vztyčili ozdobené bidlo a zaházeli jí. Vztyčení
bidla značilo, že je vinohrad uzavřen a nikdo do něj nesměl až do vinobraní vstoupit.
24
