Page 32 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 33/2018
P. 32
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 33/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
ŠKOLA
Začíná nový školní rok a s ním i častá otázka dětí školou povinných: „Proč musím do školy a kdo to vymyslel?“.
Jak tedy vypadaly začátky školství v naší obci?
A jak to bývalo v Loužnici?
Do roku 1810 nebyla škola ani v Zásadě.
Kdo chtěl umět psát a číst, musel děti posílat do školy do Držkova. Teprve roku 1810
byla zřízena v Zásadě první škola, která byla dřevěná a děti z Loužnice a Bratříkova do
ní chodily do roku 1866. Prvním učitelem zde byl Josef Rydval. V Loužnici tehdy bylo
ve školním věku 37 dětí. Protože děti v zimě nemohly chodit do Zásady, museli si
obce najmout pomocníky. Učilo se po domech, děti seděly na zemi nebo na peci.
Učitel sám toho moc neuměl a podle toho pak vypadaly i výsledky. V roce 1866 byla
povolena pro Bratříkov a Loužnici společná jednotřídní škola. Dne 25. května 1868 byl
položen základní kámen, škola byla postavena mezi oběma obcemi (dodnes se tomuto
místu říká „Stará škola) a takto sloužila do roku 1898. Prvním učitelem byl Štěpán
Kotek. V roce 1904 byla podpálena a již nikdy neopravena.
V roce 1878 byla rozšířena na dvoutřídní a roku 1886 na trojtřídní. Třetí třída byla
umístěna v Loužnici čp. 55 (zbouraný dům pod domem Krupků). Desetiletým
vytrvalým bojem se občanům Loužnickým podařilo domoci si vlastní školy a roku 1898
byla odevzdána svému účelu. Budova byla postavena podle plánů stavitele
Vodseďálka a stavbu prováděl stavitel Fišer ze Železného Brodu. Prvním učitelem byl
Jan Hlaváček, proti němu někteří občané zvedli odpor, protože nechtěli, aby byl
učitelem jejich dětí, ale bez úspěchu. Pan učitel Hlaváček se zasloužil o to, že se
Loužnice domohla samostatné, pěkné školní budovy. Úspěchy lze přičíst veškerému
obyvatelstvu, ale obzvláště pánům Josefu Čílovi, Jáchymu Linkovi a Josefu Krupkovi,
kteří několikrát byli u zemské školní rady a zasloužili se o rychlé a příznivé vyřízení
podaných žádostí. Po válce (I. světové 1918) byl ustanoven správcem a třídním
učitelem Alois Ludvík. V roce 1914, když vypukla I. světová válka, nastala velká bída,
protože byla zastavena sklářská výroba a muži byli odvedeni na vojnu. Aby se tomuto
stavu odpomohlo, byl zřízen polévkový ústav pro školní děti. Správa školy se obrátila s
prosbou o pomoc na místní spolky, školní radu a okresní školní radu, což vyneslo 200
Kč. Vařilo se u školnice Marie Prochové 4x týdně po 5 měsíců, od 1. prosince 1914 do
30. dubna 1915. Cena jedné porce byla 14 halířů a později 16 halířů. Z nařízení
tehdejších c. k. úřadů se musely na školách vyvěsit prapory v barvách rakouských i
říšských (černá-žlutá), ve dnech vítězství rakouské nebo německé armády, nebo když
měl monarcha narozeniny. A učitelé museli dětem vykládat význam takovéto události,
ale hlavně jim vtloukali do hlav lásku k Rakouské říši a starému císaři. Prapory byly
vyvěšeny v prvním roce války na školní budově a v
následujících dnech: 5. prosince 1914 – dobytí
Bělehradu, 26. května – dobytí Lvova, 7. srpna 1915 – dobytí Varšavy a 30. srpna
dobytí Brestu Litevského. Rakousko zapojilo do svých válečných služeb nejen vojíny,
ale i školní děti. Ve školách bylo nařízeno, že děti musely sbírat vše možné, zejména:
ostružinové listí, kopřivy, šípky, jeřabiny, ovoce (na čaj), hadry, cupaninu, různé
kovy. Ve škole děti zhotovovaly papírové podešve pro vojáky, nátepníčky a jiné věci.
Byly prodávány pohlednice s obrazem jeho veličenstva císaře, různé brože, odznaky a
vydělané peníze se posílaly úřadům ve prospěch války. V roce 1916, kvůli nedostatku
kovů musely být zrekvírovány všechny zvony, tomuto nařízení se nevyhnul ani školní
zvonek. Dne 9. března 1917 byli zatčeni Loužničtí učitelé Josef Midas a Alois Ludvík.
Důvodem zatčení byla jejich účast na sokolské župní schůze v
Košťálově v roce 1914. Na této schůzi byly dány tajné
instrukce, jak se mají zachovat ve válečné době.
Bohužel byl mezi nimi zrádce, který vše nahlásil policii.
Dne 7. března 1930 se konala slavnostní schůze
obecního zastupitelstva na oslavu 80. narozenin
prezidenta T. G. Masaryka. Slavnostní proslov měl
starosta obce řídící učitel Alois Ludvík. V této schůzi
bylo usneseno, aby v průčelí školy vedle desky padlým
vojínům byla zasazena i deska na paměť 80. narozenin
pana presidenta.
32
LOUŽNICKÉ TRADICE
ŠKOLA
Začíná nový školní rok a s ním i častá otázka dětí školou povinných: „Proč musím do školy a kdo to vymyslel?“.
Jak tedy vypadaly začátky školství v naší obci?
A jak to bývalo v Loužnici?
Do roku 1810 nebyla škola ani v Zásadě.
Kdo chtěl umět psát a číst, musel děti posílat do školy do Držkova. Teprve roku 1810
byla zřízena v Zásadě první škola, která byla dřevěná a děti z Loužnice a Bratříkova do
ní chodily do roku 1866. Prvním učitelem zde byl Josef Rydval. V Loužnici tehdy bylo
ve školním věku 37 dětí. Protože děti v zimě nemohly chodit do Zásady, museli si
obce najmout pomocníky. Učilo se po domech, děti seděly na zemi nebo na peci.
Učitel sám toho moc neuměl a podle toho pak vypadaly i výsledky. V roce 1866 byla
povolena pro Bratříkov a Loužnici společná jednotřídní škola. Dne 25. května 1868 byl
položen základní kámen, škola byla postavena mezi oběma obcemi (dodnes se tomuto
místu říká „Stará škola) a takto sloužila do roku 1898. Prvním učitelem byl Štěpán
Kotek. V roce 1904 byla podpálena a již nikdy neopravena.
V roce 1878 byla rozšířena na dvoutřídní a roku 1886 na trojtřídní. Třetí třída byla
umístěna v Loužnici čp. 55 (zbouraný dům pod domem Krupků). Desetiletým
vytrvalým bojem se občanům Loužnickým podařilo domoci si vlastní školy a roku 1898
byla odevzdána svému účelu. Budova byla postavena podle plánů stavitele
Vodseďálka a stavbu prováděl stavitel Fišer ze Železného Brodu. Prvním učitelem byl
Jan Hlaváček, proti němu někteří občané zvedli odpor, protože nechtěli, aby byl
učitelem jejich dětí, ale bez úspěchu. Pan učitel Hlaváček se zasloužil o to, že se
Loužnice domohla samostatné, pěkné školní budovy. Úspěchy lze přičíst veškerému
obyvatelstvu, ale obzvláště pánům Josefu Čílovi, Jáchymu Linkovi a Josefu Krupkovi,
kteří několikrát byli u zemské školní rady a zasloužili se o rychlé a příznivé vyřízení
podaných žádostí. Po válce (I. světové 1918) byl ustanoven správcem a třídním
učitelem Alois Ludvík. V roce 1914, když vypukla I. světová válka, nastala velká bída,
protože byla zastavena sklářská výroba a muži byli odvedeni na vojnu. Aby se tomuto
stavu odpomohlo, byl zřízen polévkový ústav pro školní děti. Správa školy se obrátila s
prosbou o pomoc na místní spolky, školní radu a okresní školní radu, což vyneslo 200
Kč. Vařilo se u školnice Marie Prochové 4x týdně po 5 měsíců, od 1. prosince 1914 do
30. dubna 1915. Cena jedné porce byla 14 halířů a později 16 halířů. Z nařízení
tehdejších c. k. úřadů se musely na školách vyvěsit prapory v barvách rakouských i
říšských (černá-žlutá), ve dnech vítězství rakouské nebo německé armády, nebo když
měl monarcha narozeniny. A učitelé museli dětem vykládat význam takovéto události,
ale hlavně jim vtloukali do hlav lásku k Rakouské říši a starému císaři. Prapory byly
vyvěšeny v prvním roce války na školní budově a v
následujících dnech: 5. prosince 1914 – dobytí
Bělehradu, 26. května – dobytí Lvova, 7. srpna 1915 – dobytí Varšavy a 30. srpna
dobytí Brestu Litevského. Rakousko zapojilo do svých válečných služeb nejen vojíny,
ale i školní děti. Ve školách bylo nařízeno, že děti musely sbírat vše možné, zejména:
ostružinové listí, kopřivy, šípky, jeřabiny, ovoce (na čaj), hadry, cupaninu, různé
kovy. Ve škole děti zhotovovaly papírové podešve pro vojáky, nátepníčky a jiné věci.
Byly prodávány pohlednice s obrazem jeho veličenstva císaře, různé brože, odznaky a
vydělané peníze se posílaly úřadům ve prospěch války. V roce 1916, kvůli nedostatku
kovů musely být zrekvírovány všechny zvony, tomuto nařízení se nevyhnul ani školní
zvonek. Dne 9. března 1917 byli zatčeni Loužničtí učitelé Josef Midas a Alois Ludvík.
Důvodem zatčení byla jejich účast na sokolské župní schůze v
Košťálově v roce 1914. Na této schůzi byly dány tajné
instrukce, jak se mají zachovat ve válečné době.
Bohužel byl mezi nimi zrádce, který vše nahlásil policii.
Dne 7. března 1930 se konala slavnostní schůze
obecního zastupitelstva na oslavu 80. narozenin
prezidenta T. G. Masaryka. Slavnostní proslov měl
starosta obce řídící učitel Alois Ludvík. V této schůzi
bylo usneseno, aby v průčelí školy vedle desky padlým
vojínům byla zasazena i deska na paměť 80. narozenin
pana presidenta.
32
