Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 31/2017
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 31/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
15.8. - Nanebevstoupení Panny Marie
Tento svátek byl jeden z nejdůležitějších svátků zasvěcených
Panně Marii, právě tento den ji nazývali svatou Královnou.
Nejen že měl dlouhou tradici a je to nejstarší svátek
mariánského kultu slavený již ve 4. století v Římě, Cařihradu
a dokonce i v arménské církvi, ale pomalu ohlašoval také
příchod žní.
Každá hospodyně i s rodinou se ráno do kostela vyšňořila a
nezapomněla si s sebou přinést bylinky a koření, které si od
pana faráře nechala vysvětit.
Tento den se totiž v kostele světí květiny, byliny, plody a
semena a proto se tento význačný den také nazývá svátkem
Panny Marie kořenné. Vysvěcené byliny a koření má zvláštní
moc a je obzvláště účinné. Používalo se zejména v léčitelství
jak k připravování k léčivým nápojům a pokrmům, tak k
zaříkávání.
Také se některé byliny svěcené v tento den používaly proti
krupobití, bouřkám a povodním. Dále jej hospodyně
používaly k léčení dobytka.
Liturgické svěcení bylin je známé již z 9. a 10. století a
navazovalo tak na dávný svátek plodů.
Na Strakonicku se k tomu svátku váže jeden hezký zvyk a to
krmení medovou kaší. V předvečer tohoto dne se rozdávala
a pojídala medová kaše, aby byl člověk v noci ochráněn před
duchy.
Biskup Epifanios ze Salaminy (+ 403) píše, že o Mariině smrti není nic známo. Názor, že Maria byla „vzata na
nebe“, se poprvé vyskytuje v pseudonymním řeckém pojednání De obitu S. Dominae ze 3. nebo 4. století a
údajná kázání sv. Jeronýma a sv. Augustina k tomuto svátku jsou patrně také pozdější. V autentických spisech se
poprvé objevuje u sv. Řehoře z Tours (+594) a Jan z Damašku (8. století) píše, že na Chalcedonském koncilu
roku 451 oznámil jeruzalémský biskup Juvenalis císaři Marcionovi, který se ptal po ostatcích Matky boží, že Marie
zemřela ve společnosti apoštolů, ale když později její hrob otevřeli, byl prázdný.
Že by byl svátek ustanoven na koncilu v Efesu (430) z podnětu patriarchy Cyrila Alexandrijského, je jen hypotéza.
Podle Řehoře z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Gallii v 6. století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios
(+602) stanovil podle jeruzalémských mnichů na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá koimésis, tj.
usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se
poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia I. (+496), podle některých je však pozdějšího původu. V 7. století je
svátek bezpečně doložen a za papeže Sergia I. (+701) byl jedním z největších svátků. V Německu byl svátek
zaveden roku 813 na synodě v Mohuči.
Pokud nejste nábožně založení, využijte tento svátek k tomu, aby, jste si vyzdobily byt sušenou mateřídouškou,
třezalkou, levandulí, třapatkou nachovou a růžemi. V zimě vám budou připomínat, svou barvou a vůní, krásy léta.
21
LOUŽNICKÉ TRADICE
15.8. - Nanebevstoupení Panny Marie
Tento svátek byl jeden z nejdůležitějších svátků zasvěcených
Panně Marii, právě tento den ji nazývali svatou Královnou.
Nejen že měl dlouhou tradici a je to nejstarší svátek
mariánského kultu slavený již ve 4. století v Římě, Cařihradu
a dokonce i v arménské církvi, ale pomalu ohlašoval také
příchod žní.
Každá hospodyně i s rodinou se ráno do kostela vyšňořila a
nezapomněla si s sebou přinést bylinky a koření, které si od
pana faráře nechala vysvětit.
Tento den se totiž v kostele světí květiny, byliny, plody a
semena a proto se tento význačný den také nazývá svátkem
Panny Marie kořenné. Vysvěcené byliny a koření má zvláštní
moc a je obzvláště účinné. Používalo se zejména v léčitelství
jak k připravování k léčivým nápojům a pokrmům, tak k
zaříkávání.
Také se některé byliny svěcené v tento den používaly proti
krupobití, bouřkám a povodním. Dále jej hospodyně
používaly k léčení dobytka.
Liturgické svěcení bylin je známé již z 9. a 10. století a
navazovalo tak na dávný svátek plodů.
Na Strakonicku se k tomu svátku váže jeden hezký zvyk a to
krmení medovou kaší. V předvečer tohoto dne se rozdávala
a pojídala medová kaše, aby byl člověk v noci ochráněn před
duchy.
Biskup Epifanios ze Salaminy (+ 403) píše, že o Mariině smrti není nic známo. Názor, že Maria byla „vzata na
nebe“, se poprvé vyskytuje v pseudonymním řeckém pojednání De obitu S. Dominae ze 3. nebo 4. století a
údajná kázání sv. Jeronýma a sv. Augustina k tomuto svátku jsou patrně také pozdější. V autentických spisech se
poprvé objevuje u sv. Řehoře z Tours (+594) a Jan z Damašku (8. století) píše, že na Chalcedonském koncilu
roku 451 oznámil jeruzalémský biskup Juvenalis císaři Marcionovi, který se ptal po ostatcích Matky boží, že Marie
zemřela ve společnosti apoštolů, ale když později její hrob otevřeli, byl prázdný.
Že by byl svátek ustanoven na koncilu v Efesu (430) z podnětu patriarchy Cyrila Alexandrijského, je jen hypotéza.
Podle Řehoře z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Gallii v 6. století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios
(+602) stanovil podle jeruzalémských mnichů na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá koimésis, tj.
usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se
poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia I. (+496), podle některých je však pozdějšího původu. V 7. století je
svátek bezpečně doložen a za papeže Sergia I. (+701) byl jedním z největších svátků. V Německu byl svátek
zaveden roku 813 na synodě v Mohuči.
Pokud nejste nábožně založení, využijte tento svátek k tomu, aby, jste si vyzdobily byt sušenou mateřídouškou,
třezalkou, levandulí, třapatkou nachovou a růžemi. V zimě vám budou připomínat, svou barvou a vůní, krásy léta.
21
