Page 10 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 24/2015

LOUŽNICKÉ TRADICE

SENOSEČ
Sena sečeného koncem května si hospodyně
nesmírně vážili a dávaly je dobytku jako lék.
Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky, tomu by
vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel.
Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana
Křtitele (24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy
zahrady nebo louky a poté vešel po kolena do
vody a trávu hodil za sebe, přetáhl tím veškerý
užitek sousedova domu a hospodářství k sobě.
Sklizeň sena se nazývá senoseč. Druhá sklizeň
sena resp. druhá fáze senoseče se nazývá otava. Příprava sena začíná posečením
porostu (louky) ve správnou dobu. Pokosená tráva zůstane v závislosti na počasí

několik dní ležet na louce, aby se usušila. Během této doby jsou
řádky několikrát obráceny. Následně je seno shrnuto do kupek a
odvezeno do seníku. Seno z první, druhé či třetí seče má odlišné
vlastnosti. Seno z druhé seče je označováno jako otava; ta má
díky menším stonkům jemnou strukturu.
V Loužnici se sena suší již od nepaměti. Dříve každý rolník či
hospodář pro svůj dobytek. V těchto dobách bývaly louky krásně
posekané, čisté, meze
chránily drobnou zvěř a
nálety neměly šanci vyrůst.
V dobách, komunismu se sekalo a sušilo pro dobytek do JZD, nebo ti co měli
doma drobné zvířectvo.

Ráno, ještě za rosy se
posekalo, během dne se
seno několikrát obrátilo,
večer shrabalo do kup,
ráno rozházelo, přes den
obracelo, a když, bylo
krásně tak, se i na večer
seno odvezlo.
V dnešní době již suší
jen ten, kdo má nějaký
dobytek, ostatní sekají
trávníky sekačkou, nebo
trávu přenechávají
hospodářům.

10