Page 27 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 23/2018
P. 27
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 23/2018
LOUŽNICKÁ HISTORIE
VÁLKA PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
VÁLEČNÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Výdej potravin a vůbec všeho (obuv, textilie, nádobí, železo atd.) bylo vázáno na lístky. Lístky na potraviny vydávali se
na obecním úřadě, vždy jednou na 4 neděle. Příděly začátkem války byly dostatečné, avšak když válka se prodlužovala,
příděly se krátily. Chléb během války byl velice špatná, zvláště jednu dobu 1943 byl tak špatný, že opravdu nebyl
k jídlu. To co chybělo na přídělech muselo se sehnat na černo, aneb jak se říkalo – pod rukou. Byly to zase ty výpravy
do kraje, kde se sháněla mouka, máslo, vejce, maso atd.
Cena takového zboží byla však vysoká. Ku příkladu 1 kg mouky stál 20 K – 120 K, máslo 500 – 1500 K, vejce 5 -25 K,
vepřové maso až 800 korun, jedna vykrmená husa 10.000 K. Tyto ceny se skutečně platily. Kontroly jak na černý
obchod, tak na ceny byly velmi přísné, teď to bylo horší jak za světové války, tehdy chytili-li někoho, že veze něco na
černo, tak mu to prostě vzali a to končilo. Nyní však, když někoho chytili, nejen že mu to vzali ale, ale předem chtěli
vědět, od koho to koupil a pak-li takový to prozradil byl dotyčný prodávající velmi potrestán by často to skončilo na
šibenici. Ovšem, že i ten dopadený neušel velkému trestu. Nu ale přes to se šmelilo dál. Toto slovo – šmeliti –
šmelinář- šmelina – jsou nová slova označující černý obchod. Za světové války to byl – keťas.
Rolníci byli nuceni povinně dodávati obilí, maso, mléko, vejce.
Podle výměry byl každému určen koeficient, co má dodati za rok. Ze slepice se odvádělo 60 a pak 65 vajec ročně.
Kdo nemohl, aneb nechtěl splniti koeficient tomu byla dána pokuta. Za nesplnění 1 kg masa 10 K, za 1 vejce také 10 K.
KONTROLY
Na obilí chodila kontrola po domech, jedenkrát dokonce za asistence německého četníka. Musím však poznamenat, že
ten Němec byl mnohem lepší než naši lidi z okresního úřadu v Turnově, kteří pod vedením komisaře Peroutky kontroly
prováděly.
V celku musíme si přiznat, že celá naše organizace tohoto hospodářství byla velice důmyslně řízená a snad i účelná
neboť toto řízené hospodářství bylo převzato i v naší republice.
Po obchodech a živnostech chodili kontroloři od cenového úřadu a tito za každou maličkost napařili pokutu. Nebylo
snad obchodníka, živnostníka, aby neplatil pokutu. Tentokrát nebylo válečných půjček, byly pokuty. A snad to vyneslo
více!
HLÍDKY
Po dobu války, vždy když se něco šustlo, neb někdo Němcům utekl, pak ve žních byly nařízeny hlídky sestávající
z občanů od 18 – 65 let. Bývaly dvoučlenné, tříčlenné ba i osmičlenné. Strážnice byla zřízena nejprve v hasičské boudě,
později v trafice p. Hofmanové u Linkova hostince. V poslední době měli tyto hlídky za úkol sledovati nepřátelská
letadla, aby nevysadily zde parašutisty. Dále měly na starosti kontrolu zatemnění.
Foto: pohled na Loužnici přes Kostřavec od Bratříkova
Pokračování příště……
27
LOUŽNICKÁ HISTORIE
VÁLKA PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
VÁLEČNÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Výdej potravin a vůbec všeho (obuv, textilie, nádobí, železo atd.) bylo vázáno na lístky. Lístky na potraviny vydávali se
na obecním úřadě, vždy jednou na 4 neděle. Příděly začátkem války byly dostatečné, avšak když válka se prodlužovala,
příděly se krátily. Chléb během války byl velice špatná, zvláště jednu dobu 1943 byl tak špatný, že opravdu nebyl
k jídlu. To co chybělo na přídělech muselo se sehnat na černo, aneb jak se říkalo – pod rukou. Byly to zase ty výpravy
do kraje, kde se sháněla mouka, máslo, vejce, maso atd.
Cena takového zboží byla však vysoká. Ku příkladu 1 kg mouky stál 20 K – 120 K, máslo 500 – 1500 K, vejce 5 -25 K,
vepřové maso až 800 korun, jedna vykrmená husa 10.000 K. Tyto ceny se skutečně platily. Kontroly jak na černý
obchod, tak na ceny byly velmi přísné, teď to bylo horší jak za světové války, tehdy chytili-li někoho, že veze něco na
černo, tak mu to prostě vzali a to končilo. Nyní však, když někoho chytili, nejen že mu to vzali ale, ale předem chtěli
vědět, od koho to koupil a pak-li takový to prozradil byl dotyčný prodávající velmi potrestán by často to skončilo na
šibenici. Ovšem, že i ten dopadený neušel velkému trestu. Nu ale přes to se šmelilo dál. Toto slovo – šmeliti –
šmelinář- šmelina – jsou nová slova označující černý obchod. Za světové války to byl – keťas.
Rolníci byli nuceni povinně dodávati obilí, maso, mléko, vejce.
Podle výměry byl každému určen koeficient, co má dodati za rok. Ze slepice se odvádělo 60 a pak 65 vajec ročně.
Kdo nemohl, aneb nechtěl splniti koeficient tomu byla dána pokuta. Za nesplnění 1 kg masa 10 K, za 1 vejce také 10 K.
KONTROLY
Na obilí chodila kontrola po domech, jedenkrát dokonce za asistence německého četníka. Musím však poznamenat, že
ten Němec byl mnohem lepší než naši lidi z okresního úřadu v Turnově, kteří pod vedením komisaře Peroutky kontroly
prováděly.
V celku musíme si přiznat, že celá naše organizace tohoto hospodářství byla velice důmyslně řízená a snad i účelná
neboť toto řízené hospodářství bylo převzato i v naší republice.
Po obchodech a živnostech chodili kontroloři od cenového úřadu a tito za každou maličkost napařili pokutu. Nebylo
snad obchodníka, živnostníka, aby neplatil pokutu. Tentokrát nebylo válečných půjček, byly pokuty. A snad to vyneslo
více!
HLÍDKY
Po dobu války, vždy když se něco šustlo, neb někdo Němcům utekl, pak ve žních byly nařízeny hlídky sestávající
z občanů od 18 – 65 let. Bývaly dvoučlenné, tříčlenné ba i osmičlenné. Strážnice byla zřízena nejprve v hasičské boudě,
později v trafice p. Hofmanové u Linkova hostince. V poslední době měli tyto hlídky za úkol sledovati nepřátelská
letadla, aby nevysadily zde parašutisty. Dále měly na starosti kontrolu zatemnění.
Foto: pohled na Loužnici přes Kostřavec od Bratříkova
Pokračování příště……
27
