Page 13 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 22/2015
P. 13
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
VÝTVARNÉ UMĚNÍ NAŠEHO KRAJE
Výtvarné umění českého a slovenského lidu sahá svým původem do předhistorických dob. Zároveň s rozdílnou
společnosti na třídy vládnoucí a ovládané stávalo se majetkem poddanských vrstev národa, v jejíž rukou si po
staletí uchovávalo svůj osobitý, od slohového umění značně osobitý ráz.
Čím více k východu, tím méně zůstávalo závislé na slohovém umění.
V karpatských krajinách Valašska a Slovenska jsou oblasti, kde až hluboko do 19
století udržovaly některé pravěké prvky tvarové i dekorativní.
V českých krajích byla situace odlišná.
Těsnější styk lidových vrstev s centry městské, panské a církevní kultury
způsobily, že do lidového umění a lidovou architekturu zapůsobily hluboce
zejména vlivy slohu renesančního, barokního a empirového. Ty se za panskou
kulturou schovávaly až do poloviny minulého století.
Vzlášť jasné jsou tyto slohové vlivy patrné na lidovém umění severních Čech.
Pohraniční kraj, to je náš kraj, vynikající už od konce středověku živým
průmyslem a čilými obchodními styky s cizinou, kraj, v němž od 13.století žily
vedle sebe dvě národnosti, byl přímo stvořen pro vznik neobyčejně zajímavého,
osobitého a rozmanitého lidového umění.
V dobách, kdy doševní život lidových vrstev byl ovlivněn pověrečnými a
náboženskými představami, kdy církve měli lidovou výchovu ve svých rukou,
hrála náboženská a pověrečná tématika velkou úlohu i v lidovém umění. Když
však duchovní moc církve počala ustupovat novým ideologickým proudům,
vyprchával z lidového umění postupně i jeho silný náboženský ráz, na její místo
nastupovaly kvality už čistě umělecké a lidské. Lid si ze slohového umění vybíral jen to, co odpovídalo jeho
způsobu života a tradičnímu vkusu.
Jestliže v nejtarších dobách vznikalo lidové umění zároveň s domácí výrobou předmětu denní potřeby, zde si
uvědomujeme, že hlavním znakem českého lidového umění není vždy to, že vyšlo z rukou lidu, ale že bylo pro
lidové vrstvy zhotovováno a jejím potřebám i vkusu přizpůsobováno.
V Podkrkonoší pracovali například truhláři, kteří dodávali jiný – slohově
modernější nábytek do rodin maloměstských a jiný lidovější a stromodnější – do
rodin venkovských.
Takřka každá lepší truhlářská dílna takto vytvářela si svůj typ, jehož forma i dekor
byly na jedné straně ovlivněny krajovým vkusem a pak schopnosti a zkušenosti
mistra.
K nejhonosnějším nábytkům u nás náležely malované, často modrobílé
mravorované truhly a skříně. Krásné tyto výrobky vycházely z dílen soustředěných
v Pasekách nad Jizerou a v Rokytnici.
Pro naše české umělce lidové je příznačné, že rádi odbočovali z řemeslného oboru
jemuž se vyučili k blízkému, teprve projevili lidovými umělci v pravém slova
smyslu.
Tak na příklad truhláři se s oblibou věnovali řezbářství a výrobě lidových plastik,
kameníci se rádi uchylovali k sochařství apd. Klasickým příkladem takového
všeumělce byl známý žernovský kameník a sochař Jan Zeman.
Tento osobitý lidový umělec, pocházející z Příkrého u Semil, byl původně
truhlářem. Zručný kreslíř a obratný malíř zdobil truhly a skříně bohatým
rostlinným a figurálním dekorem. Motivy později užil na podstavcích soch, křížů a
hřbitovních náhrobků, které on i jeho syn Josef tesali pro venkovské zákazníky
z nejširšího okolí Rovenska, Lomnice, Semil, Turnova a Železného Brodu. Soupis
jeho prací je úctyhodný, jsou mezi nimi díla vynikajícícho uměleckého vkusu.
Z jeho rukou vyšly kamenné kříže, podstavce železných křížů, sochy a boží muka
na návsích i polích, hřitovní náhrobky. Mnohé z jeho prací jsou signovány
půvabným švabachem, vždy s plnám jménem a lokalitou: Pracoval Jan Zeman ze
Žernova. Mnoho jich není signováno. Po jeho smrti pokračoval v jeho šlépějích
syn Josef, který se usadil v Tatobitech, avšak jeho práce nemají takovou úroveń.
Foto: Malovaná skříň s typickým mramorovaným pozadím a dekorem kytic ve vázách a rozích hojnosti, datovaná
1831, kříž nad Plakánkem Jan Zeman
Pokračování příště……
13
VÝTVARNÉ UMĚNÍ NAŠEHO KRAJE
Výtvarné umění českého a slovenského lidu sahá svým původem do předhistorických dob. Zároveň s rozdílnou
společnosti na třídy vládnoucí a ovládané stávalo se majetkem poddanských vrstev národa, v jejíž rukou si po
staletí uchovávalo svůj osobitý, od slohového umění značně osobitý ráz.
Čím více k východu, tím méně zůstávalo závislé na slohovém umění.
V karpatských krajinách Valašska a Slovenska jsou oblasti, kde až hluboko do 19
století udržovaly některé pravěké prvky tvarové i dekorativní.
V českých krajích byla situace odlišná.
Těsnější styk lidových vrstev s centry městské, panské a církevní kultury
způsobily, že do lidového umění a lidovou architekturu zapůsobily hluboce
zejména vlivy slohu renesančního, barokního a empirového. Ty se za panskou
kulturou schovávaly až do poloviny minulého století.
Vzlášť jasné jsou tyto slohové vlivy patrné na lidovém umění severních Čech.
Pohraniční kraj, to je náš kraj, vynikající už od konce středověku živým
průmyslem a čilými obchodními styky s cizinou, kraj, v němž od 13.století žily
vedle sebe dvě národnosti, byl přímo stvořen pro vznik neobyčejně zajímavého,
osobitého a rozmanitého lidového umění.
V dobách, kdy doševní život lidových vrstev byl ovlivněn pověrečnými a
náboženskými představami, kdy církve měli lidovou výchovu ve svých rukou,
hrála náboženská a pověrečná tématika velkou úlohu i v lidovém umění. Když
však duchovní moc církve počala ustupovat novým ideologickým proudům,
vyprchával z lidového umění postupně i jeho silný náboženský ráz, na její místo
nastupovaly kvality už čistě umělecké a lidské. Lid si ze slohového umění vybíral jen to, co odpovídalo jeho
způsobu života a tradičnímu vkusu.
Jestliže v nejtarších dobách vznikalo lidové umění zároveň s domácí výrobou předmětu denní potřeby, zde si
uvědomujeme, že hlavním znakem českého lidového umění není vždy to, že vyšlo z rukou lidu, ale že bylo pro
lidové vrstvy zhotovováno a jejím potřebám i vkusu přizpůsobováno.
V Podkrkonoší pracovali například truhláři, kteří dodávali jiný – slohově
modernější nábytek do rodin maloměstských a jiný lidovější a stromodnější – do
rodin venkovských.
Takřka každá lepší truhlářská dílna takto vytvářela si svůj typ, jehož forma i dekor
byly na jedné straně ovlivněny krajovým vkusem a pak schopnosti a zkušenosti
mistra.
K nejhonosnějším nábytkům u nás náležely malované, často modrobílé
mravorované truhly a skříně. Krásné tyto výrobky vycházely z dílen soustředěných
v Pasekách nad Jizerou a v Rokytnici.
Pro naše české umělce lidové je příznačné, že rádi odbočovali z řemeslného oboru
jemuž se vyučili k blízkému, teprve projevili lidovými umělci v pravém slova
smyslu.
Tak na příklad truhláři se s oblibou věnovali řezbářství a výrobě lidových plastik,
kameníci se rádi uchylovali k sochařství apd. Klasickým příkladem takového
všeumělce byl známý žernovský kameník a sochař Jan Zeman.
Tento osobitý lidový umělec, pocházející z Příkrého u Semil, byl původně
truhlářem. Zručný kreslíř a obratný malíř zdobil truhly a skříně bohatým
rostlinným a figurálním dekorem. Motivy později užil na podstavcích soch, křížů a
hřbitovních náhrobků, které on i jeho syn Josef tesali pro venkovské zákazníky
z nejširšího okolí Rovenska, Lomnice, Semil, Turnova a Železného Brodu. Soupis
jeho prací je úctyhodný, jsou mezi nimi díla vynikajícícho uměleckého vkusu.
Z jeho rukou vyšly kamenné kříže, podstavce železných křížů, sochy a boží muka
na návsích i polích, hřitovní náhrobky. Mnohé z jeho prací jsou signovány
půvabným švabachem, vždy s plnám jménem a lokalitou: Pracoval Jan Zeman ze
Žernova. Mnoho jich není signováno. Po jeho smrti pokračoval v jeho šlépějích
syn Josef, který se usadil v Tatobitech, avšak jeho práce nemají takovou úroveń.
Foto: Malovaná skříň s typickým mramorovaným pozadím a dekorem kytic ve vázách a rozích hojnosti, datovaná
1831, kříž nad Plakánkem Jan Zeman
Pokračování příště……
13
