Page 24 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 17/2016
P. 24
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 17/2016
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
OSLAVY VÍTĚZSTVÍ
Z nařízení tehdejších c. a k. úřadů, musely se na
školách vyvěsiti prapory v barvách zemských a
říšských (černá – žlutá), ve dnech nějakého
vítězství rakouské neb německé armády, neb
když monarcha měl svátek neb narozeniny.
Ředitelé museli dětem vykládati význam
takového vítězství a hlavně těmto vtloukat do
hlavy větší lásku k Rakouské říši a starému
císaři. Prapory vyvěšeny v prvém roce války na
školní budově i v následujícím dni 5. 12. 1914.
Dobytí Bělehradu. 26. 5. 1915 dobytí Lvova. 7.
8. 1915 dobytí Varšavy, 30. 8. 1915 dobytí
Brestu Litevského.
Jak rádo občanstvo tyto prapory na škole vidělo,
dá se snadno domyslet. Vždyť každá zpráva o
vítězství našeho vojska, byla obyvatelstvem
přijímána velmi nelibě. Takové zprávě žádný
nechtěl věřit. Vůbec novinám a jejich obsahu se
málo věřilo, ač tyto se hodně odebíraly (Byl nejvíce odebíraný časopis „Lidový Deník“, protože byl laciný!)
Proti válečné a protirakouské smýšlení bylo u všech vrstev obyvatelstva. Sebemenší úspěch dohodových armád,
byl radostně vítán a každý by nejraději viděl jejich vojska ve Vídni a v Berlíně.
NOUZOVÁ STAVBA SILNICE
Následkem zastavení sklářské výroby pozbyla většina obyvatel zdroj svých příjmů. Aby se alespoň částečně
zmírnila bída obyvatelstva přikročila obec ku stavbě nouzové silnice přes Bratříkov. Délka celé silnice od Liebegova
lomu do Huti byla 2600 m, odbočka k Pěnčovu 1240 m.
Stavbu silnice pronajal architekt K. Andrejsek z Podmoklic. Stavbyvedoucím byl Josef Opočenský z Loužnice. Se
stavbou se započalo ku konci roku 1914 a pracovalo na ní z počátku 135 lidí z Bratříkova a Loužnice. Při
dokončení následkem odchodu mladších dělníků za povinností vojenskou zbylo v práci jen 35 starců a chlapců.
JINÉ ZDROJE PŘÍJMU
Ale i jinak dovedli si naši lidé pomoci
z nouze. Začala tím Zásada. Po domácku
začali plésti ruční kabelky z dřevěných
kuliček, počali dělati rámečky pro
podobenky, různé košíky, stínidla na
lampy a jiné věci. Tyto výrobky pak
prodávali po celých Čechách, na Moravě i
v Rakousích. Pěkně dům od domu, vesnice
za vesnicí, zboží na zádech, putovali naši
lidé, takřka až do konce války. Někteří
vydělali tímto způsobem pěkné peníze.
Když nastala nouze o potraviny, přinášeli
si tito obchodníci mouku a jiná vařiva
z kraje, kde měli možnost tyto věci
nakoupiti.
Pokračování příště……
Foto: školní děti Loužnice, pohled na
Kruhovku a Zásadu od Loužnice
24
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
OSLAVY VÍTĚZSTVÍ
Z nařízení tehdejších c. a k. úřadů, musely se na
školách vyvěsiti prapory v barvách zemských a
říšských (černá – žlutá), ve dnech nějakého
vítězství rakouské neb německé armády, neb
když monarcha měl svátek neb narozeniny.
Ředitelé museli dětem vykládati význam
takového vítězství a hlavně těmto vtloukat do
hlavy větší lásku k Rakouské říši a starému
císaři. Prapory vyvěšeny v prvém roce války na
školní budově i v následujícím dni 5. 12. 1914.
Dobytí Bělehradu. 26. 5. 1915 dobytí Lvova. 7.
8. 1915 dobytí Varšavy, 30. 8. 1915 dobytí
Brestu Litevského.
Jak rádo občanstvo tyto prapory na škole vidělo,
dá se snadno domyslet. Vždyť každá zpráva o
vítězství našeho vojska, byla obyvatelstvem
přijímána velmi nelibě. Takové zprávě žádný
nechtěl věřit. Vůbec novinám a jejich obsahu se
málo věřilo, ač tyto se hodně odebíraly (Byl nejvíce odebíraný časopis „Lidový Deník“, protože byl laciný!)
Proti válečné a protirakouské smýšlení bylo u všech vrstev obyvatelstva. Sebemenší úspěch dohodových armád,
byl radostně vítán a každý by nejraději viděl jejich vojska ve Vídni a v Berlíně.
NOUZOVÁ STAVBA SILNICE
Následkem zastavení sklářské výroby pozbyla většina obyvatel zdroj svých příjmů. Aby se alespoň částečně
zmírnila bída obyvatelstva přikročila obec ku stavbě nouzové silnice přes Bratříkov. Délka celé silnice od Liebegova
lomu do Huti byla 2600 m, odbočka k Pěnčovu 1240 m.
Stavbu silnice pronajal architekt K. Andrejsek z Podmoklic. Stavbyvedoucím byl Josef Opočenský z Loužnice. Se
stavbou se započalo ku konci roku 1914 a pracovalo na ní z počátku 135 lidí z Bratříkova a Loužnice. Při
dokončení následkem odchodu mladších dělníků za povinností vojenskou zbylo v práci jen 35 starců a chlapců.
JINÉ ZDROJE PŘÍJMU
Ale i jinak dovedli si naši lidé pomoci
z nouze. Začala tím Zásada. Po domácku
začali plésti ruční kabelky z dřevěných
kuliček, počali dělati rámečky pro
podobenky, různé košíky, stínidla na
lampy a jiné věci. Tyto výrobky pak
prodávali po celých Čechách, na Moravě i
v Rakousích. Pěkně dům od domu, vesnice
za vesnicí, zboží na zádech, putovali naši
lidé, takřka až do konce války. Někteří
vydělali tímto způsobem pěkné peníze.
Když nastala nouze o potraviny, přinášeli
si tito obchodníci mouku a jiná vařiva
z kraje, kde měli možnost tyto věci
nakoupiti.
Pokračování příště……
Foto: školní děti Loužnice, pohled na
Kruhovku a Zásadu od Loužnice
24
