Page 22 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 17/2016
P. 22
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 17/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
ČARODĚJNICE
V Loužnici je tradice pálení čarodějnic stále oblíbené.
Celá vesnice se sejde na koupališti, kde je již od dubna připraveno místo na vatru –
sem dávají všichni přírodní materiál ze svých zahrad. Rodiče s dětmi se schází u
Hasičárny, odkud se vyráží na lampionový průvod v doprovodu hasičského auta, když
průvod dorazí na koupaliště, je zapálena vatra s čarodějnicí.
Na koupališti je pro všechny připraveno občerstvení a hudba.
Upalování či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům.
Magická filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé
síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly
nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se
hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel mít při sobě květ z kapradí,
svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na sabat.
Proto se této noci říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými
mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech
létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z
jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při
reji byla volena královna sabatu, která potom vládla
hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo
pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez
chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný
žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s
oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se
jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel
může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i
čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, ze spojení s ďáblem a před
uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:
před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice
vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její
moc pominula, stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se
zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi
se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na
návsi biči a také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně
potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. Na ochranu před
čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích velmi starého původu.
Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do
výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno
čarodějnici srazit k zemi.
Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především
proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry
na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil
oheň dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel
tohoto lidového svátku.
Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat
zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky -
vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i
barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým
objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili
jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s
hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí
"honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen
byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.
Ti, kteří touží po miminku, by měli vědět, že Filipojakubská noc je považována za plodnou. Dokonce se říká, že
děti počaté v tuto noc jsou celý život šťastné.
Přemýšlíte, proč se noci říká Filipojakubská, když Filip a Jakub mají svátek jindy? Je to proto, že dříve byl 1.
květen dnem svatého Filipa a Jakuba (apoštolové). Tento den také nastával přechod mezi studeným (tmavým)
a teplým (světlým) obdobím roku.
22
LOUŽNICKÉ TRADICE
ČARODĚJNICE
V Loužnici je tradice pálení čarodějnic stále oblíbené.
Celá vesnice se sejde na koupališti, kde je již od dubna připraveno místo na vatru –
sem dávají všichni přírodní materiál ze svých zahrad. Rodiče s dětmi se schází u
Hasičárny, odkud se vyráží na lampionový průvod v doprovodu hasičského auta, když
průvod dorazí na koupaliště, je zapálena vatra s čarodějnicí.
Na koupališti je pro všechny připraveno občerstvení a hudba.
Upalování či pálení čarodějnic patřilo a do dnešní doby patří k velmi živým zvykům.
Magická filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z nocí, kdy prý zlé
síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly
nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt zakopané a ukryté poklady. Aby se
hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel mít při sobě květ z kapradí,
svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na sabat.
Proto se této noci říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými
mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech
létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z
jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při
reji byla volena královna sabatu, která potom vládla
hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo
pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez
chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný
žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s
oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se
jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel
může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i
čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, ze spojení s ďáblem a před
uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:
před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice
vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její
moc pominula, stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se
zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi
se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na
návsi biči a také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně
potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. Na ochranu před
čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích velmi starého původu.
Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do
výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno
čarodějnici srazit k zemi.
Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především
proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry
na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil
oheň dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel
tohoto lidového svátku.
Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat
zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky -
vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i
barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým
objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili
jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s
hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí
"honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen
byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.
Ti, kteří touží po miminku, by měli vědět, že Filipojakubská noc je považována za plodnou. Dokonce se říká, že
děti počaté v tuto noc jsou celý život šťastné.
Přemýšlíte, proč se noci říká Filipojakubská, když Filip a Jakub mají svátek jindy? Je to proto, že dříve byl 1.
květen dnem svatého Filipa a Jakuba (apoštolové). Tento den také nastával přechod mezi studeným (tmavým)
a teplým (světlým) obdobím roku.
22
