Page 36 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 15/2018
P. 36
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 15/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
Sv. Jiří
24.4. - Svatý Jiří se narodil ve 3 století n.l. v urozené rodině. Křesťanskou víru, zdědil po svém otci, který byl jako
křesťan umučen. Nastoupil úspěšnou vojenskou dráhu, ale když začalo za vlády císaře Diokleciána pronásledování
křesťanů, byl i on po svém vyznání ke křesťanské víře uvězněn a mučen. Své víry se nevzdal, a proto byl roku 303
popraven.
Legendy praví, že bez zranění přestál a přežil mnoho mučení. Před svou popravou prý Jiří prosil, aby každý, kdo se bude
dovolávat jeho pomoci, dosáhl splnění své prosby. Jakmile svou prosbu dořekl, z nebe se ozval hlas a ujistil ho, že se
stane, jak žádá. Jiří byl pak sťat před branou palestinského města Lydda (Diospolis).
Podle lidové víry se tento den otevírala země. Proto se neměla toho dne pít voda ze studní, protože prý
byla jedovatá.
V tento den vylézali z omlazené země hadi a štíři, aby pak trápili lidi po celé léto.
Den sv. Jiří býval pro Slovany prvním dnem koupání v přírodě. Slunce ohřívalo zemi blahodárnými
paprsky, po nichž toužila děvčata už o Smrtné neděli, když vynášela smrtku ze vsi.
Na sv. Jiří prý také slavík poprvé zazpívá.
Dalším zvykem tohoto dne bylo probuzení země. Podle pověr se nesmělo šlapat na zemi, tedy na pole a
zahrady, aby se mohla probudit a lidská noha jí "nezabila". Tedy - neoralo se, žádné zemědělské práce, ani
práce na zahradě a v sadě nebyly dovoleny.
Perličkou je kosmetické doporučení dívkám - o Jiřím se musela chránit pleť obličeje, aby nedošla újmy.
Např. na Hlinecku se doporučovalo na ochranu pleti žabí vejce.
Svátek Jiřího byl velmi důležitým dnem z hlediska hospodářství pro
zemědělce. V této době se začalo vyhánět dobytek na pastvu a slavil se první výhon na zelené. To byla
také příležitost k evidenci dobytka, u které asistoval pasák, který se pak o zvířata staral. Bylo to zároveň
takové
opatření, aby nemohlo dojít k nesrovnalostem s pasákem ohledně ztrát na dobytku. Platem takového
pasáka byly především potraviny. Je nasnadě, že při tomto počítání stád vzniklo mnoho pověr a zvyků,
které měly zajistit zdraví dobytka a hodně mléka kravám, včetně vysokých přírůstků masa.
Dobytek se u příležitosti prvního výhonu zdobí věnci z květů, červenými
pentlemi a nesměla chybět ani svěcená voda. Někde bylo zvykem, že byl přítomen i kněz. Dokonce bylo
tento den zvykem požehnat i vojenské koně.
Svátek sv. Jiří nám připomíná každoroční památná pouť na svatou horu Říp, která bývala hojně navštěvována a konala
se vždy následující neděli po tomto svátku. Lidové podání zachovalo zajímavé rčení o posvátném Řípu: "Když se psaly tři
šístky (666), byla na Řípu pohanská svatyně, když se psaly tři devítky (999), stál tam křesťanský kostelík."
Čtyřlístek nalezený před svátkem sv. Jiří se vyznačoval čarovnou mocí. O kouzelném jetelíčku se říkalo:
"Jetelina o čtyřech listech na milost, o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrt". Jak je vidět, tak se
sedmička ne vždy spojovala se štěstím.
Svatý Jiří se stal patronem rytířských řádů, také horníků, sedlářů, kovářů a bednářů a hlavně rolníků.
Proč zrovna rolníků? To je dáno jeho jménem, jež je vlastně složeninou vzniklou ze slov geos=země
a orge=stavět. Také jméno Geórgos je řeckého původu; je složeno z gé=země, ergon=práce;
interpretuje se stejně jako v latině, tedy jako zemědělec či rolník.
Za dob feudalismu na Svatého Jiří odváděli poddaní vrchnosti tzv. jarní plat, což byl
nájem za půdu, placený obilím a dalšími naturáliemi, také penězmi. Další takový
"nájem" byl odváděn o svatém Havlu na podzim.
Dnes se konají různé svatojiřské poutě, trhy a také zábavy, na mnohých
místech se zdobí památky na svatého Jiří. Mnozí ještě pamatují různé
zvyky ohledně ochrany před drobnou havětí a také sbírání květin a
bylin, stejně jako o filipojakubské noci, házení věnečků na vodu a
věštění dívek, zda-li se vdají a jak daleko od domu se dostanou.
36
LOUŽNICKÉ TRADICE
Sv. Jiří
24.4. - Svatý Jiří se narodil ve 3 století n.l. v urozené rodině. Křesťanskou víru, zdědil po svém otci, který byl jako
křesťan umučen. Nastoupil úspěšnou vojenskou dráhu, ale když začalo za vlády císaře Diokleciána pronásledování
křesťanů, byl i on po svém vyznání ke křesťanské víře uvězněn a mučen. Své víry se nevzdal, a proto byl roku 303
popraven.
Legendy praví, že bez zranění přestál a přežil mnoho mučení. Před svou popravou prý Jiří prosil, aby každý, kdo se bude
dovolávat jeho pomoci, dosáhl splnění své prosby. Jakmile svou prosbu dořekl, z nebe se ozval hlas a ujistil ho, že se
stane, jak žádá. Jiří byl pak sťat před branou palestinského města Lydda (Diospolis).
Podle lidové víry se tento den otevírala země. Proto se neměla toho dne pít voda ze studní, protože prý
byla jedovatá.
V tento den vylézali z omlazené země hadi a štíři, aby pak trápili lidi po celé léto.
Den sv. Jiří býval pro Slovany prvním dnem koupání v přírodě. Slunce ohřívalo zemi blahodárnými
paprsky, po nichž toužila děvčata už o Smrtné neděli, když vynášela smrtku ze vsi.
Na sv. Jiří prý také slavík poprvé zazpívá.
Dalším zvykem tohoto dne bylo probuzení země. Podle pověr se nesmělo šlapat na zemi, tedy na pole a
zahrady, aby se mohla probudit a lidská noha jí "nezabila". Tedy - neoralo se, žádné zemědělské práce, ani
práce na zahradě a v sadě nebyly dovoleny.
Perličkou je kosmetické doporučení dívkám - o Jiřím se musela chránit pleť obličeje, aby nedošla újmy.
Např. na Hlinecku se doporučovalo na ochranu pleti žabí vejce.
Svátek Jiřího byl velmi důležitým dnem z hlediska hospodářství pro
zemědělce. V této době se začalo vyhánět dobytek na pastvu a slavil se první výhon na zelené. To byla
také příležitost k evidenci dobytka, u které asistoval pasák, který se pak o zvířata staral. Bylo to zároveň
takové
opatření, aby nemohlo dojít k nesrovnalostem s pasákem ohledně ztrát na dobytku. Platem takového
pasáka byly především potraviny. Je nasnadě, že při tomto počítání stád vzniklo mnoho pověr a zvyků,
které měly zajistit zdraví dobytka a hodně mléka kravám, včetně vysokých přírůstků masa.
Dobytek se u příležitosti prvního výhonu zdobí věnci z květů, červenými
pentlemi a nesměla chybět ani svěcená voda. Někde bylo zvykem, že byl přítomen i kněz. Dokonce bylo
tento den zvykem požehnat i vojenské koně.
Svátek sv. Jiří nám připomíná každoroční památná pouť na svatou horu Říp, která bývala hojně navštěvována a konala
se vždy následující neděli po tomto svátku. Lidové podání zachovalo zajímavé rčení o posvátném Řípu: "Když se psaly tři
šístky (666), byla na Řípu pohanská svatyně, když se psaly tři devítky (999), stál tam křesťanský kostelík."
Čtyřlístek nalezený před svátkem sv. Jiří se vyznačoval čarovnou mocí. O kouzelném jetelíčku se říkalo:
"Jetelina o čtyřech listech na milost, o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrt". Jak je vidět, tak se
sedmička ne vždy spojovala se štěstím.
Svatý Jiří se stal patronem rytířských řádů, také horníků, sedlářů, kovářů a bednářů a hlavně rolníků.
Proč zrovna rolníků? To je dáno jeho jménem, jež je vlastně složeninou vzniklou ze slov geos=země
a orge=stavět. Také jméno Geórgos je řeckého původu; je složeno z gé=země, ergon=práce;
interpretuje se stejně jako v latině, tedy jako zemědělec či rolník.
Za dob feudalismu na Svatého Jiří odváděli poddaní vrchnosti tzv. jarní plat, což byl
nájem za půdu, placený obilím a dalšími naturáliemi, také penězmi. Další takový
"nájem" byl odváděn o svatém Havlu na podzim.
Dnes se konají různé svatojiřské poutě, trhy a také zábavy, na mnohých
místech se zdobí památky na svatého Jiří. Mnozí ještě pamatují různé
zvyky ohledně ochrany před drobnou havětí a také sbírání květin a
bylin, stejně jako o filipojakubské noci, házení věnečků na vodu a
věštění dívek, zda-li se vdají a jak daleko od domu se dostanou.
36
