Page 14 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 11/2015
P. 14
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
Z Loužnické kroniky:
…Nenávidím vojáctví. Jestliže někdo může s potěšením pochodovat při muzice a v šiku už jim opovrhují, ten
dostal svůj velký mozek jen omylem, protože by mu stačila dokonale jen mícha. Tuto starou civilizaci bycho měli
co nejdříve odstranit…..
To jsou názory jednoho z největších myslitelů a genia lidstva, který žil v našem století Alberta Einšteina.
V jeho osobě se zrcadlí hluboké a tragické rozopry celého našeho století. Nakonec on sám, velikosti svého jména,
musel zapůsobit jako hybná páka k zahájení usilovné práce atomových vědců, směřující k výrobě jaderné zbraně
a končící strašlivými výbuchy v Hirošimě a Nagasaky. Jaké je vlastně to naše století?
Je veliké revolučními objevy nebo je temné a krvavé jejich zneužití? Patří jaderným vědcům dík a sláva za jejich
objevy, nebo kletba za strašlivou zbrań, kterou dali lidem do rukou? Žijeme v epoše strašných tragédií provází nás
v posledních létech přízrak úděsné termonukleární apokalypsy, ale žijeme i ve století vesmírného pokroku, v němž
se projevují převratné změny sil různých národů.
Dávno jíž není neotřesitelnou pevnosti americký světadíl, jehož latinskoamerickou části otřásají stále silnější
výbuchy lidového odporu.
Ani v Africe, která ještě zdaleka nestojí na pevných nohou a která má léta dozrávání před sebou, nebude jíž nikdy
nastoupena cesta zpět do područí kolonismu. A kontinent, který jest našim domovem?
Naše stará Evropa, která je neodmyslitelné od budoucnosti celého světa. I tady došlo k výrazným změnám.
Mezi Baltem a Středozemím vznikly nové socialistické státy. Poměe sil se v posledních létech neustále mění. A
nikoliv ve prospěch stále jedné země. Připomeńme si, že přes všechny mraky, které se ukazovaly a ukazují na
politickém nebi, v úsilí evropských národu o upevnění mírového soužití a to i přes hrozbu obnovujícího se
německého militarismu se úspěšně rozvíjí brzy ponese své ovoce. Abychom se však skutečně optimisticky mohli
dívat na vývoj událostí, k tomu je třeba nejen vítat pouhé náznaky ke zmírnění mezinárodního napětí. O to je
třeba i aktivně usilovat, mít důvěru ve vlastní síly, jímž – jak historicky vývoj ukazuje – přes všechny překážky
patří budoucnost.
Foto: Loužnice 1967 Závod Míru
Pokračování příště……
14
Z Loužnické kroniky:
…Nenávidím vojáctví. Jestliže někdo může s potěšením pochodovat při muzice a v šiku už jim opovrhují, ten
dostal svůj velký mozek jen omylem, protože by mu stačila dokonale jen mícha. Tuto starou civilizaci bycho měli
co nejdříve odstranit…..
To jsou názory jednoho z největších myslitelů a genia lidstva, který žil v našem století Alberta Einšteina.
V jeho osobě se zrcadlí hluboké a tragické rozopry celého našeho století. Nakonec on sám, velikosti svého jména,
musel zapůsobit jako hybná páka k zahájení usilovné práce atomových vědců, směřující k výrobě jaderné zbraně
a končící strašlivými výbuchy v Hirošimě a Nagasaky. Jaké je vlastně to naše století?
Je veliké revolučními objevy nebo je temné a krvavé jejich zneužití? Patří jaderným vědcům dík a sláva za jejich
objevy, nebo kletba za strašlivou zbrań, kterou dali lidem do rukou? Žijeme v epoše strašných tragédií provází nás
v posledních létech přízrak úděsné termonukleární apokalypsy, ale žijeme i ve století vesmírného pokroku, v němž
se projevují převratné změny sil různých národů.
Dávno jíž není neotřesitelnou pevnosti americký světadíl, jehož latinskoamerickou části otřásají stále silnější
výbuchy lidového odporu.
Ani v Africe, která ještě zdaleka nestojí na pevných nohou a která má léta dozrávání před sebou, nebude jíž nikdy
nastoupena cesta zpět do područí kolonismu. A kontinent, který jest našim domovem?
Naše stará Evropa, která je neodmyslitelné od budoucnosti celého světa. I tady došlo k výrazným změnám.
Mezi Baltem a Středozemím vznikly nové socialistické státy. Poměe sil se v posledních létech neustále mění. A
nikoliv ve prospěch stále jedné země. Připomeńme si, že přes všechny mraky, které se ukazovaly a ukazují na
politickém nebi, v úsilí evropských národu o upevnění mírového soužití a to i přes hrozbu obnovujícího se
německého militarismu se úspěšně rozvíjí brzy ponese své ovoce. Abychom se však skutečně optimisticky mohli
dívat na vývoj událostí, k tomu je třeba nejen vítat pouhé náznaky ke zmírnění mezinárodního napětí. O to je
třeba i aktivně usilovat, mít důvěru ve vlastní síly, jímž – jak historicky vývoj ukazuje – přes všechny překážky
patří budoucnost.
Foto: Loužnice 1967 Závod Míru
Pokračování příště……
14
