Page 23 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 03/2017
P. 23
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 03/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
LYŽOVÁNÍ V LOUŽNICI
V Loužnici má lyžování na běžkách velikou tradici, na lyžích tu
stojí od prvních krůčků snad všechny děti.
V 80. A 90. letech byla Loužnice líhní výborných lyžařů a to jen
díky práci a obětavosti pár chlapů, kterým nebyl lhostejný volný
čas svých a ostatních dětí.
Hlavními trenéry byli Emil Halama a Jaromír Udatný, ten
dokázal v těžkých komunistických dobách lyžování v Loužnici
prosadit a sehnat pro všechny lyže a veškerý servis. Všichni tak
také měli za sebou velkou pomoc ve svých manželkách a
kamarádech z Loužnice a okolí.
Aby se nemusela stopa stále ušlapávat, vymyslel Emil Halama s
Pavlem Špidlenem, prvního skútra z motorky. Nezůstalo jen u
vymýšlení, ale spolu jej i vyrobili a v Loužnici s ním upravovali
stopu několik dalších dlouhých let, než jej nahradil skútr ruské
výroby „Buran“..
Další technickou vymožeností bylo osvětlené „kolečko“, to byl
hlavní počin Jaromíra Udatného, který na několik sloupů, za
stodolou nad Hrubými, zavěsil velké lampy, napojil na elektrický
proud a mohlo se běhat i večer. Mělo to velkou výhodu,
protože většina chodila dlouho z práce a ze školy, v zimě je
brzo tma a tak se trénovalo skoro každý den.
Pamatuji si, že vždy když jsem přišla ze školy, již mě děda
popoháněl, ať se rychle převléknu, že „kolečko“ už svítí a
ostatní trénují, nechci mu nic vyčítat, ale myslím, že tímto ve
mně velkou lásku k běžkám nevzbudil .
Zato ostatní děti slavili velké úspěchy a ze závodů vozili
spoustu medailí a tak bylo pro většinu samozřejmostí, že od
páté třídy na základní škole, přestoupili na sportovní školu do
Tanvaldu.
Největší úspěch z dětí, které trénovali v té době, v Loužnici
měla na konec Jiřina Adamičková, ta se s biatlonem dostala až
na olympiádu, ale i ostatní byli skvělými závodníky: Lenka
Halamová, Pavlína Halamová, Radka Udatná, Naďa Linková,
Pavel Špidlen, Jana Špidlenová, Míra Kramář, Dana Lancová,
Petr Lanc, Věra Kopalová, Pavel Udatný, Eva Tomšová a další.
Ovšem netrénovalo se pouze v zimě, ani letní příprava se
nepodceňovala. Tréninky byli stejně intenzivní, běhalo se po lesích v okolí Loužnice, zde se i posilovalo,
tenkrát nebyli žádné posilovny.
Velkým úspěchem tréninků, byli koloběžky, které vyrobil Emil Halama a mělo, ji doma snad každé dítě,
dokonce dodnes jich po Loužnici pár jezdí a je to i báječný dopravní prostředek na houby.
O letních prázdninách se uskutečňovaly „soustředění“, po dlouhá léta všichni běžkaři z Loužnice jezdili do
Borečova, kde se běhalo, plavalo, ale hrálo i spoustu her a tak měli děti báječné prázdniny.
Během letních tréninků děti sbírali bylinky, ze kterých, jim v zimě vařila báječný a posilující čaj paní Magda
Halamová, což znamenalo, že si samozřejmě všichni přirozeným způsobem posilovali imunitu a žádné z dětí
nebylo nemocné.
Sice velká sláva Loužnických běžek je již dávno pryč, může za to snad jiná doba, ale neznamená to, že by
běžky v Loužnici zanikly úplně.
V této krásné tradici pokračuje jeden z dětí, „slavné doby“, Pavel Špidlen za podpory Jaromíra Udatného,
Emila Halamy a Míry Kramáře, každý rok upravuje v Loužnici stopy a svoje děti na běžky postavil ještě v
kojeneckém věku.
Také každý rok organizuje Sokol Loužnice a Hasiči Loužnice, již vyhlášené a tradiční závody na běžkách „ O
Štít Kostřavce“, závod je úspěšný a každý rok se jej zúčastní spousta závodníků, všech věkových kategorií.
Letos je pro veškerou veřejnost stopa prodloužena až do Zásady, Držkova a skoro až do Plavů a tak si všichni
milovníci tohoto sportu přijdou na své.
A tak až pojedete bílou stopou, budete se kochat nádhernou krajinou, která u nás pod Černou Studnicí je, a
za zády na vás někdo křikne: „stopa“, uhněte, pusťte projíždějícího lyžaře, hezky se na něj usmějte, možná,
že je to někdo z té zlaté éry Loužnických závodníku, nebo další generace.
Doba Loužnického lyžování byla dlouhá a plná různých zážitků a úspěchů. Jistě by stálo za to zavzpomínat.
23
LOUŽNICKÉ TRADICE
LYŽOVÁNÍ V LOUŽNICI
V Loužnici má lyžování na běžkách velikou tradici, na lyžích tu
stojí od prvních krůčků snad všechny děti.
V 80. A 90. letech byla Loužnice líhní výborných lyžařů a to jen
díky práci a obětavosti pár chlapů, kterým nebyl lhostejný volný
čas svých a ostatních dětí.
Hlavními trenéry byli Emil Halama a Jaromír Udatný, ten
dokázal v těžkých komunistických dobách lyžování v Loužnici
prosadit a sehnat pro všechny lyže a veškerý servis. Všichni tak
také měli za sebou velkou pomoc ve svých manželkách a
kamarádech z Loužnice a okolí.
Aby se nemusela stopa stále ušlapávat, vymyslel Emil Halama s
Pavlem Špidlenem, prvního skútra z motorky. Nezůstalo jen u
vymýšlení, ale spolu jej i vyrobili a v Loužnici s ním upravovali
stopu několik dalších dlouhých let, než jej nahradil skútr ruské
výroby „Buran“..
Další technickou vymožeností bylo osvětlené „kolečko“, to byl
hlavní počin Jaromíra Udatného, který na několik sloupů, za
stodolou nad Hrubými, zavěsil velké lampy, napojil na elektrický
proud a mohlo se běhat i večer. Mělo to velkou výhodu,
protože většina chodila dlouho z práce a ze školy, v zimě je
brzo tma a tak se trénovalo skoro každý den.
Pamatuji si, že vždy když jsem přišla ze školy, již mě děda
popoháněl, ať se rychle převléknu, že „kolečko“ už svítí a
ostatní trénují, nechci mu nic vyčítat, ale myslím, že tímto ve
mně velkou lásku k běžkám nevzbudil .
Zato ostatní děti slavili velké úspěchy a ze závodů vozili
spoustu medailí a tak bylo pro většinu samozřejmostí, že od
páté třídy na základní škole, přestoupili na sportovní školu do
Tanvaldu.
Největší úspěch z dětí, které trénovali v té době, v Loužnici
měla na konec Jiřina Adamičková, ta se s biatlonem dostala až
na olympiádu, ale i ostatní byli skvělými závodníky: Lenka
Halamová, Pavlína Halamová, Radka Udatná, Naďa Linková,
Pavel Špidlen, Jana Špidlenová, Míra Kramář, Dana Lancová,
Petr Lanc, Věra Kopalová, Pavel Udatný, Eva Tomšová a další.
Ovšem netrénovalo se pouze v zimě, ani letní příprava se
nepodceňovala. Tréninky byli stejně intenzivní, běhalo se po lesích v okolí Loužnice, zde se i posilovalo,
tenkrát nebyli žádné posilovny.
Velkým úspěchem tréninků, byli koloběžky, které vyrobil Emil Halama a mělo, ji doma snad každé dítě,
dokonce dodnes jich po Loužnici pár jezdí a je to i báječný dopravní prostředek na houby.
O letních prázdninách se uskutečňovaly „soustředění“, po dlouhá léta všichni běžkaři z Loužnice jezdili do
Borečova, kde se běhalo, plavalo, ale hrálo i spoustu her a tak měli děti báječné prázdniny.
Během letních tréninků děti sbírali bylinky, ze kterých, jim v zimě vařila báječný a posilující čaj paní Magda
Halamová, což znamenalo, že si samozřejmě všichni přirozeným způsobem posilovali imunitu a žádné z dětí
nebylo nemocné.
Sice velká sláva Loužnických běžek je již dávno pryč, může za to snad jiná doba, ale neznamená to, že by
běžky v Loužnici zanikly úplně.
V této krásné tradici pokračuje jeden z dětí, „slavné doby“, Pavel Špidlen za podpory Jaromíra Udatného,
Emila Halamy a Míry Kramáře, každý rok upravuje v Loužnici stopy a svoje děti na běžky postavil ještě v
kojeneckém věku.
Také každý rok organizuje Sokol Loužnice a Hasiči Loužnice, již vyhlášené a tradiční závody na běžkách „ O
Štít Kostřavce“, závod je úspěšný a každý rok se jej zúčastní spousta závodníků, všech věkových kategorií.
Letos je pro veškerou veřejnost stopa prodloužena až do Zásady, Držkova a skoro až do Plavů a tak si všichni
milovníci tohoto sportu přijdou na své.
A tak až pojedete bílou stopou, budete se kochat nádhernou krajinou, která u nás pod Černou Studnicí je, a
za zády na vás někdo křikne: „stopa“, uhněte, pusťte projíždějícího lyžaře, hezky se na něj usmějte, možná,
že je to někdo z té zlaté éry Loužnických závodníku, nebo další generace.
Doba Loužnického lyžování byla dlouhá a plná různých zážitků a úspěchů. Jistě by stálo za to zavzpomínat.
23
