Page 12 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 02/2015
P. 12
LOUŽNICKÉ TRADICE
LOUŽNICKÉ SÁNĚ
Sáňkování v Loužnici má staletou tradici, již od počátků této obce si museli obyvatelé v zimě poradit
s vysokou nadílkou sněhu a kopcovitým terénem a k tomu byly vždy ideální saně. Později byly saně také
doménou všech dětí a každý kopec byl velkým zimním rájem.
A jak je to dnes? Snad v každé stodole máme staré sáňky po
svých rodičích či prarodičích, obzvláště cenný a jako rodinný
poklad se střeží „Renwolf“, ale dnešní děti mají veliké
možnosti, na trhu je spousta různých druhů sáněk z různých
materiálů… ovšem podle mě je nejlepší pytel…
Pamatujete, když se sáňkovalo na „Lacince“, u „kapličky“
nebo mezí od „Barona“ k potoku?
Jak jsme byli všichni promočení, tváře červené, ale ta radost
z rychlé jízdy, byla nádherná. Nebo když na „Lacince“ se
postavil skok a na bobech se přes něj skákalo co nejdál a
většinou se skončilo u Ducháčků u dveří.
12
LOUŽNICKÉ SÁNĚ
Sáňkování v Loužnici má staletou tradici, již od počátků této obce si museli obyvatelé v zimě poradit
s vysokou nadílkou sněhu a kopcovitým terénem a k tomu byly vždy ideální saně. Později byly saně také
doménou všech dětí a každý kopec byl velkým zimním rájem.
A jak je to dnes? Snad v každé stodole máme staré sáňky po
svých rodičích či prarodičích, obzvláště cenný a jako rodinný
poklad se střeží „Renwolf“, ale dnešní děti mají veliké
možnosti, na trhu je spousta různých druhů sáněk z různých
materiálů… ovšem podle mě je nejlepší pytel…
Pamatujete, když se sáňkovalo na „Lacince“, u „kapličky“
nebo mezí od „Barona“ k potoku?
Jak jsme byli všichni promočení, tváře červené, ale ta radost
z rychlé jízdy, byla nádherná. Nebo když na „Lacince“ se
postavil skok a na bobech se přes něj skákalo co nejdál a
většinou se skončilo u Ducháčků u dveří.
12
