Page 38 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 45/2018
P. 38
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 45/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
BARBORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině
bohatého kupce. Otec byl zapřisáhlým
nepřítelem křesťanů. U domu nechal
vybudovat luxusně zařízenou věž, do
které svou velice krásnou dceru zavřel
údajně proto, aby jí uchránil od všech
svodů. Jeden ze sloužících sv. Barboru
obrátil na křesťanskou víru. Jednoho dne
u ní otec nalezl kříž a poté, co se sv.
Barbora přiznala, že je křesťankou, se jí
snažil otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře
se ale podařilo uprchnout, ale zanedlouho
ji otec vypátral a odevzdal do rukou soudce. Ten ji nechal mučit, aby jí tak donutil
zříci se křesťanství. Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která
předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se Barboře
všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal mučit ještě ukrutněji a na
potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí
setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora, ale i její otec, kterého
vzápětí usmrtil blesk a také sv. Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n. l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a
přes obličej mají bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka
černá, která trestá zlobivé děti. Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým
podarovává malé děti a druhá košík s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A
třetí má v ruce lucerničku, aby posvítila všem pocestným na cestu.
Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s námi
modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele větvičky tím
šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se
stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička
ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková
větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy,
což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku
250 ve městě Petře, v rodině zbožných a bohatých
křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého
majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům
vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V
maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup.
Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde
následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv.
Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec
biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě
vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů,
ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách
pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do 18.
století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých
zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý
pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským
zážitkům. Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5.
prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky
a spolu s čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce
hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
38
LOUŽNICKÉ TRADICE
BARBORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině
bohatého kupce. Otec byl zapřisáhlým
nepřítelem křesťanů. U domu nechal
vybudovat luxusně zařízenou věž, do
které svou velice krásnou dceru zavřel
údajně proto, aby jí uchránil od všech
svodů. Jeden ze sloužících sv. Barboru
obrátil na křesťanskou víru. Jednoho dne
u ní otec nalezl kříž a poté, co se sv.
Barbora přiznala, že je křesťankou, se jí
snažil otec ve zlosti zabít. Svaté Barboře
se ale podařilo uprchnout, ale zanedlouho
ji otec vypátral a odevzdal do rukou soudce. Ten ji nechal mučit, aby jí tak donutil
zříci se křesťanství. Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která
předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se Barboře
všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal mučit ještě ukrutněji a na
potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který jí
setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora, ale i její otec, kterého
vzápětí usmrtil blesk a také sv. Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n. l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a
přes obličej mají bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka
černá, která trestá zlobivé děti. Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým
podarovává malé děti a druhá košík s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A
třetí má v ruce lucerničku, aby posvítila všem pocestným na cestu.
Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s námi
modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce bude pro majitele větvičky tím
šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se
stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička
ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková
větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy,
což znamenalo brzké vdavky.
MIKULÁŠ - Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku
250 ve městě Petře, v rodině zbožných a bohatých
křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého
majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům
vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V
maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup.
Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde
následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv.
Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec
biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě
vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů,
ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách
pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do 18.
století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých
zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý
pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským
zážitkům. Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5.
prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky
a spolu s čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce
hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
38
