Page 18 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 37/2015
P. 18
LOUŽNICKÉ TRADICE
SKLIZEŇ A ZPRACOVÁNÍ LNU
Dříve se v Loužnici pěstoval len, který se
zpracovával v tak zvaných « pazdrnách », jedna
stávala a patřila Janu Soldátovi, u potoka -později
brusírna u Malých, poté kravín – nyní Korousovi a
druhá stále ještě stojí a je to dům čp.42,
Špidlenovi a Němečkovi, a stále se zde říká
„PAZDRNA“.
PAZDERNA - Toto slovo
má souvislost se starým
zpracováním lnu. Jedná se
o domek, kde se
zpracovával len a musel
být postaven tam, kde by
případný požár neohrozil ostatní domy v obci.
Pazderna - místnost cca 4 x 4 m, ve které byla
umístěna rohová pec, ve které se topilo. Byla
postavena zpravidla jako roubenka, aby měla
značně izolační zdi s malou tepelnou akumulací.
LEN - Sklizeň lnu nebývala nikterak jednoduchou záležitostí. Dříve se len sekal ručně a z
posekaného lnu se dělávaly malé svazky pomocí provázků a povřísel. Po čtrnáct dnů se chodívalo
len převracet, aby hezky proschnul. Poté se ze svazků postavily malé snopy a po několika dalších
dnech se teprve svážel z pole. Každá hospodyně hleděla, aby byl len vytrhán během prvních
zářijových dnů, do oslav svátku narození Panny Marie (8.9.). „Trhačky“ musely len vytrhávat
dobře, protože by po nich prý „paběrkovaly divé ženy“. Když se len dotrhával, nechávalo se několik nejdelších
stébel na poli, prý aby byl napřesrok ještě vyšší. Úplně nejdelší stébla pak děvčata splétala do třípramenného
copu, který zahrabávaly do země. Tento obřad byl nazýván „děláním věnečku Panně Marii.“ Len se dříve pěstoval
zejména v severních Čechách a právě tam v některých vesnicích slavili po ukončení jeho sklizně lidovou slavnost,
spojenou s hudbou, tancem a zpěvem, které se říkalo „konopnická“. Povřísla (místy také pobřísla), jimiž se vázaly
svazky lnu, bývaly nejčastěji zhotoveny z dlouhých stébel žita, později z provazu (většinou sisalu), na jehož
jednom konci byl malý špalíček pro lepší uchycení a utažení.
ZPRACOVÁNÍ LNU - Len pěstovaný pro vlákno se před úplným dozráním (když stonek začal
žloutnout), opatrně, aby se vlákno nezpřetrhalo, vytrhával. Na poli se pak sušil v hrstích, jež se
střechovitě stavěly proti sobě. Usušený len se zbavoval paliček a postranních výhonků otloukáním
tzv. tloukem. Ze zbylých stonků se dobývala vlákna velmi složitým pochodem. Len se nejprve
močil buď rosením na louce nebo močením v močidlech, čímž se pektosa, kterou jsou vlákna spojena se stonkem
mění kvašením v pektin ve vodě rozpustný. Umočený len se pak sušil na slunci nebo v pazdernách při teplotě asi
35 stupňů. Dále se len třel, aby se oddělilo lýko od dřevnaté části stonku. Nejjednodušeji se to dálo tak, že se
hrst lnu přehýbala, čímž se dřevnatá část zlomila a opakovaným výkonem rozdrtila na malé kousky tzv. pazdeří.
Další potěrání sloužilo k odstranění pazdeří, které zůstalo na vláknech. A nakonec vochlování rozdělovalo proužky
lýka na jednotlivá vlákna. Len se sušil v peci nebo přímo v komíně, i přes přísné zákazy kdy hrozilo velké
nebezpečí požáru. Všichni hospodáři, kteří chtěli v pazderně na podzim sušit svůj len, byli povinni společně opatřit
a dovést dřevo.
Pamatujete si na pohádku o Krtkovi, který ke kalhotkám přišel?
http://www.pohadky.info/krtecek/jak-krtek-ke-kalhotkam-prisel-video_a303898cd.html
Při sušení a lámání lnu se vždy sešly ženy a byla to vždy příležitost probrat „všechny drby“. Pokud byl muž, který
šel v době práce kolem pazderny chycen ženami a svázán lnem, musel zaplatit výkupné „na pár sklenic piva či
láhev kořalky“. Pokud nechtěl, aby ho ženy pomluvily, musel být štědrý. Hovorem a pitím bývaly ženy často
rozparáděné, že byl chudák ten, kdo se jim dostal do rukou, zvláště čeledín, pasáček či podruh. Prý někdy ženy
dokonce mužům stáhly kalhoty a vyhodily je vysoko na strom, kde visely, dokud si muž pro ně nevylezl. Nutno
dodat, že v té době se pod kalhotami žádné spodní prádlo nenosilo. Za ženami se na pazdernu stahovali i chlapci
z okolí a dochovaly se stížnosti dívek, že „při podzimním tření lnu přišly do jiného stavu“. Poslední den práce v
pazderně končila slavností, které se říkalo „konopnická“. Byla to veselá zábava se zpěvem a tancem, kterou v
hospodě pořádaly ženy a děvčata, která v pazderně pracovala. Zahájení bylo průvodem od pazderny k hospodě.
Ženy byly až do půlnoci „pány“ muziky, samy si volily tanečníky a organizovaly celou zábavu. Teprve po půlnoci
předaly právo zpět mužům.
18
SKLIZEŇ A ZPRACOVÁNÍ LNU
Dříve se v Loužnici pěstoval len, který se
zpracovával v tak zvaných « pazdrnách », jedna
stávala a patřila Janu Soldátovi, u potoka -později
brusírna u Malých, poté kravín – nyní Korousovi a
druhá stále ještě stojí a je to dům čp.42,
Špidlenovi a Němečkovi, a stále se zde říká
„PAZDRNA“.
PAZDERNA - Toto slovo
má souvislost se starým
zpracováním lnu. Jedná se
o domek, kde se
zpracovával len a musel
být postaven tam, kde by
případný požár neohrozil ostatní domy v obci.
Pazderna - místnost cca 4 x 4 m, ve které byla
umístěna rohová pec, ve které se topilo. Byla
postavena zpravidla jako roubenka, aby měla
značně izolační zdi s malou tepelnou akumulací.
LEN - Sklizeň lnu nebývala nikterak jednoduchou záležitostí. Dříve se len sekal ručně a z
posekaného lnu se dělávaly malé svazky pomocí provázků a povřísel. Po čtrnáct dnů se chodívalo
len převracet, aby hezky proschnul. Poté se ze svazků postavily malé snopy a po několika dalších
dnech se teprve svážel z pole. Každá hospodyně hleděla, aby byl len vytrhán během prvních
zářijových dnů, do oslav svátku narození Panny Marie (8.9.). „Trhačky“ musely len vytrhávat
dobře, protože by po nich prý „paběrkovaly divé ženy“. Když se len dotrhával, nechávalo se několik nejdelších
stébel na poli, prý aby byl napřesrok ještě vyšší. Úplně nejdelší stébla pak děvčata splétala do třípramenného
copu, který zahrabávaly do země. Tento obřad byl nazýván „děláním věnečku Panně Marii.“ Len se dříve pěstoval
zejména v severních Čechách a právě tam v některých vesnicích slavili po ukončení jeho sklizně lidovou slavnost,
spojenou s hudbou, tancem a zpěvem, které se říkalo „konopnická“. Povřísla (místy také pobřísla), jimiž se vázaly
svazky lnu, bývaly nejčastěji zhotoveny z dlouhých stébel žita, později z provazu (většinou sisalu), na jehož
jednom konci byl malý špalíček pro lepší uchycení a utažení.
ZPRACOVÁNÍ LNU - Len pěstovaný pro vlákno se před úplným dozráním (když stonek začal
žloutnout), opatrně, aby se vlákno nezpřetrhalo, vytrhával. Na poli se pak sušil v hrstích, jež se
střechovitě stavěly proti sobě. Usušený len se zbavoval paliček a postranních výhonků otloukáním
tzv. tloukem. Ze zbylých stonků se dobývala vlákna velmi složitým pochodem. Len se nejprve
močil buď rosením na louce nebo močením v močidlech, čímž se pektosa, kterou jsou vlákna spojena se stonkem
mění kvašením v pektin ve vodě rozpustný. Umočený len se pak sušil na slunci nebo v pazdernách při teplotě asi
35 stupňů. Dále se len třel, aby se oddělilo lýko od dřevnaté části stonku. Nejjednodušeji se to dálo tak, že se
hrst lnu přehýbala, čímž se dřevnatá část zlomila a opakovaným výkonem rozdrtila na malé kousky tzv. pazdeří.
Další potěrání sloužilo k odstranění pazdeří, které zůstalo na vláknech. A nakonec vochlování rozdělovalo proužky
lýka na jednotlivá vlákna. Len se sušil v peci nebo přímo v komíně, i přes přísné zákazy kdy hrozilo velké
nebezpečí požáru. Všichni hospodáři, kteří chtěli v pazderně na podzim sušit svůj len, byli povinni společně opatřit
a dovést dřevo.
Pamatujete si na pohádku o Krtkovi, který ke kalhotkám přišel?
http://www.pohadky.info/krtecek/jak-krtek-ke-kalhotkam-prisel-video_a303898cd.html
Při sušení a lámání lnu se vždy sešly ženy a byla to vždy příležitost probrat „všechny drby“. Pokud byl muž, který
šel v době práce kolem pazderny chycen ženami a svázán lnem, musel zaplatit výkupné „na pár sklenic piva či
láhev kořalky“. Pokud nechtěl, aby ho ženy pomluvily, musel být štědrý. Hovorem a pitím bývaly ženy často
rozparáděné, že byl chudák ten, kdo se jim dostal do rukou, zvláště čeledín, pasáček či podruh. Prý někdy ženy
dokonce mužům stáhly kalhoty a vyhodily je vysoko na strom, kde visely, dokud si muž pro ně nevylezl. Nutno
dodat, že v té době se pod kalhotami žádné spodní prádlo nenosilo. Za ženami se na pazdernu stahovali i chlapci
z okolí a dochovaly se stížnosti dívek, že „při podzimním tření lnu přišly do jiného stavu“. Poslední den práce v
pazderně končila slavností, které se říkalo „konopnická“. Byla to veselá zábava se zpěvem a tancem, kterou v
hospodě pořádaly ženy a děvčata, která v pazderně pracovala. Zahájení bylo průvodem od pazderny k hospodě.
Ženy byly až do půlnoci „pány“ muziky, samy si volily tanečníky a organizovaly celou zábavu. Teprve po půlnoci
předaly právo zpět mužům.
18
