Page 25 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 36/2017
P. 25
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 36/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou,
která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec
Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. Po
Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však
byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala
Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji
však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský
hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická
podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi
Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil
Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí
Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na
svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se
svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo
tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy
ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a
světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská
úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a zejména
lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době
husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena.
Václav byl pravděpodobně ženat, jméno
manželky však není známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik
oblíben, že jej slavila doslova celá země. V
tento slavný den se konávaly slavnostní mše,
poutě, svatováclavské posvícení a lidové
veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k
hrobu svatého Václava, se každým rokem se zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství. Toho dne se pasáci vraceli
se stádem ze salaší zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava
se scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili
chudého krále, královnu a královské
služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou
z pozlaceného papíru s pestrobarevnými
stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod,
který pak procházel celou vsí a prosil po
staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod
několika vejci, chlebem nebo kouskem
pečínky. Všichni účastníci průvodu hezky
poděkovali, popřáli mnoho štěstí a
pokračovali k jinému stavení. Večer se všichni
sešli v místním hostinci, kde se z výslužky
konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy
se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v
naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů pod sochou svatého
Václava v Praze.
25
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou,
která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec
Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. Po
Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však
byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala
Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji
však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský
hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická
podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi
Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil
Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí
Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na
svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se
svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo
tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy
ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a
světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská
úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a zejména
lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době
husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena.
Václav byl pravděpodobně ženat, jméno
manželky však není známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik
oblíben, že jej slavila doslova celá země. V
tento slavný den se konávaly slavnostní mše,
poutě, svatováclavské posvícení a lidové
veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k
hrobu svatého Václava, se každým rokem se zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství. Toho dne se pasáci vraceli
se stádem ze salaší zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava
se scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili
chudého krále, královnu a královské
služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou
z pozlaceného papíru s pestrobarevnými
stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod,
který pak procházel celou vsí a prosil po
staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod
několika vejci, chlebem nebo kouskem
pečínky. Všichni účastníci průvodu hezky
poděkovali, popřáli mnoho štěstí a
pokračovali k jinému stavení. Večer se všichni
sešli v místním hostinci, kde se z výslužky
konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy
se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v
naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů pod sochou svatého
Václava v Praze.
25
