Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 34/2015
P. 15
LOUŽNICKÉ TRADICE
ŠKOLA
Začíná nový školní rok a s ním i častá otázka dětí školou povinných: „proč musím do školy a kdo to vymyslel?“.
Jak tedy vypadaly začátky školství v naší obci?
A jak to bývalo v Loužnici?
Do roku 1810 nebyla škola ani v Zásadě.
Kdo chtěl umět psát a číst, musel děti posílat do školy do Držkova. Teprve roku
1810 byla zřízena v Zásadě první škola, která byla dřevěná a děti z Loužnice a
Bratříkova do ní chodily do roku 1866. Prvním učitelem zde byl Josef Rydval. V
Loužnici tehdy bylo ve školním věku 37 dětí. Protože děti v zimě nemohly chodit
do Zásady, museli si obce najmout pomocníky. Učilo se po domech, děti seděly
na zemi nebo na peci. Učitel sám toho moc neuměl a podle toho pak vypadaly i
výsledky. V roce 1866 byla povolena pro Bratříkov a Loužnici společná
jednotřídní škola. Dne 25. května 1868 byl položen základní kámen, škola byla
postavena mezi oběma obcemi (dodnes se tomuto místu říká „Stará škola“) a
takto sloužila do roku 1898. Prvním učitelem byl Štěpán Kotek. V roce 1904 byla
podpálena a již nikdy neopravena.
V roce 1878 byla rozšířena na dvoutřídní a roku 1886 na trojtřídní. Třetí třída
byla umístěna v Loužnici čp. 55 (zbouraný dům pod domem Krupků).
Desetiletým vytrvalým bojem se občanům Loužnickým podařilo domoci si vlastní
školy a roku 1898 byla odevzdána svému účelu. Budova byla postavena podle
plánů stavitele Vodseďálka a stavbu prováděl stavitel Fišer ze Železného Brodu.
Prvním učitelem byl Jan Hlaváček, proti němu někteří občané zvedli odpor,
protože nechtěli, aby byl učitelem jejich dětí, ale bez úspěchu. Pan učitel
Hlaváček se zasloužil o to, že se Loužnice domohla samostatné, pěkné školní
budovy. Úspěchy lze přičíst veškerému obyvatelstvu, ale obzvláště pánům Josefu
Čílovi, Jáchymu Linkovi a Josefu Krupkovi, kteří několikrát byli u zemské školní
rady a zasloužili se o rychlé a příznivé vyřízení podaných žádostí. Po válce (I.
světové 1918) byl ustanoven správcem a třídním učitelem Alois Ludvík. V roce
1914, když vypukla I. světová válka, nastala velká bída, protože byla zastavena
sklářská výroba a muži byli odvedeni na vojnu. Aby se tomuto stavu odpomohlo,
byl zřízen polévkový ústav pro školní děti. Správa školy se obrátila s prosbou o
pomoc na místní spolky, školní radu a okresní školní radu, což vyneslo 200 Kč.
Vařilo se u školnice Marie Prochové 4x týdně po 5 měsíců, od 1. prosince 1914
do 30. dubna 1915. Cena jedné porce byla 14 halířů a později 16 halířů. Z
nařízení tehdejších c. k. úřadů se musely na školách vyvěsit prapory v barvách
rakouských i říšských (černá-žlutá), ve dnech vítězství rakouské nebo německé
armády, nebo když měl monarcha narozeniny. A učitelé museli dětem vykládat
význam takovéto události, ale hlavně jim
vtloukali do hlav lásku k Rakouské říši a starému císaři. Prapory byly vyvěšeny
v prvním roce války na školní budově a v následujících dnech: 5. prosince 1914
– dobytí Bělehradu, 26. května – dobytí Lvova, 7. srpna 1915 – dobytí Varšavy
a 30. srpna dobytí Brestu Litevského. Rakousko zapojilo do svých válečných
služeb nejen vojíny, ale i školní děti. Ve školách bylo nařízeno, že děti musely
sbírat vše možné, zejména: ostružinové listí, kopřivy, šípky, jeřabiny, ovoce
(na čaj), hadry, cupaninu, různé kovy. Ve škole děti zhotovovaly papírové
podešve pro vojáky, nátepníčky a jiné věci. Byly prodávány pohlednice s
obrazem jeho veličenstva císaře, různé brože, odznaky a vydělané peníze se
posílaly úřadům ve prospěch války. V roce 1916, kvůli nedostatku kovů musely
být zrekvírovány všechny zvony, tomuto nařízení se nevyhnul ani
školní zvonek. Dne 9. března 1917 byli zatčeni Loužničtí
učitelé Josef Midas a Alois Ludvík. Důvodem zatčení
byla jejich účast na sokolské župní schůze v
Košťálově v roce 1914. Na této schůzi byly dány
tajné instrukce, jak se mají zachovat ve válečné
době. Bohužel byl mezi nimi zrádce, který vše
nahlásil policii.
Dne 7. března 1930 se konala slavnostní schůze
obecního zastupitelstva na oslavu 80. narozenin
prezidenta T. G. Masaryka. Slavnostní proslov měl
15
ŠKOLA
Začíná nový školní rok a s ním i častá otázka dětí školou povinných: „proč musím do školy a kdo to vymyslel?“.
Jak tedy vypadaly začátky školství v naší obci?
A jak to bývalo v Loužnici?
Do roku 1810 nebyla škola ani v Zásadě.
Kdo chtěl umět psát a číst, musel děti posílat do školy do Držkova. Teprve roku
1810 byla zřízena v Zásadě první škola, která byla dřevěná a děti z Loužnice a
Bratříkova do ní chodily do roku 1866. Prvním učitelem zde byl Josef Rydval. V
Loužnici tehdy bylo ve školním věku 37 dětí. Protože děti v zimě nemohly chodit
do Zásady, museli si obce najmout pomocníky. Učilo se po domech, děti seděly
na zemi nebo na peci. Učitel sám toho moc neuměl a podle toho pak vypadaly i
výsledky. V roce 1866 byla povolena pro Bratříkov a Loužnici společná
jednotřídní škola. Dne 25. května 1868 byl položen základní kámen, škola byla
postavena mezi oběma obcemi (dodnes se tomuto místu říká „Stará škola“) a
takto sloužila do roku 1898. Prvním učitelem byl Štěpán Kotek. V roce 1904 byla
podpálena a již nikdy neopravena.
V roce 1878 byla rozšířena na dvoutřídní a roku 1886 na trojtřídní. Třetí třída
byla umístěna v Loužnici čp. 55 (zbouraný dům pod domem Krupků).
Desetiletým vytrvalým bojem se občanům Loužnickým podařilo domoci si vlastní
školy a roku 1898 byla odevzdána svému účelu. Budova byla postavena podle
plánů stavitele Vodseďálka a stavbu prováděl stavitel Fišer ze Železného Brodu.
Prvním učitelem byl Jan Hlaváček, proti němu někteří občané zvedli odpor,
protože nechtěli, aby byl učitelem jejich dětí, ale bez úspěchu. Pan učitel
Hlaváček se zasloužil o to, že se Loužnice domohla samostatné, pěkné školní
budovy. Úspěchy lze přičíst veškerému obyvatelstvu, ale obzvláště pánům Josefu
Čílovi, Jáchymu Linkovi a Josefu Krupkovi, kteří několikrát byli u zemské školní
rady a zasloužili se o rychlé a příznivé vyřízení podaných žádostí. Po válce (I.
světové 1918) byl ustanoven správcem a třídním učitelem Alois Ludvík. V roce
1914, když vypukla I. světová válka, nastala velká bída, protože byla zastavena
sklářská výroba a muži byli odvedeni na vojnu. Aby se tomuto stavu odpomohlo,
byl zřízen polévkový ústav pro školní děti. Správa školy se obrátila s prosbou o
pomoc na místní spolky, školní radu a okresní školní radu, což vyneslo 200 Kč.
Vařilo se u školnice Marie Prochové 4x týdně po 5 měsíců, od 1. prosince 1914
do 30. dubna 1915. Cena jedné porce byla 14 halířů a později 16 halířů. Z
nařízení tehdejších c. k. úřadů se musely na školách vyvěsit prapory v barvách
rakouských i říšských (černá-žlutá), ve dnech vítězství rakouské nebo německé
armády, nebo když měl monarcha narozeniny. A učitelé museli dětem vykládat
význam takovéto události, ale hlavně jim
vtloukali do hlav lásku k Rakouské říši a starému císaři. Prapory byly vyvěšeny
v prvním roce války na školní budově a v následujících dnech: 5. prosince 1914
– dobytí Bělehradu, 26. května – dobytí Lvova, 7. srpna 1915 – dobytí Varšavy
a 30. srpna dobytí Brestu Litevského. Rakousko zapojilo do svých válečných
služeb nejen vojíny, ale i školní děti. Ve školách bylo nařízeno, že děti musely
sbírat vše možné, zejména: ostružinové listí, kopřivy, šípky, jeřabiny, ovoce
(na čaj), hadry, cupaninu, různé kovy. Ve škole děti zhotovovaly papírové
podešve pro vojáky, nátepníčky a jiné věci. Byly prodávány pohlednice s
obrazem jeho veličenstva císaře, různé brože, odznaky a vydělané peníze se
posílaly úřadům ve prospěch války. V roce 1916, kvůli nedostatku kovů musely
být zrekvírovány všechny zvony, tomuto nařízení se nevyhnul ani
školní zvonek. Dne 9. března 1917 byli zatčeni Loužničtí
učitelé Josef Midas a Alois Ludvík. Důvodem zatčení
byla jejich účast na sokolské župní schůze v
Košťálově v roce 1914. Na této schůzi byly dány
tajné instrukce, jak se mají zachovat ve válečné
době. Bohužel byl mezi nimi zrádce, který vše
nahlásil policii.
Dne 7. března 1930 se konala slavnostní schůze
obecního zastupitelstva na oslavu 80. narozenin
prezidenta T. G. Masaryka. Slavnostní proslov měl
15
