Page 19 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 29/2016
P. 19
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 29/2016
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této nové rubrice Vám budeme přinášet zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o
faunu, floru či geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát
naši krajinu a obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Koukáte na oblohu, jak na ní létají ptáci, a myslíte si, že koukáte na káně, nebo poštolku? Možná to je právě
včelojed, který už léta žije také v Loužnici a hlavně je chráněný!
VČELOJED LESNÍ - PERNIS APIVORUS
Hlava včelojeda lesního je popelavě šedá, pokrytá hustým krátkým
peřím, které slouží na ochranu proti bodnutí hmyzu. Nosní otvory
jsou štěrbinovité, aby do nich nevnikala zem při hrabání. Opeření
jeho těla je většinou tmavohnědé se světlejšími lemy na perech.
Spodní strana bývá obvykle světlejší a hnědě skvrnitá. Nohy má
velké a silné s velmi ostrými drápy, díky kterým včelojed vyhrabává
vosí hnízda. Také typickým poznávacím znamením při letu jsou
dopředu protažená hlava a dlouhý ocas se třemi černými pruhy.
Včelojed lesní je vskutku lesním ptákem, který se nejraději usazuje
na vlhčích a teplých lesnatých územích, většinou do nadmořských
výšek 1 000 metrů, kde nachází dostatek potravy. Rád také osidluje
krajinu, kde se střídají louky, lesíky, remízky a mokřady. Naopak se
vyhýbá blízkosti lidských sídel, zemědělsky obhospodařované krajině
a trvale podmáčeným oblastem, např. lužním lesům. Včelojed lesní je
přísně tažný pták a na území Evropy je pouze letním hostem. Zimu
tráví ve střední a západní Africe. Po skončeném hnízdění v srpnu nebo v září se ptáci spojují do velkých hejn a
připravují se na dalekou cestu na zimoviště. Od poloviny dubna až do května se pak zase vracejí zpět na hnízdiště.
Hnízdí směrem na sever až po severovýchod Švédska, východně až na území mezi řekami Ob a Jenisej v Rusku a
směrem na jih až ke Kaspickému moři na hranicích s Iránem. Přezimuje v západní a střední Africe.
Způsob života a potrava
Lví podíl v potravě včelojeda lesního zaujímají larvy, kukly a dospělí jedinci blanokřídlého hmyzu: včel, vos a sršňů
nebo čmeláků. Příležitostně se však živí i jiným hmyzem, pavouky nebo červy, ale občas loví i žáby, hady, drobné
hlodavce nebo mláďata jiných ptáků. Tu a tam nepohrdne ani různými lesními plody či ovocem. Včelojed lesní sbírá
svou kořist na zemi v lese nebo sedí na větvi, v zorném poli má paseku a přesně si zjišťuje, kudy včely nebo vosy
vyletují z hnízda. V momentě, kdy objeví vchod do podzemního hnízda, slétne k němu a ostrým zobákem a drápy ho
vyhrabe a všechny dospělé vosy i larvy sežere. Nejdříve přitom odštípne vose žihadlo. Rozdrážděné vosy poletující
okolo chytá v letu. Zmocňuje se i vosích hnízd, zavěšených na větvi nebo v dutinách stromů. Během hnízdění krmí
svá mláďata larvami blanokřídlého hmyzu, které jsou velmi bohatým zdrojem bílkovin. Pod hnízdy včelojedů můžeme
najít velké kusy pláství.
Ihned po návratu ze zimovišť v Africe začínají včelojedi lesní s tokem a hnízděním. Často tvoří páry na celý život, ale
není to pravidlem. Během prvních dvou až tří týdnů po návratu na hnízdiště probíhají námluvy. Při svatebním letu
stoupá sameček příkře vzhůru a předvádí působivý "motýlí" let, který je typický pro včelojedy. Skládá se ze tří až čtyř
silných úderů křídel nad zády (připomínají "zatleskání"), pak se pták opět spustí zpět na zem. Hnízdo stavějí oba ptáci
vysoko ve větvích stromu. Z tenkých větví a malých větviček si vybudují
jakýsi základ, který pak vystelou čerstvým listím a jinými zelenými částmi
rostlin. Mláďata jsou v tomto měkkém útočišti velmi dobře schována a
chráněna před vylupovači hnízd. Samička snáší v odstupu dvou dní většinou
dvě, někdy však i tři hnědavě zbarvená vejce. Snůšku zahřívají oba rodiče po
dobu 30 - 35 dní. Po vylíhnutí samec i samice mláďata přibližně 18 dní krmí.
Vytahují larvy z plástů a mláďatům je podávají. Pak se mláďata již začnou
živit sama potravou přinášenou do hnízda. Letu jsou schopna asi ve věku 40
dní, často se však kvůli krmení ještě vracejí zpět do hnízda. Zcela soběstačná
jsou však teprve koncem léta.
Včelojed lesní se vyskytuje řídce po celém našem území. Jeho početní stavy
se cca během posledních 50 let snížily, protože mnoho ptáků bylo při tahu do
jižní Evropy zastřeleno.
Každým rokem táhne až 100 000 včelojedů lesních na jih do Afriky trasou
přes Gibraltar a dalších 25 000 přes turecký Bospor. Když doletí na místo,
obrovská hejna se rozpadnou a ptáci se rozdělí.
19
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této nové rubrice Vám budeme přinášet zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o
faunu, floru či geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát
naši krajinu a obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Koukáte na oblohu, jak na ní létají ptáci, a myslíte si, že koukáte na káně, nebo poštolku? Možná to je právě
včelojed, který už léta žije také v Loužnici a hlavně je chráněný!
VČELOJED LESNÍ - PERNIS APIVORUS
Hlava včelojeda lesního je popelavě šedá, pokrytá hustým krátkým
peřím, které slouží na ochranu proti bodnutí hmyzu. Nosní otvory
jsou štěrbinovité, aby do nich nevnikala zem při hrabání. Opeření
jeho těla je většinou tmavohnědé se světlejšími lemy na perech.
Spodní strana bývá obvykle světlejší a hnědě skvrnitá. Nohy má
velké a silné s velmi ostrými drápy, díky kterým včelojed vyhrabává
vosí hnízda. Také typickým poznávacím znamením při letu jsou
dopředu protažená hlava a dlouhý ocas se třemi černými pruhy.
Včelojed lesní je vskutku lesním ptákem, který se nejraději usazuje
na vlhčích a teplých lesnatých územích, většinou do nadmořských
výšek 1 000 metrů, kde nachází dostatek potravy. Rád také osidluje
krajinu, kde se střídají louky, lesíky, remízky a mokřady. Naopak se
vyhýbá blízkosti lidských sídel, zemědělsky obhospodařované krajině
a trvale podmáčeným oblastem, např. lužním lesům. Včelojed lesní je
přísně tažný pták a na území Evropy je pouze letním hostem. Zimu
tráví ve střední a západní Africe. Po skončeném hnízdění v srpnu nebo v září se ptáci spojují do velkých hejn a
připravují se na dalekou cestu na zimoviště. Od poloviny dubna až do května se pak zase vracejí zpět na hnízdiště.
Hnízdí směrem na sever až po severovýchod Švédska, východně až na území mezi řekami Ob a Jenisej v Rusku a
směrem na jih až ke Kaspickému moři na hranicích s Iránem. Přezimuje v západní a střední Africe.
Způsob života a potrava
Lví podíl v potravě včelojeda lesního zaujímají larvy, kukly a dospělí jedinci blanokřídlého hmyzu: včel, vos a sršňů
nebo čmeláků. Příležitostně se však živí i jiným hmyzem, pavouky nebo červy, ale občas loví i žáby, hady, drobné
hlodavce nebo mláďata jiných ptáků. Tu a tam nepohrdne ani různými lesními plody či ovocem. Včelojed lesní sbírá
svou kořist na zemi v lese nebo sedí na větvi, v zorném poli má paseku a přesně si zjišťuje, kudy včely nebo vosy
vyletují z hnízda. V momentě, kdy objeví vchod do podzemního hnízda, slétne k němu a ostrým zobákem a drápy ho
vyhrabe a všechny dospělé vosy i larvy sežere. Nejdříve přitom odštípne vose žihadlo. Rozdrážděné vosy poletující
okolo chytá v letu. Zmocňuje se i vosích hnízd, zavěšených na větvi nebo v dutinách stromů. Během hnízdění krmí
svá mláďata larvami blanokřídlého hmyzu, které jsou velmi bohatým zdrojem bílkovin. Pod hnízdy včelojedů můžeme
najít velké kusy pláství.
Ihned po návratu ze zimovišť v Africe začínají včelojedi lesní s tokem a hnízděním. Často tvoří páry na celý život, ale
není to pravidlem. Během prvních dvou až tří týdnů po návratu na hnízdiště probíhají námluvy. Při svatebním letu
stoupá sameček příkře vzhůru a předvádí působivý "motýlí" let, který je typický pro včelojedy. Skládá se ze tří až čtyř
silných úderů křídel nad zády (připomínají "zatleskání"), pak se pták opět spustí zpět na zem. Hnízdo stavějí oba ptáci
vysoko ve větvích stromu. Z tenkých větví a malých větviček si vybudují
jakýsi základ, který pak vystelou čerstvým listím a jinými zelenými částmi
rostlin. Mláďata jsou v tomto měkkém útočišti velmi dobře schována a
chráněna před vylupovači hnízd. Samička snáší v odstupu dvou dní většinou
dvě, někdy však i tři hnědavě zbarvená vejce. Snůšku zahřívají oba rodiče po
dobu 30 - 35 dní. Po vylíhnutí samec i samice mláďata přibližně 18 dní krmí.
Vytahují larvy z plástů a mláďatům je podávají. Pak se mláďata již začnou
živit sama potravou přinášenou do hnízda. Letu jsou schopna asi ve věku 40
dní, často se však kvůli krmení ještě vracejí zpět do hnízda. Zcela soběstačná
jsou však teprve koncem léta.
Včelojed lesní se vyskytuje řídce po celém našem území. Jeho početní stavy
se cca během posledních 50 let snížily, protože mnoho ptáků bylo při tahu do
jižní Evropy zastřeleno.
Každým rokem táhne až 100 000 včelojedů lesních na jih do Afriky trasou
přes Gibraltar a dalších 25 000 přes turecký Bospor. Když doletí na místo,
obrovská hejna se rozpadnou a ptáci se rozdělí.
19
