Page 11 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 28/2015
P. 11
LOUŽNICKÉ TRADICE
BLUDIČKY A DIVOŽENKY
Bludičky - Také se jim říkalo bloudivá světýlka. Podle lidského
mínění to byli dušičky dětí, které zemřely při narození bez
pokřtění, tzv. nekřtěňátka. Tancovaly po lukách, v lesích a
bažinách. Věřilo se, že člověka dobrého a upřímného dovedou
k pokladu, zatímco člověka hříšného do bažin. I když se
člověku podařilo z jejich moci dostat, světlušky jej pronásledovaly
až domů. Nejraději se prý světýlka koukají do oken. Na ochranu před nimi prý
nepomáhalo modlení, nýbrž klení.
Lesní panny (divé ženky, divoženky, bosorky), provozovaly při nocích, zvlášť při
svatojánské noci své reje, při kterých tančily po lukách a lesích. Svůdné
kouzelnice lákaly svým zpěvem, tancem a sliby mládence do svého středu.
Běda tomu, kdo se nechal svést. Víly ho utancovaly k smrti a poté na kusy
roztrhaly. Stejně jako bludičky i ony se velmi rády dívaly lidem do oken. Lidem
kradly děti a na jejich místo dosazovaly děti své. To se týkalo zejména
svobodných matek.
Slavnost letního slunovratu se zakořenila v srdcích našich předků natolik
hluboko, že se jí církvi nedařilo nikdy zakázat. Proto jí převzala a upravila
spojením s oslavou památky narození světce Jana Křtitele. Z tohoto důvodu se
slaví v předvečer jeho narození.
Pokud chcete vědět jak to je s Loužnickými strašidly tak se koukněte
na: http://www.louzpravodaj.webzdarma.cz/archiv/LOUPOH.pdf
My již v dnešní době víme, že těmto strašidelným historkám a báchorkám, jistě pomohl na svět,
maličký brouček, který v čase kolem svatého Jána (24.6.), začne poletovat na loukách a
zahradách a když se Vám jej podaří chytit, tak jste velice překvapeni, jak nevzhledný brouček to
je. To i pan Karafiát si jej ve své knížce „Broučci“ vymaloval lépe.
BLUDIČKA POTOČNÍ v Loužnici
Jejich jediný výskyt je v Loužnici u Kopaňského potoka. V dřívějších dobách bývalo v hospodách
zvykem, že si hospodský často zval muzikanty, nejčastěji v sobotu večer, a ještě lepší bylo, když
jich bylo více, alespoň čtyři muzikanti. Ti pak hráli na housle, basu, harfu a štěbenec, jak se
tenkrát v našem kraji říkalo klarinetu. Jednou takhle muzikanti vyhrávali i v zásadské hospodě u
rychtáře Šourka a mezi nimi klarinetista Vašek z Loužnice z pazdrny. Zábava to byla náramná,
sešlo se hodně chasy, a tak se vyhrávalo až do pozdní noci. Když se překulila půlnoc, začala se hospoda
vyprazdňovat. Muzikanti dopili poslední pivo, složili nástroje a vydali se ke svým domovům. Vašek si to namířil
rovnou cestou „po Rovněch“ podél potoka dolů do Loužnice, když přišel ke Kopani, pustil se teplou letní nocí k
louce, které se odjakživa říkalo „Na Mlejnici“. Vašek šel unaveně, ale spokojeně, protože si při tancovačce vydělal
nějaké peníze pro svou rodinu. Přeskočil potok, a když se blížil k „rovince“, že se dá podél potoka dolů nad „obec“
až k pazdrně, kde bydlel, uviděl před sebou mihotající se světýlka. Nic si z toho nedělal, myslel si, že to je z únavy,
a tak šel dál. Za chvilku si všiml, že světýlek je čím dál tím víc, začala se houpat, kroužili kolem něho, až se mu z
toho zatočila hlava. A v tu chvíli mu to došlo, vždyť to jsou bludičky - cvendy! Najednou si vzpomněl, co mu ještě
jeho babička o nich vyprávěla, že utancovaly a do bažin zavedly nejednoho pocestného. Naštěstí byl hlava rozumná
a řekl si, že musí jednat opatrně. Vytáhl z pod kabátu klarinet a začal bludičkám hrát a hrál vše, co ho napadlo, ani
na navarovském hradě takhle nevyhrávají. Jenže bludičky chtěly víc a víc a rychleji a rychleji, když už Vaškovi
docházely síly a myslel si, že je s ním úplný konec. Vtom od „Kršnů“ (dnes Čajkovi čp.8), zakokrhal kohout a
bludičky zmizely. Šťastný Vašek si otřel zpocené čelo, uložil klarinet pod vestu a unaveně se vydal domů. Doma lehl
a spal až do druhého dne. Když se probudil a šel mámě ukázat, co si vydělal na zásadské tancovačce, zjistil, že
krejcarů tam má dvojnásobek. To se mu bludičky odvděčily za protancovanou noc. A tak od těch dob se v Loužnici
ví, že na bažinách kolem Kopaně jsou hodné bludičky, ale jen si rády zatancují. Bohužel v dnešní době kolem nich
žádní muzikanti už nechodí. Ale když se koná nějaká zábava na koupališti můžete od Kopaně vidět malá světýlka, to
koukají co se děje a snad si i zatančí…
PŘEJI VÁM KRÁSNÉ LETNÍ VEČERY A PLNÉ LOUKY SVĚTLUŠEK!
11
BLUDIČKY A DIVOŽENKY
Bludičky - Také se jim říkalo bloudivá světýlka. Podle lidského
mínění to byli dušičky dětí, které zemřely při narození bez
pokřtění, tzv. nekřtěňátka. Tancovaly po lukách, v lesích a
bažinách. Věřilo se, že člověka dobrého a upřímného dovedou
k pokladu, zatímco člověka hříšného do bažin. I když se
člověku podařilo z jejich moci dostat, světlušky jej pronásledovaly
až domů. Nejraději se prý světýlka koukají do oken. Na ochranu před nimi prý
nepomáhalo modlení, nýbrž klení.
Lesní panny (divé ženky, divoženky, bosorky), provozovaly při nocích, zvlášť při
svatojánské noci své reje, při kterých tančily po lukách a lesích. Svůdné
kouzelnice lákaly svým zpěvem, tancem a sliby mládence do svého středu.
Běda tomu, kdo se nechal svést. Víly ho utancovaly k smrti a poté na kusy
roztrhaly. Stejně jako bludičky i ony se velmi rády dívaly lidem do oken. Lidem
kradly děti a na jejich místo dosazovaly děti své. To se týkalo zejména
svobodných matek.
Slavnost letního slunovratu se zakořenila v srdcích našich předků natolik
hluboko, že se jí církvi nedařilo nikdy zakázat. Proto jí převzala a upravila
spojením s oslavou památky narození světce Jana Křtitele. Z tohoto důvodu se
slaví v předvečer jeho narození.
Pokud chcete vědět jak to je s Loužnickými strašidly tak se koukněte
na: http://www.louzpravodaj.webzdarma.cz/archiv/LOUPOH.pdf
My již v dnešní době víme, že těmto strašidelným historkám a báchorkám, jistě pomohl na svět,
maličký brouček, který v čase kolem svatého Jána (24.6.), začne poletovat na loukách a
zahradách a když se Vám jej podaří chytit, tak jste velice překvapeni, jak nevzhledný brouček to
je. To i pan Karafiát si jej ve své knížce „Broučci“ vymaloval lépe.
BLUDIČKA POTOČNÍ v Loužnici
Jejich jediný výskyt je v Loužnici u Kopaňského potoka. V dřívějších dobách bývalo v hospodách
zvykem, že si hospodský často zval muzikanty, nejčastěji v sobotu večer, a ještě lepší bylo, když
jich bylo více, alespoň čtyři muzikanti. Ti pak hráli na housle, basu, harfu a štěbenec, jak se
tenkrát v našem kraji říkalo klarinetu. Jednou takhle muzikanti vyhrávali i v zásadské hospodě u
rychtáře Šourka a mezi nimi klarinetista Vašek z Loužnice z pazdrny. Zábava to byla náramná,
sešlo se hodně chasy, a tak se vyhrávalo až do pozdní noci. Když se překulila půlnoc, začala se hospoda
vyprazdňovat. Muzikanti dopili poslední pivo, složili nástroje a vydali se ke svým domovům. Vašek si to namířil
rovnou cestou „po Rovněch“ podél potoka dolů do Loužnice, když přišel ke Kopani, pustil se teplou letní nocí k
louce, které se odjakživa říkalo „Na Mlejnici“. Vašek šel unaveně, ale spokojeně, protože si při tancovačce vydělal
nějaké peníze pro svou rodinu. Přeskočil potok, a když se blížil k „rovince“, že se dá podél potoka dolů nad „obec“
až k pazdrně, kde bydlel, uviděl před sebou mihotající se světýlka. Nic si z toho nedělal, myslel si, že to je z únavy,
a tak šel dál. Za chvilku si všiml, že světýlek je čím dál tím víc, začala se houpat, kroužili kolem něho, až se mu z
toho zatočila hlava. A v tu chvíli mu to došlo, vždyť to jsou bludičky - cvendy! Najednou si vzpomněl, co mu ještě
jeho babička o nich vyprávěla, že utancovaly a do bažin zavedly nejednoho pocestného. Naštěstí byl hlava rozumná
a řekl si, že musí jednat opatrně. Vytáhl z pod kabátu klarinet a začal bludičkám hrát a hrál vše, co ho napadlo, ani
na navarovském hradě takhle nevyhrávají. Jenže bludičky chtěly víc a víc a rychleji a rychleji, když už Vaškovi
docházely síly a myslel si, že je s ním úplný konec. Vtom od „Kršnů“ (dnes Čajkovi čp.8), zakokrhal kohout a
bludičky zmizely. Šťastný Vašek si otřel zpocené čelo, uložil klarinet pod vestu a unaveně se vydal domů. Doma lehl
a spal až do druhého dne. Když se probudil a šel mámě ukázat, co si vydělal na zásadské tancovačce, zjistil, že
krejcarů tam má dvojnásobek. To se mu bludičky odvděčily za protancovanou noc. A tak od těch dob se v Loužnici
ví, že na bažinách kolem Kopaně jsou hodné bludičky, ale jen si rády zatancují. Bohužel v dnešní době kolem nich
žádní muzikanti už nechodí. Ale když se koná nějaká zábava na koupališti můžete od Kopaně vidět malá světýlka, to
koukají co se děje a snad si i zatančí…
PŘEJI VÁM KRÁSNÉ LETNÍ VEČERY A PLNÉ LOUKY SVĚTLUŠEK!
11
