Page 13 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 26/2015
P. 13
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného
kovu na výrobu válečného materiálu, a proto
začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony
všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která
postihla české zvony za celou jejich historii
jsou, právě rekvizice první světové války.
Kromě jiných útrap způsobila první světová
válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí
a zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly
zabrány pod záminkou získání barevných kovů
pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“
byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých
případech k tomu vůbec nedošlo. Je například
známo, že část zvonové mědi posloužila na
výrobu zelené skalice, jež byla využita proti
révokazu na uherských vinicích. To svědčí o
tom, že rekvizice nebyly jen účelovou
záležitostí, ale také jakousi poslední křečí
habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly
rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží
hodnotu pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s výkupem cínových
předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8. 8.
1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny.
Rekvírovány byly zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky, přičemž však z
každého okresu měly být zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá
rekvizice z 22. 5. 1917 se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či
uměleckou hodnotou, kromě zvonů signálních.
Tomuto drastickému zabavování a následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon
ve zvoničce a ani školní zvonek na určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne
21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva
páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke
zvoničce. Tato zpráva se velice rychle rozšířila
obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky
a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé počínání obou
pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc
shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich
Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli velice
dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza
vzdoru. Jakmile dozněl poslední úder zvonu,
hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden
z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval.
Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo
vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon
odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi.
Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na
jedné straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených
obcí od Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích Království českého.
Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp. 3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za
tento zvon bylo zaplaceno 176 korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to
jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon sundali a zakopali. Po válce ho
zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky
občanů. Hned druhý den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním zastupitelstvu
jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla provedena až v roce 2007)…..
V roce 2014, byla dokončena přestavba a oprava zvoničky. Zvonička dostala nový nátěr. Na den sv. Václava 28.
září byla slavnostně otevřena a představena všem obyvatelům obce a požehnal jí pan farář.
Jak pokračovala celá přestavba, můžete sledovat v časosběrném albu.
http://janeklouznice.rajce.idnes.cz/LOUZNICE_-_ZVONICKA_-_jak_sel_cas_se_zvonickou/
13
kovu na výrobu válečného materiálu, a proto
začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony
všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která
postihla české zvony za celou jejich historii
jsou, právě rekvizice první světové války.
Kromě jiných útrap způsobila první světová
válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí
a zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly
zabrány pod záminkou získání barevných kovů
pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“
byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých
případech k tomu vůbec nedošlo. Je například
známo, že část zvonové mědi posloužila na
výrobu zelené skalice, jež byla využita proti
révokazu na uherských vinicích. To svědčí o
tom, že rekvizice nebyly jen účelovou
záležitostí, ale také jakousi poslední křečí
habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly
rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží
hodnotu pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s výkupem cínových
předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8. 8.
1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny.
Rekvírovány byly zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky, přičemž však z
každého okresu měly být zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá
rekvizice z 22. 5. 1917 se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či
uměleckou hodnotou, kromě zvonů signálních.
Tomuto drastickému zabavování a následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon
ve zvoničce a ani školní zvonek na určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne
21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva
páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke
zvoničce. Tato zpráva se velice rychle rozšířila
obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky
a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé počínání obou
pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc
shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich
Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli velice
dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza
vzdoru. Jakmile dozněl poslední úder zvonu,
hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden
z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval.
Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo
vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon
odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi.
Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na
jedné straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených
obcí od Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích Království českého.
Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp. 3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za
tento zvon bylo zaplaceno 176 korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to
jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon sundali a zakopali. Po válce ho
zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky
občanů. Hned druhý den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním zastupitelstvu
jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla provedena až v roce 2007)…..
V roce 2014, byla dokončena přestavba a oprava zvoničky. Zvonička dostala nový nátěr. Na den sv. Václava 28.
září byla slavnostně otevřena a představena všem obyvatelům obce a požehnal jí pan farář.
Jak pokračovala celá přestavba, můžete sledovat v časosběrném albu.
http://janeklouznice.rajce.idnes.cz/LOUZNICE_-_ZVONICKA_-_jak_sel_cas_se_zvonickou/
13
