Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 25/2017
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 25/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
ZVONIČKA
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie letošního léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu
na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato
malá stavba pro všechny v naší obci.
Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:
….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička.
Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na
Kopani (cca 1565).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá,
takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na
oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až kone čně musel
být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916.
V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo
i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného
materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány)
zvony všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která
postihla české zvony za celou jejich historii jsou, právě
rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap
způsobila první světová válka také to, že celá řada
kostelních věží, kaplí a zvoniček oněměla, neboť jejich
zvony byly zabrány pod záminkou získání barevných kovů
pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla
zpravidla výroba kanónů, ale v některých případech k
tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část
zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice, jež
byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To
svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí,
ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie,
demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že
byly rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž
hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu
pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s
výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů.
Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8.
8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla
proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly
zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky,
přičemž však z každého okresu měly být
zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti
zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917 se
vztahovala na všechny zvony, kromě těch s
historickou či uměleckou hodnotou, kromě
zvonů signálních. Tomuto drastickému
zabavování a následnému zničení, neušel ani
Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek
na určování začátku a konce vyučování. Bylo to
dne 21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva
páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce.
Tato zpráva se velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé
počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a
naposledy zazvonil, lidé byli velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl poslední
úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval. Za chvíli
byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka
střídala nadávku, a když zvon odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nakonec vše dobře dopadlo a trestán
21
LOUŽNICKÉ TRADICE
ZVONIČKA
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie letošního léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu
na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato
malá stavba pro všechny v naší obci.
Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:
….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička.
Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na
Kopani (cca 1565).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá,
takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na
oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až kone čně musel
být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916.
V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo
i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného
materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány)
zvony všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která
postihla české zvony za celou jejich historii jsou, právě
rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap
způsobila první světová válka také to, že celá řada
kostelních věží, kaplí a zvoniček oněměla, neboť jejich
zvony byly zabrány pod záminkou získání barevných kovů
pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla
zpravidla výroba kanónů, ale v některých případech k
tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část
zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice, jež
byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To
svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí,
ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie,
demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že
byly rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž
hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu
pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s
výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů.
Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8.
8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla
proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly
zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky,
přičemž však z každého okresu měly být
zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti
zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917 se
vztahovala na všechny zvony, kromě těch s
historickou či uměleckou hodnotou, kromě
zvonů signálních. Tomuto drastickému
zabavování a následnému zničení, neušel ani
Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek
na určování začátku a konce vyučování. Bylo to
dne 21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva
páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce.
Tato zpráva se velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé
počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a
naposledy zazvonil, lidé byli velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl poslední
úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval. Za chvíli
byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka
střídala nadávku, a když zvon odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nakonec vše dobře dopadlo a trestán
21
