Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 24/2016
P. 15
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 24/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
BLUDIČKY A DIVOŽENKY
Bludičky - Také se jim říkalo bloudivá světýlka. Podle lidského
mínění to byli dušičky dětí, které zemřely při narození bez
pokřtění, tzv. nekřtěňátka. Tancovaly po lukách, v lesích a
bažinách. Věřilo se, že člověka dobrého a upřímného dovedou k
pokladu, zatímco člověka hříšného do bažin. I když se člověku
podařilo z jejich moci dostat, světlušky jej pronásledovaly až domů.
Nejraději se prý světýlka koukají do oken. Na ochranu před nimi prý nepomáhalo
modlení, nýbrž klení.
Lesní panny (divé ženky, divoženky, bosorky), provozovaly při nocích, zvlášť při
svatojánské noci své reje, při kterých tančily po lukách a lesích. Svůdné kouzelnice
lákaly svým zpěvem, tancem a sliby mládence do svého středu. Běda tomu, kdo
se nechal svést. Víly ho utancovaly k smrti a poté na kusy roztrhaly. Stejně jako
bludičky i ony se velmi rády dívaly lidem do oken. Lidem kradly děti a na jejich
místo dosazovaly děti své. To se týkalo zejména svobodných matek.
Slavnost letního slunovratu se zakořenila v srdcích našich předků natolik hluboko,
že se jí církvi nedařilo nikdy zakázat. Proto jí převzala a upravila spojením s
oslavou památky narození světce Jana Křtitele. Z tohoto důvodu se slaví v
předvečer jeho narození.
Pokud chcete vědět jak to je s Loužnickými strašidly tak se koukněte na:
http://www.louzpravodaj.webzdarma.cz/archiv/LOUPOH.pdf
My již v dnešní době víme, že těmto strašidelným historkám a
báchorkám, jistě pomohl na svět, maličký brouček, který v čase
kolem svatého Jána (24.6.), začne poletovat na loukách a
zahradách a když se Vám jej podaří chytit, tak jste velice
překvapeni, jak nevzhledný brouček to je. To i pan Karafiát si
jej ve své knížce „Broučci“ vymaloval lépe.
BLUDIČKA POTOČNÍ v Loužnici
Jejich jediný výskyt je v Loužnici u Kopaňského potoka. V dřívějších dobách bývalo v hospodách
zvykem, že si hospodský často zval muzikanty, nejčastěji v sobotu večer, a ještě lepší bylo, když
jich bylo více, alespoň čtyři muzikanti. Ti pak hráli na housle, basu, harfu a štěbenec, jak se
tenkrát v našem kraji říkalo klarinetu. Jednou takhle muzikanti vyhrávali i v zásadské hospodě u rychtáře Šourka a
mezi nimi klarinetista Vašek z Loužnice z Pazdrny. Zábava to byla náramná, sešlo se hodně chasy, a tak se
vyhrávalo až do pozdní noci. Když se překulila půlnoc, začala se hospoda vyprazdňovat. Muzikanti dopili poslední
pivo, složili nástroje a vydali se ke svým domovům. Vašek si to namířil rovnou cestou po Rovněch podél potoka dolů
do Loužnice, když přišel ke Kopani, pustil se teplou letní nocí k louce, které se odjakživa říkalo „Na Mlejnici“. Vašek
šel unaveně, ale spokojeně, protože si při tancovačce vydělal nějaké peníze pro svou rodinu. Přeskočil potok, a když
se blížil k „rovince“, že se dá podél potoka dolů nad „obec“ až k Pazdrně, kde bydlel, uviděl před sebou mihotající
se světýlka. Nic si z toho nedělal, myslel si, že to je z únavy, a tak šel dál. Za chvilku si všiml, že světýlek je čím dál
tím víc, začala se houpat, kroužit kolem něho, až se mu z toho zatočila hlava. A v tu chvíli mu to došlo, vždyť to
jsou bludičky - cvendy! Najednou si vzpomněl, co mu ještě jeho babička o nich vyprávěla, že utancovaly a do bažin
zavedly nejednoho pocestného. Naštěstí byl hlava rozumná a řekl si, že musí jednat opatrně. Vytáhl z pod kabátu
klarinet a začal bludičkám hrát a hrál vše, co ho napadlo, ani na navarovském hradě takhle nevyhrávají. Jenže
bludičky chtěly víc a víc a rychleji a rychleji, když už Vaškovi docházely síly a myslel si, že je s ním úplný konec.
Vtom od Kršnů (dnes Čajkovi čp.8), zakokrhal kohout a bludičky zmizely. Šťastný Vašek si otřel zpocené čelo, uložil
klarinet pod vestu a unaveně se vydal domů. Doma lehl a spal až do druhého dne. Když se probudil a šel mámě
ukázat, co si vydělal na zásadské tancovačce, zjistil, že krejcarů tam má dvojnásobek. To se mu bludičky odvděčily
za protancovanou noc. A tak od těch dob se v Loužnici ví, že na bažinách kolem Kopaně jsou hodné bludičky, ale
jen si rády zatancují. Bohužel v dnešní době kolem nich žádní muzikanti už nechodí. Ale když se koná nějaká
zábava na koupališti, můžete od Kopaně vidět malá světýlka, to koukají co se děje a snad si i zatančí… škoda jen,
že neumějí zahnat
PŘEJI VÁM KRÁSNÉ LETNÍ VEČERY A PLNÉ LOUKY SVĚTLUŠEK!
15
LOUŽNICKÉ TRADICE
BLUDIČKY A DIVOŽENKY
Bludičky - Také se jim říkalo bloudivá světýlka. Podle lidského
mínění to byli dušičky dětí, které zemřely při narození bez
pokřtění, tzv. nekřtěňátka. Tancovaly po lukách, v lesích a
bažinách. Věřilo se, že člověka dobrého a upřímného dovedou k
pokladu, zatímco člověka hříšného do bažin. I když se člověku
podařilo z jejich moci dostat, světlušky jej pronásledovaly až domů.
Nejraději se prý světýlka koukají do oken. Na ochranu před nimi prý nepomáhalo
modlení, nýbrž klení.
Lesní panny (divé ženky, divoženky, bosorky), provozovaly při nocích, zvlášť při
svatojánské noci své reje, při kterých tančily po lukách a lesích. Svůdné kouzelnice
lákaly svým zpěvem, tancem a sliby mládence do svého středu. Běda tomu, kdo
se nechal svést. Víly ho utancovaly k smrti a poté na kusy roztrhaly. Stejně jako
bludičky i ony se velmi rády dívaly lidem do oken. Lidem kradly děti a na jejich
místo dosazovaly děti své. To se týkalo zejména svobodných matek.
Slavnost letního slunovratu se zakořenila v srdcích našich předků natolik hluboko,
že se jí církvi nedařilo nikdy zakázat. Proto jí převzala a upravila spojením s
oslavou památky narození světce Jana Křtitele. Z tohoto důvodu se slaví v
předvečer jeho narození.
Pokud chcete vědět jak to je s Loužnickými strašidly tak se koukněte na:
http://www.louzpravodaj.webzdarma.cz/archiv/LOUPOH.pdf
My již v dnešní době víme, že těmto strašidelným historkám a
báchorkám, jistě pomohl na svět, maličký brouček, který v čase
kolem svatého Jána (24.6.), začne poletovat na loukách a
zahradách a když se Vám jej podaří chytit, tak jste velice
překvapeni, jak nevzhledný brouček to je. To i pan Karafiát si
jej ve své knížce „Broučci“ vymaloval lépe.
BLUDIČKA POTOČNÍ v Loužnici
Jejich jediný výskyt je v Loužnici u Kopaňského potoka. V dřívějších dobách bývalo v hospodách
zvykem, že si hospodský často zval muzikanty, nejčastěji v sobotu večer, a ještě lepší bylo, když
jich bylo více, alespoň čtyři muzikanti. Ti pak hráli na housle, basu, harfu a štěbenec, jak se
tenkrát v našem kraji říkalo klarinetu. Jednou takhle muzikanti vyhrávali i v zásadské hospodě u rychtáře Šourka a
mezi nimi klarinetista Vašek z Loužnice z Pazdrny. Zábava to byla náramná, sešlo se hodně chasy, a tak se
vyhrávalo až do pozdní noci. Když se překulila půlnoc, začala se hospoda vyprazdňovat. Muzikanti dopili poslední
pivo, složili nástroje a vydali se ke svým domovům. Vašek si to namířil rovnou cestou po Rovněch podél potoka dolů
do Loužnice, když přišel ke Kopani, pustil se teplou letní nocí k louce, které se odjakživa říkalo „Na Mlejnici“. Vašek
šel unaveně, ale spokojeně, protože si při tancovačce vydělal nějaké peníze pro svou rodinu. Přeskočil potok, a když
se blížil k „rovince“, že se dá podél potoka dolů nad „obec“ až k Pazdrně, kde bydlel, uviděl před sebou mihotající
se světýlka. Nic si z toho nedělal, myslel si, že to je z únavy, a tak šel dál. Za chvilku si všiml, že světýlek je čím dál
tím víc, začala se houpat, kroužit kolem něho, až se mu z toho zatočila hlava. A v tu chvíli mu to došlo, vždyť to
jsou bludičky - cvendy! Najednou si vzpomněl, co mu ještě jeho babička o nich vyprávěla, že utancovaly a do bažin
zavedly nejednoho pocestného. Naštěstí byl hlava rozumná a řekl si, že musí jednat opatrně. Vytáhl z pod kabátu
klarinet a začal bludičkám hrát a hrál vše, co ho napadlo, ani na navarovském hradě takhle nevyhrávají. Jenže
bludičky chtěly víc a víc a rychleji a rychleji, když už Vaškovi docházely síly a myslel si, že je s ním úplný konec.
Vtom od Kršnů (dnes Čajkovi čp.8), zakokrhal kohout a bludičky zmizely. Šťastný Vašek si otřel zpocené čelo, uložil
klarinet pod vestu a unaveně se vydal domů. Doma lehl a spal až do druhého dne. Když se probudil a šel mámě
ukázat, co si vydělal na zásadské tancovačce, zjistil, že krejcarů tam má dvojnásobek. To se mu bludičky odvděčily
za protancovanou noc. A tak od těch dob se v Loužnici ví, že na bažinách kolem Kopaně jsou hodné bludičky, ale
jen si rády zatancují. Bohužel v dnešní době kolem nich žádní muzikanti už nechodí. Ale když se koná nějaká
zábava na koupališti, můžete od Kopaně vidět malá světýlka, to koukají co se děje a snad si i zatančí… škoda jen,
že neumějí zahnat
PŘEJI VÁM KRÁSNÉ LETNÍ VEČERY A PLNÉ LOUKY SVĚTLUŠEK!
15
