Page 16 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2016
P. 16
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2016
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
REKVISICE
Velmi nerado se dnes vzpomíná na smutně proslulé rekvisice. Úřady nařídili rolníkům, že musí každý odvésti eráru
tolik a tolik obilí, brambor, apd. Na to se neohlížely bude - li mít ten člověk co jíst se svou rodinou, a zbude –li mu
taky na setí neb sázení. Tady platilo jen jedno „Dej sem! A když né, tak si vezmeme“ Poněvadž nemohli lidé
splniti požadavky úřadů, v odvádění obilí, byly nařízeny prohlídky, dům od domu. Jak taková prohlídka vypadala?
Přišli do vesnice obyčejně dva i více četníků, s nimi přišel vždy nějaký pochop od úřadu. Ti pak vzali k sobě
starostu neb více členů výboru a teď to začalo.
Přišli do prvního stavení. Ptali se Dáte eráru, co se vám předepsalo? Když řekl, že ano bylo vše v pořádku a šlo se
dále. Hůře bylo tam, kde nemohli dáti to, co předepsali. Tu vrhli se žandáři jako zběsilý a začali vše přehazovati,
v posteli, ve skříních, v prádelníkách, na půdě, píchali bajonety do sena do slámy, všude hledali ukryté zásoby
(ani záchody nevynechali). Ve většině případech nenašli zásob a museli odejít s nepořízenou, aby za krátkou dobu
zase oblažili návštěvou naše obyvatelstvo. Kdo měl nějaké obilí neb mouku doma, ten vždy dovedl ukrýti tyto věci
tak, aby to „čmuchalové“ nenašli. Někdo měl vykopanou díru někde ve stodole nebo v šupě a tam ukládal v době
prohlídek své zásoby. Aneb také v poslední době naložili mouku apd. na trakař a taky do korčáku, neb na zádech
v koši odnesli někam do lesa a až bylo po prohlídce zase se vraceli domů. Tento recept se velice osvědčil. U koho
našli zatajené zásoby, tomu byly sebrány a místo zaplacení byl ještě trestán.
Upisování válečných půjček
Druhá věc, která velmi naše lidi rozčilovala, byla, když přišli, aby se zapisovalo na válečné půjčky.
Že se přeci našli lidé a upsali i u nás, svědčí o tom, že bylo upsáno v Loužnici na V. válečnou půjčku.
Pokračování příště……
Foto: pohled na Kopań a Kostřavec
16
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
REKVISICE
Velmi nerado se dnes vzpomíná na smutně proslulé rekvisice. Úřady nařídili rolníkům, že musí každý odvésti eráru
tolik a tolik obilí, brambor, apd. Na to se neohlížely bude - li mít ten člověk co jíst se svou rodinou, a zbude –li mu
taky na setí neb sázení. Tady platilo jen jedno „Dej sem! A když né, tak si vezmeme“ Poněvadž nemohli lidé
splniti požadavky úřadů, v odvádění obilí, byly nařízeny prohlídky, dům od domu. Jak taková prohlídka vypadala?
Přišli do vesnice obyčejně dva i více četníků, s nimi přišel vždy nějaký pochop od úřadu. Ti pak vzali k sobě
starostu neb více členů výboru a teď to začalo.
Přišli do prvního stavení. Ptali se Dáte eráru, co se vám předepsalo? Když řekl, že ano bylo vše v pořádku a šlo se
dále. Hůře bylo tam, kde nemohli dáti to, co předepsali. Tu vrhli se žandáři jako zběsilý a začali vše přehazovati,
v posteli, ve skříních, v prádelníkách, na půdě, píchali bajonety do sena do slámy, všude hledali ukryté zásoby
(ani záchody nevynechali). Ve většině případech nenašli zásob a museli odejít s nepořízenou, aby za krátkou dobu
zase oblažili návštěvou naše obyvatelstvo. Kdo měl nějaké obilí neb mouku doma, ten vždy dovedl ukrýti tyto věci
tak, aby to „čmuchalové“ nenašli. Někdo měl vykopanou díru někde ve stodole nebo v šupě a tam ukládal v době
prohlídek své zásoby. Aneb také v poslední době naložili mouku apd. na trakař a taky do korčáku, neb na zádech
v koši odnesli někam do lesa a až bylo po prohlídce zase se vraceli domů. Tento recept se velice osvědčil. U koho
našli zatajené zásoby, tomu byly sebrány a místo zaplacení byl ještě trestán.
Upisování válečných půjček
Druhá věc, která velmi naše lidi rozčilovala, byla, když přišli, aby se zapisovalo na válečné půjčky.
Že se přeci našli lidé a upsali i u nás, svědčí o tom, že bylo upsáno v Loužnici na V. válečnou půjčku.
Pokračování příště……
Foto: pohled na Kopań a Kostřavec
16
