Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2016
P. 15
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2016

LOUŽNICKÉ TRADICE

LEDOVÍ MUŽI

Pankrác, Servác a Bonifác - Období mezi 10. až 14.
květnem bývá označováno jako období zmrzlíků,
studených svatých, ledováků, ledových mužů a
podobně. Bývá to výrazně studené období, avšak
charakter doprovodného ochlazení není vždy stejný.
Někdy se teplota dostane i pod bod mrazu, ale častěji
nastává pouze citelné ochlazení a především se
vyskytují vydatné studené dešťové srážky. Ty jsou
charakteristické i pro další významnou pranostickou
dominantu, kterou představuje svatá Žofie.

PANKRAC (12. května) - „Ledový světec“ svatý
Pankrác se narodil okolo roku 290 ve Frýgii (Malá
Asie). Traduje se, že pocházel z vážené křesťanské
rodiny. Matka však zemřela hned po jeho narození a
otec o rok později. Tak o něj pečoval strýc Dionýsos,
který s ním později přesídlil do Říma. To bylo v době, kdy císař Dioklecián velmi tvrdě pronásledoval křesťany, a
veřejné přiznání ke křesťanství bylo trestáno smrtí. Mladý Pankrác se však nezalekl a své vyznání neskrýval, což
mělo za následek, že byl zajat a uvězněn. Bylo mu nabídnuto, že když se své víry vzdá, zachrání si život. Ale
čtrnáctiletý Pankrác se nedal přesvědčit a tak 12. května roku 304 byl veřejně sťat. Jeho tělo uschovala statečná
žena v římských katakombách. V roce 500 papež Symach postavil nad Pankrácovým hrobem kostel. Později zde
byla vystavěna bazilika sv. Pankráce, jež zde stojí dodnes. Pankrácův kult se rozšířil po celé Evropě, především pak
v Německu. Dnešní Pankrác je ve Francii patronem dětí a prvně přijímajících. Ochraňuje mladé rostliny a květy,
jeho přímluva pomáhá při bolestech hlavy a při křečích - a také proti křivé přísaze. Význam jména Pankrác v tomto
případě neodpovídá povaze chlapce a jeví se jako nahodilé. Základem je totiž řecké slovo pankration, což znamená
„celkový závod“ nebo „víceboj“, lze vycházet i ze slova pankratés - přeloženo jako „vševládný“.

SERVAC (13. května) - Druhý „ledový světec“ svatý Servác pocházel z Arménie (datum narození spadá do 4.
století). Pravděpodobně roku 340 se stává biskupem v
Tongernu (Belgie). Patřil k nejtvrdším odpůrcům
arianismu. Zemřel 13. května roku 384 v Maastrichtu
(Holandsko) na zimnici.
Je patronem Maastrichtu, Goslaru, Limburgu/Lahn,
Quedlinburgu a Wormského biskupství. To svědčí o
velké úctě, které se tento patron těší. Navíc jej berou
za svého ochránce i zámečníci a stolaři, lidé se k němu
modlí, když je sužuje revmatismus, bolesti nohou a
horečka. Také je vzýván, aby ochránil před škodami
od mrazu, který přichází nikým nezván ani nevolán. V
Maastrichtu se na světcovu počest v současné době
každých 7 let koná velká posvátná pouť. Při procesí
(ommegang) nesou věřící ulicemi Servácovu hlavu a
další ostatky. Jméno Servác má základ patrně v
latinském slově servare - "uchovávat". Znamená tedy
něco jako "strážce" nebo "ten, který uchovává".

BONIFAC (14. května) - Třetí „ledový světec“ svatý Bonifác, se podle legendy narodil v Římě ve 3. století.
Bohatá Římanka – křesťanka - jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy
vyhledával ostatky mučedníků. Bonifác se do té doby o křesťanskou víru nezajímal a tak bral cestu spíše jako
povyražení. V Tarsu byl svědkem toho, jak jsou zde křesťané krutě a bez soucitu v celých zástupech veřejně pro
víru zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém
mučení jej biřicové vhodili do vařící se smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma
ostatky jenom jednoho mučedníka - Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.
Jméno Bonifác vychází z latinského výrazu (homo) boni fati, což lze přeložit jako „člověk dobrého osudu“, což může
znamenat, že každý Bonifác je šťastlivec.

(foto: „zmrzlíci“ - 3.května v roce 2011)

15
   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19