Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 10/2016
P. 15
LOUŽNICKÉ TRADICE
VELIKONOCE 2016
4. Neděle – 20.3.2016 KVĚTNÁ NEDĚLE - Týden před Velikonocemi je ve
znamení Květné neděle, je to poslední den před nastávajícím pašijovým
týdnem. Oblíbeným zvykem tohoto dne je trhání ratolestí, u nás obvykle
proutků "kočiček". Ty se pak světí v kostele. V některých oblastech se větvičky
jívy svazují do velkých svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle
krajových zvyklostí nazývají též "košťata", "ráhna" či "jehnídy".
Tento den se nesmělo péct, protože by se zapekl květ na stromech a
neurodilo by se ovoce. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich člověk vykvetl.
Pondělí 21.3.2016 - MODRÉ PONDĚLÍ - Vrcholil půst na stole dominovaly
brambory a podmáslí, zelí, hrách, jáhly a čočka. Modré pondělí je posledním
masopustním pondělím. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive
fialovým suknem. Původ přívlastku "modré" je však nutné hledat jinde. Jedná
se totiž o doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau"
připisuje také význam "podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)". Podle
tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci.
Podobně jako v následující den, v úterý, které nese přívlastek "Šedivé", se ani
k Modrému pondělí nepojí žádné obřady
Úterý 22.3.2016 - ŠEDIVÉ ÚTERÝ - V tomto
období se nosí bílá barva, barva světla, barva, která
připomíná roucha, která si oblékali nově pokřtění v
prvotní církvi, aby symbolizovala nový život. Tyto
dva dny (Modré pondělí a Šedivé úterý) nebyly v
lidových zvycích nijak bohaté a ani z náboženského
hlediska nehrály tak velkou roli jako dny
nadcházející. O Šedivém úterý hospodyňky uklízely a
vymetaly pavučiny.
Středa 23.3.2016 - ŠKAREDÁ STŘEDA - Na
škaredou středu se nesmíte mračit, jinak se budete
mračit každou středu v roce.
Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten
den škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten
se bude škaredit po všechny dny v roce.
Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna
společenská posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také
malovat vejce, aby byla připravena na pomlázku.
Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše". Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního
náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista.
Tyto písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od
Krolmuse. Deseti až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to
předem určený chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a
ostatní děti honem běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou.
Tyto honičky byly spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné
peníze, které se vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na
Velký pátek. Koledy, které se zpívaly o Jidáši : ,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého
mistra židům prozradil. Musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše
honíme, klekání zvoníme. Kyrie eleyson!"
Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé
názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné
prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha,
jehož válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem.
(foto 1: Anežka Koudelková - Tomešová ve svátečním Prostějovském kroji, foto 2: Vojta Rajtr, Jana Hrubá, Dáda
Rajtrová, Jana Špidlenová – Velikonoce 1979)
15
VELIKONOCE 2016
4. Neděle – 20.3.2016 KVĚTNÁ NEDĚLE - Týden před Velikonocemi je ve
znamení Květné neděle, je to poslední den před nastávajícím pašijovým
týdnem. Oblíbeným zvykem tohoto dne je trhání ratolestí, u nás obvykle
proutků "kočiček". Ty se pak světí v kostele. V některých oblastech se větvičky
jívy svazují do velkých svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle
krajových zvyklostí nazývají též "košťata", "ráhna" či "jehnídy".
Tento den se nesmělo péct, protože by se zapekl květ na stromech a
neurodilo by se ovoce. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich člověk vykvetl.
Pondělí 21.3.2016 - MODRÉ PONDĚLÍ - Vrcholil půst na stole dominovaly
brambory a podmáslí, zelí, hrách, jáhly a čočka. Modré pondělí je posledním
masopustním pondělím. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive
fialovým suknem. Původ přívlastku "modré" je však nutné hledat jinde. Jedná
se totiž o doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau"
připisuje také význam "podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)". Podle
tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci.
Podobně jako v následující den, v úterý, které nese přívlastek "Šedivé", se ani
k Modrému pondělí nepojí žádné obřady
Úterý 22.3.2016 - ŠEDIVÉ ÚTERÝ - V tomto
období se nosí bílá barva, barva světla, barva, která
připomíná roucha, která si oblékali nově pokřtění v
prvotní církvi, aby symbolizovala nový život. Tyto
dva dny (Modré pondělí a Šedivé úterý) nebyly v
lidových zvycích nijak bohaté a ani z náboženského
hlediska nehrály tak velkou roli jako dny
nadcházející. O Šedivém úterý hospodyňky uklízely a
vymetaly pavučiny.
Středa 23.3.2016 - ŠKAREDÁ STŘEDA - Na
škaredou středu se nesmíte mračit, jinak se budete
mračit každou středu v roce.
Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten
den škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten
se bude škaredit po všechny dny v roce.
Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna
společenská posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také
malovat vejce, aby byla připravena na pomlázku.
Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše". Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního
náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista.
Tyto písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od
Krolmuse. Deseti až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to
předem určený chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a
ostatní děti honem běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou.
Tyto honičky byly spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné
peníze, které se vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na
Velký pátek. Koledy, které se zpívaly o Jidáši : ,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého
mistra židům prozradil. Musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše
honíme, klekání zvoníme. Kyrie eleyson!"
Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé
názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné
prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha,
jehož válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem.
(foto 1: Anežka Koudelková - Tomešová ve svátečním Prostějovském kroji, foto 2: Vojta Rajtr, Jana Hrubá, Dáda
Rajtrová, Jana Špidlenová – Velikonoce 1979)
15
